Osud

Anotace: Jaké by to bylo, kdybyste měli jedenkrát za život možnost vrátit se kamkoliv ve svěm životě a změnit jedno rohodnutí...

Hm super další ráno v mém životě. Říkal si sám pro sebe, no a do práce zase sockou. Pracuje už v podniku nějaký ten pátek, ale parkovací místo mu ještě nepřiklepli.

„Musíš vydžet, parkovací místo by chtěl každý, kdo si počká ten se dočká.“

A tohle mu říkal šef pořád dokolečka už několik let, tak jezdí MHD, už zná všechny své pravidlené spolucestující, ale nemluví s nimi. Teď nastoupí Smradlavá bába, Sexy blondýna, Posmrkující puberťák, Nadávající děda, jmenuje všechny v autobuse vymyšlenými jmény, která jim přidělil. V práci nuda a šeď 10 let na stejné pozici. A do toho ta nemoc, je mu 54 a můžou mu zbývat třeba jen dva roky života, to nikdo neví. Prý kvůli životnímu stylu.

O polední pauze vždycky uteče do parku, zuje si boty a kouká se na kolemjdoucí, kteří se mají určitě lépe než on. Kdyby se mohl vrátit v čase a změnit pár rozhodnutí, kdyby šlo něco udělat...

„Jinak?“ ozvalo se vedle něj.

Trhnul s sebou a podíval se vedle sebe. Seděl tam chlápek ve tmavém obleku, zhruba v jeho věku. Na očích měl tmavé brýle a koukal se do tabletu. Zíral na něj a nezmohl se na reakci.

„Jo, řekl jsem to za Vás.“

„Za mě?“ vykoktal, „Vždyť jsem nic neřekl, teda nahlas jsem nic neřekl.“

„A není to jedno? Prostě byste chtěl žít jinak, tak kam to bude?“

Tohle je sen, jasně usnul! Spí v parku na lavičce a tohle se mu jen zdá.

„Poslyšte, nerad Vás ruším ve vašich myšlenkách, ale já na to nemám celý den, čas to jsou osudy, rozumíme si?

„Dobře“ začal opatrně, „Kdo jste a o co tady jde?“

„Žádná jména, jsem z kanceláře Osudu, oddělení přání a stížností. Abych vám to vysvětlil, vy nejste spokojen se svým životem, nejraději byste to, jak v branži říkáme, udělal jinak. Zkrátím to, je to možné, každý člověk na světě má to právo, ne každý má odvahu toho využít, ale můžeme vás vrátit do některé části vašeho života. A vy v té chvíli můžete jedno rozhodnutí udělat jinak a tím pádem i žít jiný život.“

„Budu si Vás pamatovat? Budu si pamatovat něco z toho co jsem už zažil?“ začínal se o věc zajímat.

„Bohužel, každopádně nemohu vyloučit, že se vám něco nebude vracet, třeba ve snech.“ řekl muž

„Jaká je šance, že budu šťastný?“

„Ale my nejsme firma na štěstí, my se specializujeme na Osud.“

„No a může se něco....něco pokazit?“

„Nestává se to často, jen vzácně, je to jako s transplantací, buď to tělo příjme nebo ne.“

„Chcete říci, že tělo může odmítnout nový osud? Jak to vypadá?“

Muž chvíli nic neříkal a potom pomalu odpověděl. „Říká vám něco jméno Edward J, Smith? Nebo 14. duben 1912? Největší zaoceánský parník své doby?“

„To chcete říct, že Edward J. Smith, nebyl někdy ve svém životě spokojen, když si vás objednal? Co dělal?

„No...počkejte podívám se do záznamů, áha mohlo mu být kolem 50, pracoval dlouho na ledoborci, říkal, že ho nebaví být pořád u ledu, tak se vrátil do roku 1880 a přijal nabídku společnosti White Star Line....no...a....“

„Skončil u ledu?“ odpověděl opatrně muž. Poslyšte musím si to rozmyslet, je to veliký krok a myslím, že nevratný, jak mi zaručíte, že se rozhodnu pro jinou možnost, než tehdy?“

„O to se nemusíte bát, v tu chvíli budete mít, tak silné nutkání se rozhodnout jinak než tehdy, že to prostě výjde. Víte co? Když se do zítra neozvete, beru to tak, že zůstáváte, nyní mě omluvte, musím jít.“

Najednou seděl na lavičce sám a podle hodinek uteklo sotva pár vteřin, že by přeci jen sen? Kam by se vrátil kdyby to šlo? Líbilo se mu to čím dál víc. Přemýšlel cestou z práce, přemýšlel ráno po probuzení, no a nakonec si řekl proč ne?

„Výborně, tak mi to tady podepište.“ řekl chlapík v tmavém obleku, jakoby seděl celou dobu u jeho jídleního stolu.

„Beru na vědomí, že je Osud nevyzpytatelný a má smysl pro humor?“ podivil se

„Ano a ještě tohle co je malým písmem: Reklamace nepříjímáme. Tak kam to bude?“

„Rok 1972, tehdy jsem přemýšlel jestli zůstanu na vysoké škole nebo ne, zůstal jsem tam, školu dokončil a podívejte kde jsem teď, chci odejít ze školy, věnovat se budhismu a možná se věnovat zdravému životnímu stylu, třeba ani neonemocním.“

„Dobře, bylo mi potěšením, jděte tam těmi dvěřmi.“ řekl pracovník kanceláře Osud

Klient odešel vstříc novému životu, za chvíli se obrazovka tabletu rozsvítila, pracovník se kouknul na displej, kde se mu zobrazil výsledek klientova rozhodnutí, který právě odešel.

Tak teď nevím, jestli to nebylo z bláta do louže, pomyslel si.

Na obrazovce stálo: Apple Computer Inc.