Odkaz mimozemšťana

Anotace: ...

" Tak ty si myslíš, že já nejsem mimozemšťan? A tvrdíš, že kůň ním nemůže bejt? To jakože musím vypadat jinak? Tak jak je možný, že kůň jsem i mluvím?! "
Takhle se mě vyptával, seděl na kožený barový židli, nasával koňak a kouřil viržinko. Kulil jsem na něho oči a z údivem otevřený huby mi vypadla cigareta.
" No... určitě bych nebyl jedinej, kdo by o tvým tvrzení pochyboval... " zakoktal jsem.
Vždyť uznejte, sedíte v baru, dovnitř se vevalí kůň v károvanejch bermudách a se slunečnejma brejlema na čele, sedne si vedle vás, dá si koňak, zapálí si viržinko a s úsměvem na vás vybafne tvrzení, že je mimozemšťan... No jak byste zareagovali? Pokud jste slabší nátura, i šlak by vás mohl trefit.
Po chvíli se mi začala vracet duševní rovnováha a s ní sebevědomí.
" A odkudpak jsi sem k nám a přímo do baru připlachtil? " zeptal jsem se s trochou ironie v hlase.
" Hele... i kdybych ti řek, prd by ti to bylo platný. Vždyť ty ani nevíš, kde Evropa je... "
" Tak to prr, vole... to náhodou vím... tenhle bar je v zemi, ležící v srdci Evropy... "
Mimozemšťan si podepřel hlavu a pobaveně zastřihal ušima.
" A o jiný už nevíš, žejo? " zeptal se, zaržál a vlil do sebe další koňak, kterej mu barman se stoickým klidem nalil do kbelíku na led.
" Ale abys neřek... je ještě jedna Evropa. Je to měsíc planety, kterou vy nazýváte Jupiter. Takže odtamtud jsem doplachtil... kapišto? "
To už ale bylo na mě příliš a když mi ještě prozradil, že se jmenuje Fuksa Fuksič a prej má za ženu bejvalou vítězku Velký Pardubický Klementinu von Savoj a jak vlastně se na Evropu dostali, oči mi vylezly jako dementnýmu blbečkovi.
" Kde je tu vecko? " nečekaně změnil téma rozhovoru, " ... je mi třeba jako závodní kobyle... "
Naznačil jsem mu rukou směr. Fuksa Fuksič se zvedl a odpochodoval parádním marškrokem, ale v mžiku byl zpět.
" Sakra, co to tu máte za dveře... nemůžu se přes ně dostat... A to mi v přípravce slibovali pohodu jako v Dubaji... " naříkal.
Dveře do baru se otevřely a dovnitř vstoupily tři babky. Byly to stálý návštěvnice, chodili si sem dát kafíčko, poprdět si do tapacíru a poklebetit. Když spatřily prostřed místnosti přešlapujícího a jako hajzlbaba klejícího koně, začaly ječet a volat policajty. A policajti, vlastně policajt a policajtka se zjevili, jakoby byli za dveřmi a čekali na zavolání.
" No už jen tihle mi tu chyběli ke štěstí... " utrousil tiše Fuksa Fuksič.
" Tak co se to tu děje, občané..?! " vyslovil přísným hlasem policajt otázku a v ruce se mu zjevil revolver, "... teroristickej útok..? "
" Ale prd, šéfe... " podal Fuksa Fuksič pohotově požadovanou informaci a pokračoval.
" Snažím se tomuhle pitomýmu troubovi... " a kejvl hlavou směrem ke mně, "... objasnit jistý zákonitosti, jejichž poznání by lidstvu pomohlo vymotat se z bludnýho kruhu, do kterýho se díky svý blbosti dostalo... "
" Jen pomalu, občane..! " skočil mu do řeči policajt, "... já bych tyto vaše řeči moh považovat za urážku veřejnýho činitele..! "
Ale Fuksa Fuksič již věnoval svou pozornost blonďatý policajtce, jejíž plný poprsí dávalo zabrat knoflíkům na její uniformě.
" Joj... jaká škoda, že se vy po smrti k nám nedostanete... " znalecky si ji prohlížel a kopl do sebe další kyblík koňaku, "... stojíte za hřích. " dodal a mrkl na ni.
Babky vyjeveně hleděly na policajta, kterýmu jakoby nedošlo, že se baví s koněm. Stály jako solný sloupy, v rukou sklenky s fernetem, jenž jim barman stihl pohotově nalít.
" Babky, pijte... " pobízel je Fuksa Fuksič, "... ještě vám ten fernet chytí plíseň... "
" Vy jste nějak chytrej, občane... " převzal policajt iniciativu, "... prosím si vaše doklady, občanskej průkaz, řidičák, kartičku zdravotního pojištění... "
" Hele Lojzo... " přerušil policajta flegmatickej barman, kterej ho zřejmě blíže poznal, "... nevyšiluj ... to není žádnej terorista... je to fakticky mimozemšťan... "
" To by mohl říct každej kůň... mě neodžube... Tak ty doklady, prosím... "
Koukám na to divadlo a huba se mi údivem otevírá stále více. Je tohle možný?! Kůň v ležérní póze očumuje policajtku, tři babky do sebe lejí již pátou rundu, policajt vytrvale vyžaduje od koně doklady, barman nezúčastněně leští sklenky a já se štípu, abych se ujistil, jestli se mi to všechno jenom nezdá.
" Ale jak jste se sem k nám dostal, pane koni..? " vyslovila policajtka nečekaně inteligentní otázku.
" Jednoduše... ovládáme atomizaci, intergalaktickou transpozici, reatomizaci... no neříkám, že jednoduše? "
" A jak se dostanete zpět tam k vám..? " padla druhá inteligentní otázka.
" Prozradím, pokud mi řeknete, jak se jmenujete... ale pouze vám. " ohřál si Fuksa Fuksič polívčičku, kozatá policajtka ho evidentně zaujala.
" Jmenuji se poručíčka Hanka... " špitla, v obličeji červená jako pivoňka.
" Hanka... Hanička... jak poetický a krásný... Celkem vám sluší... Tak tedy dobrá, prozradím, co jsem slíbil... "
A Fuksa Fuksič začal policajtce Hance do ouška tiše šeptat to tajemství návratu, který jsem já už znal, ale policajtka narozdíl ode mě byla slabý nátury, po vyslechnutí si toho děsivýho tajemství se jí podlomila kolena a v bezvědomí se sesunula na podlahu baru. Policajt Lojza v domnění, že to byl spáchán teroristickej akt, přiložil revolver k hlavě Fuksy Fuksiče... a potáhl kohoutek.
Když se kouř rozplynul, na podlaze jsme viděli ležet dvě těla. Duchaplnej barman nám každýmu nalil preventivně dvojitej koňak, prej na účet podniku, jenom abychom jsme mu to tam nepotento, babky přestaly kazit luft a pustily se do kříšení policajtky. No a já jsem zatelefonoval do místního masokombinátu. Totiž když se z koně stanou salámy, a pouze tehdy, dostane se na koňům zaslíbenou Evropu. A to bylo to tajemství návratu.
Jelikož ale Fuksa Fuksič otrčil kopyta nečekaně, tak jsme se nedozvěděli, s jakým posláním vlastně sem k nám přišel. Kdoví, kdy a zda vůbec ještě nějakej druhej přijde.