Příběh jedné kočky

Anotace: Následující povídky budou inspirovány, životem vyhozených, nechtěných a odložených koček. Jendou za měsíc se objeví jeden příběh, který bude inspirován mým okolím

    Déšť do oken bubnoval a po ulici tiše našlapovala promáčená mourovatá kočka. Její žalostné mňoukání ale nikdo doma přes déšť neslyšel. A tak se mourovaté neštěstí samo potloukalo ulicí.

Netušila čím si to zasloužila, vždyť své lidi milovala, jenže jakmile odrostla z kotěcích let, začali jí její lidé od sebe odstrkovat s tím, že na ní nemají čas. Když si s ní nakonec aspoň chvilku hráli, a ona nechtěně svého člověka škrábla, přiletěl pohlavek a následovali dva dny v kleci, bez hraček a pelíšku.

Jenže ani jednou nebyla venku, to až dneska ráno, kdy jí tak hrubě hodily do auta. Ještě rozespalá , byla žádné pochopení pro to neměla. V její dušičce kočičí byl svíravý strach a nepochopení. Nevěděla, jak dlouho jeli autem. Dokud nezastavily a pak jí do deště nevyhodily.

Celý týdne bez jídla ubohá kočička bloudila, sama opuštěná po ulici, již z posledních sil, se doplazila k jednomu nenápadnému domu . Kde žalostně opět zamňoukala a pak se k zemi složila ubohá , kočička , jenž , lidské zlo bezdůvodné zažila. Tiše své kočičí oči zavřela……

      Mezitím   z veterinární kliniky se domů vracela mladá veterinářka Anna, která v duchu plánovala, jak si užije nadcházející vlno  , jenž jí očekávalo. Když k domu svému zajela všimla si  , že před ním leží nějaká mourovatá hromádka  , nemeškala rychle zaparkovala vzala svou brašnu a rozeběhla se k té hromádce neštěstí . Ke své úlevě přišla na to že asi tak roční mourovatá kočička ještě žije a tak nemeškala  do své bundy jí zabalila a do  domu jí vzala kde jí ošetřila. U sebe doma jí udělala provizorní pelíšek na svém křesle a mezitím jí kuřecí vývar připravila. Mourovatá kočička se probudila a ke svému překvapení zjistila, že se nachází v teple. Svou hlavičku pomalu zvedla a s očičkama zamžourala na mladou ženu, která se k ní s miskou a se lžičkou blížila.  Do tlamičky jí pár kapek dostala než začala sama po malých porcích jíst .

    Mladá veterinářka kočičku po hlavě pohladila a vlídně na ní mluvila. Po týdnu péče se kočička vzpamatovala a ke svému štěstí již u veterinářky zůstala, která jí pojmenovala Saša.  A tak Anna se Sašou spolu zůstaly a obě na sebe navzájem dohlížely a Saša, ta Anně byla vděčná za to , že se jí nakonec ujala a nový domov plný lásky jí dala.