Stopařka

Stopařka

Anotace: Povídka o stopařce

 

Je sobotní večer a já se po nepříliš povedené rodinné oslavě vracím domů. Odpoledne probíhalo ješte v pohodovém duchu, ale se stoupajíci mírou alkoholu se postupně na povrch draly některé skoro zapomenuté křivdy. Nakonec se tedy konec oslavy zvrhnul v obří rodinnou hádku, která neměla vítězů ani poražených, pouze jsme se většina znechuceně a bez rozloučení rozjeli do svých domovů. Pro mě to znamenalo téměr dvě hodiny v autě na okresních silnicích. Do toho se začaly stahovat mračna a před sebou jsem již zahlédl několik blesků, které protnuly potemnělou oblohu. To bude parádní cesta. Začíná pršet, padající déšt bubnuje s čím dál větší intenzitou do kapoty vozu a stěrače začínají bojovat se zvyšujícím se přívalem vody. Vyjíždím z další vesnice a u silnice vidím stát postavu v bílých šatech. Dívka. Úplně promočená. Minu ji, pak ale zastavuji vozidlo u krajnice a čekám, až ke mně dojde. Stáhnu okénko a ustaraně se ptám, zda ji mohu nějak pomoci, třeba ji někam odvézt?

 

Ona se jen naklonila do okénka, v obličeji bledá, ústa němá, ale její oči... Ty přímo křičí - "prosím"! Instinktivně rukou sahám po tlačítku na odemčení auta. Dívka bere za kliku a mlčky usedá na místo spolujezdce. Zírám na ní jako na zjevení a nedokážu ze sebe vydat ani hlásku. Podívá se na mě, zaregistruji pokus o úsměv, a pak mě bez jediného slova vybídne k pokračování v jízdě. Zcela automaticky zařadím a pomalu uvedu vozidlo do pohybu. Jedeme mlčky, zatím co venku se čerti žení. Moje mysl je zmatená. Nechápe co to všechno znamená. "Jste v pořádku?", konečně ze sebe vysoukám větu. Odpovědí je mi ticho. Dívka upřeně pozoruje dění před vozidlem, jako by ve voze se mnou ani nebyla. Uběhne několik dalších minut, bouře venku nepolevuje, spíše naopak. Přes množství vody je čím dál hůře vidět. Světla vozu osvětlují les po obou stranách silnice. Naštěstí cestu dobře znám. Moje myšlenky jsou jako rozvířený prach. Proč nic neříká? Proč stála venku na dešti. Kam šla? Kam ji vlastně vezu? Znovu na ni pohlédnu. I ona se na mě dívá. Usmívá se, její pohled je vřelý a laskavý. I já se na ní usměju.

 

"Všechno bude v pořádku", pronese nečekaně vlídným hlasem a položí svou ruku na mou. Nic neříkám, jen se usmívám. Má mysl je najednou klidná, podobně jako vodní hladina po bouři. Dívka mě pevně chytí za mou ruku a znovu pronese, že vše je v pořádku. Poté vystoupíme z vraku vozidla a společne odcházíme do temnoty okolního lesa. Mlčky, ale s úsměvem, já v bílém, dívka v černém...

Autor Olin_Petrzelka, 21.06.2022
Přečteno 100x
Tipy 5
Poslední tipující: Holoxicht, danaska, Fialový metal
ikonkaKomentáře (6)
ikonkaKomentujících (4)
ikonkaDoporučit (1x)

Komentáře

Tak tahle je super, sálá z ní takový tajemný, znepokojující klid a ke konci trochu i zamrazí. Tohle se mi vážně líbí.

27.06.2022 10:25:15 | Holoxicht

díky! :)

27.06.2022 10:36:42 | Olin_Petrzelka

Moc pěkné Oline, mám ráda povídky s nádechem tajemna a tahle se ti vážně povedla. Ráda jsem četla, ráda tipuji a posílám pozdrav z Prahy.
P.s. Těším se na další.

25.06.2022 19:51:31 | danaska

Děkuji!
Jinak gramatické chyby jsem snad už odstranil :)

26.06.2022 14:26:00 | Olin_Petrzelka

Opravdu pro mě překvapivé a nečekané vyústění. Úžasně popsána atmosféra a pocity.

24.06.2022 17:04:15 | JanaEve

Děkuji, snažil jsem se :)

25.06.2022 19:40:29 | Olin_Petrzelka

© 2004 - 2022 liter.cz v1.5.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí