05 MŮJ TÝDEN S PANDOU

Anotace: na základě 5 náhodných slov sepsaná povídka ve stylu bajka, trochu kavkovsky----------- PANDA, TELEVIZE, PEŘINA, HUDBA, ČAJ

Můj týden s Pandou

Pondělí

Jako nejzkušenějšímu a nejúspěšnějšímu obchodnímu cestujícímu a prodejci vysavačů mi tento týden přidělili k zaškolení Pandu. K mému štěstí není cizí národnosti, takže mezi námi není jazyková bariéra. Náš vztah nezačal úplně ideálně. Když jsem se jí zeptal na jméno, tak se mi představila jako Panda. Prý se to píše s velkým „P“. Ptal jsem se jí, zda si ji podle jména ve společnosti nepletou, načež se skoro urazila, tak jsem to dál nezjišťoval.           Prodejní okruh máme naplánovaný dál od města, tak budeme nejspíš trávit spolu i noci na ubytovnách. Nevím co od toho čekat. Zatím se neprojevila jako zrovna konverzační typ. Nezbývá než doufat, že se ledy takzvaně prolomí.

Dnešek jsem tedy strávil především zaškolením Pandy ohledně obsluhy všech typů vysavačů, které budeme nabízet. Mohu vám s čistým svědomím říct, že jediný, kdo se za celou pracovní dobu něco naučil, jsem byl já. A to sice že Panda se hodí tak leda na rozbalování strojů, rozmotávání a smotávání elektrických kabelů a především na vysypávání pytlíků s prachem. Panda se vymlouvala na to, že to není její původní obor, že studovala ekonomii a marketing, ale moc bych tomu nevěřil.

Úterý

První postřeh z cesty k zákazníkovi. Panda není z profilu příliš ploché stvoření a zaclání do zpětného zrcátka. Navíc přes veškerou snahu osvěžovače vzduchu v kabině, mám pocit, že se základní vůně mého služebního auta začíná pomalu měnit.

První zákazník zpočátku vypadal nadšeně. Předvádění do jisté chvíle probíhalo docela úspěšně. Panda se snažila být po ruce. Zákazník se přesvědčil, že naše průmyslové vysavače jsou opravdu výkonné a funkční. Problém začal až ve chvíli, kdy došlo na účinnost. Zkuste přesvědčit klienta, že váš vysavač nezanechá na podlaze jediné smítko, když kolem vás pobíhá Panda, která při pokojové teplotě začne línat. Opustili jsme tuhle úklidovou firmu bez většího úspěchu a vydali se na ubytovnu s nadějí, že to byla pouze začátečnická smůla.

Další komplikace nastala na pokoji. Panda si uvařila čaj, prý na lepší trávení. Asi vám netřeba víc říkat, než jen že to lepší trávení jsem slyšel a cítil až tak do půl třetí ráno, kdy se Panda zvedla a šla proces trávení dokončit, navíc také způsobem nepříliš uchu lahodícímu.

Středa

Ráno mě probudil pocit chladu. Když jsem vstal, zjistil jsem, že nemám peřinu. Netuším jak je to možné, Panda o ničem nevěděla, snad prý jestli nejsem náměsíčný. To jsem bohužel netušil, protože spávám po většinu týdne sám.

Další zákazník se opět začal vyvíjet nadějně. Jednalo se o velkou úklidovou firmu, která používá spoustu vysavačů. Byli jsme proto plni očekávání. Panda se opravdu činila. Chystala a čistila stroje, zapojovala je a vypojovala ze zásuvek, nestále chodila do auta a zpět pro potřebné filtry a materiál. V mezičase ještě stíhala rozdávat kolem přihlížejícím lidem letáky k produktům.

Problém nastal na samotný závěr. Mým velkým trumfem při předvádění je vysypat pytlík papírových vloček, těch co vám vypadávají z kancelářské děrovačky a vše do posledního kousku vysát z koberců. Tento úkol jsem, přidělil Pandě, plně přesvědčen, že už se nemá co zkazit…

Svoje zklamání zde nebudu líčit, proto vám jen řeknu poučení, které jsem si z toho dne odnesl. Panda, která litá sem a tam a mává letáky, dokáže vygenerovat takovou dávku statické elektřiny, že jakýkoliv předmět jako papírek, nemá šanci se kolem ní dostat až k zemi.

Čištění Pandy nám zabralo tolik času, že už na firmě nikdo kromě vrátného nezbyl. A ten s námi pochopitelně žádnou objednávku uzavřít nemohl.

Na ubytovně jsme spolu moc nemluvili. Byl jsem zklamaný, ale zároveň jsem věděl, že za to Panda svým způsobem vlastně nemohla. Zakázal jsem Pandě na noc jakékoliv bylinkové čaje a chtěl jsem před spaním ještě alespoň pustit nějakou hudbu na zklidnění nálady. Panda mi rádio jedním chvatem hned vytrhla z ruky a vypnula. Prý má s hudbou spojené trauma z dětství. Jak zazní muzika, řekla doslova, ihned se jí vybaví kolotoč s plastovými pandami a na něm spousta ječících harantů. Raději jsem proto zhasl a šel spát.

Čtvrtek

Z poměrně kvalitního spánku mě opět vytrhl pocit chladu. K mému překvapení jsem zase neměl peřinu. Panda ještě spala, tak jsem se ji ani neptal. Začínám vážně uvažovat o tom, že jsem náměsíčný.

Toho dne byl naším zákazníkem jeden velký obchod, zabývající se prodejem elektrospotřebičů. Přijeli jsme bohužel o něco později oproti původnímu plánu, protože Panda, která měla za sebou noc bez bylinného nápoje, proseděla slušnou dobu snahou rozpohybovat svůj trávicí systém.

Pak vše šlo jako na drátkách, dokonce jsem si už zkušeně odpustil trik s papírky na konci. Najednou jsem však zbystřel, protože na Pandě se i přes její jindy neznatelnou obličejovou mimiku něco změnilo. V tu chvíli jsem ještě nemohl tušit, že si Panda v mezičase zkusila absenci bylinkového odvaru nahradit instantní kávou z automatu. To, co ale přehlédnout nešlo, byla skutečnost, že se její trávící systém dal konečně do pohybu.

Opět mohu ten den shrnout ponaučením, neboť nemám ve zvyku si svá traumata oživovat jejich vyprávěním. Za tu dobu co pracuji s vysavači, a že je to pěkná řada let, jsem se nesetkal s přístrojem ani zařízením, který by dokázal napravit to, co tam po našem odchodu Panda na vzorcích podlahových krytin zanechala.

Traumatizován tímto dnem jsem nemohl usnout a tak jsem si pustil televizi. Dávali dokument o životě pand v nějaké čínské zoo. Tak jsem si řekl, že to tam nechám běžet, třeba alespoň jeden z nás tak bude lépe usínat. Když Panda po hodině a půl co strávila v koupelně fénováním, vylezla ven, ihned televizi přepnula. Zpočátku jsem to nepochopil, pak mi ale vysvětlila, že pro pandu je sledovat tohle asi tak stejně záživné, jako pro nás lidi koukat na Kardashianky. Toho dne byla jistá jediná věc, že si Panda nebude dnes na noc vařit čaj.

Dostal jsem před spaním ještě nápad. Stáhnul jsem si do mobilu aplikaci s fotopastí a dal jej na noční stolek. Konečně tak ráno uvidím, co každou noc s tou proklatou peřinou provádím.

Pátek

Budík mi nezazvonil, jak jsem si před spaním hrál s tím telefonem a třetí noc jsem si zřejmě na chlad navykl, protože mě nevzbudila ani absence přikrývky. Spěchali jsme bez snídaně rovnou k našemu poslednímu zákazníkovi. Jednalo se o majitele sítě menších hotelů, který nás k předvádění však pozval do svého soukromého sídla. Honosný dům byl jasným znamením, že zde určitě není nouze o kapitál, a tak jsme se plni optimismu pustili do již secvičeného předváděcího procesu. Na konci všeho se podlahy jen leskly a perské koberce zářili novotou. Nedokázal jsem se ubránit pocitu, že to protentokrát máme v kapse. Jak naivní jsem byl!

V domě se totiž vyskytovalo několik faktorů, se kterými nebývám ve firmách zvyklý pracovat. Přesněji řečeno, dohromady sedm malých faktorů. Do místnosti přiběhla tři majitelova vnoučata a rázem se nikdo nezajímal o nic jiného než o pitomou, a cituji - „huňatou a roztomilou pandu“. Už ta scéna samotná odvrátila pozornost potenciálního kupce, když tu do hry vstoupily zbývající čtyři faktory. Psiska, na první pohled dobře pěstění rodokmenoví společníci našeho hostitele, vtrhli do místnosti s takovou razancí, že jsem to ani nestačil zaregistrovat. A reagovat včas nestačila ani Panda. Psi si ji evidentně oblíbili ještě víc než děti a rozhodli se proto, že si ji musejí na památku označkovat. Proti třem nejrychlejším neměla Panda sebemenší šanci, ale proti poslední zlatavé spršce se alespoň pokusila bránit rychlým chvatem zadní končetiny. Úder byl přesný a zcela účinný. Čtvrtý útočník byl odražen. Nebylo to však nic platné, protože pejsek při svém řízeném dopadu stačil zdemolovat dobré dvě třetiny dekorativních předmětů v celé místnosti.

V tuto chvíli je vám jasné, že pokud se mi kdy nechtělo mluvit, bylo to právě teď. Ticho trvalo od samého odjezdu, spíš úprku od zákazníka a trapně se táhlo i cestou nazpět do města. Tento nejhorší týden v mém životě obchodního cestujícího si však pro mě nachystal ještě jednu odměnu. Řeknu vám, že na světě už jsem se setkal se spoustou hrůzných zážitků a utrpení. Od toho dne však jeden nade všemi ční. Mohu s klidem prohlásit, že na světě není nic hroznějšího, než trčet v koloně, v malém autě bez klimatizace, s pochcanou Pandou.

Vrcholem všeho bylo, když jsem se pokusil alespoň na chvíli zabavit jinak, než snahou nedýchat a vytáhl jsem telefon, abych rozluštil záhadu mizející peřiny.

Hovno náměsíčnost! Ta černobílá svině mi celou dobu peřiny kradla, prý jen tak aby mě nasrala…

Kdybyste v těchto dnech potkali náhodou u silnice pandu, která stopuje směrem do města, po přečtení těchto řádků vám bude nejspíš jasné proč. Nesnažte se jí prosím vzít do auta, i kdyby vám tvrdila, že vystudovala Karlovu univerzitu. A kdyby se přece jenom nějakým nedopatřením stalo, že skončíte s Pandou v jedné místnosti, nebojte se na ní preventivně použít domácí násilí. Díky zbarvení jejího obličeje kolem očí to nikdo nepozná a vy budete ušetřeni o hromadu starostí.