Příběhy z Klimanice - 4.část: Kšeft

Anotace: Další jendoduché pokračování..

Máme sobotu odpoledne, před zkušebnou zbyl už pouze nepořádek po požáru, nikdo tam není. Jaka, Petr i J.T. vyrazili do hotelu, dát si pár drinků. Jarka se posadila rovnou na bar.
Mirka: "Tak už jsem něco málo slyšela, co se tam stalo?"
Jarka: "Simon se zase předvedl, dost se opil a nejspíš od cigarety to tam chytlo."
Mirka: "Nepoučitelný, opravdu."
Jarka: "Přesně tak. Dokonce mu už teď může hrozit i vězení, za ty všechny průsery, co už má za sebou. Pokud mu najdou v těle drogy, tak to má nejspíš jisté."
Mirka: "Pak že se tady nic neděje, to je zase akce. No za mnou se stavil dnes Lukáš."
Jarka: "Ale.. Dlouho jsem ho tady neviděla."
Mirka: "No a asi znovu jen tak neuvidíš. Jeho otec má nějaké finanční problémy a nejspíš budou zdejší chatu prodávat. Nebudou už sem pak jezdit."
Jarka: "Ani kvůli tobě by sem nejezdil?"
Mirka: "Však víš, jak to spolu máme. Citové to není, je to čistě fyzický vztah. Ani jeden z nás se nechce vázat."
Jarka: "Pravda. Je fakt, že zas tak často sem nejezdí. Nicméně, vždycky když dorazí, tak spolu pěkně řádíte."
Mirka: "Myslím si, že bez toho dokážeme vydržet. Pochybuji, že by sem pravidelně dojížděl, stěhovat se sem určitě nebude."

Po krátkém rozhovoru se Mirka musela opět věnovat práci, Jarka zatím došla ke stolu, kde seděli kluci. Měli v sobě pár piv, snažili se nemyslet na to, co se vše ještě bude řešit ohledně požáru u zkušebny a co vše může ještě vyjít na povrch. Těžko říct, proč Simon udělal to, co udělal. Zda to byla nešťastná náhoda, nebo za tím bylo něco víc.

Uběhla nějaká chvilka a restaurace se téměř vylidnila. U stolu panovala posmutná nálada, když najednou cinknul Petrovi telefon. Vytáhl ho z kapsy a mírně se zarazil.
"Právě mi přišla zpráva od Simona," řekl, Jarka i J.T. jen vykulili oči.
Simon: "Zdarec... Není mi ještě úplně nejlíp, ležím teď na pokoji a pěkně mě sere, co se stalo. Nicméně jsem si řekl, že bych vám měl vše co nejdřív pečlivě vysvětlit. Ve zprávě to nenapíšu detailně, ale aspoň to podstatné. To podstatné je, že jsem se snažil vydělat nějaké peníze v jednom kšeftu. Sám jsem měl jen vyzvednout pár balíků, na pár dnů je schovat a v určitý termín je dovézt na jiné místo. Jenže, někdo to práskl, někdo z firmy toho borce, s kterým jsem se domluvil. Díky tomu jsem se zároveň dozvěděl, že v těch balíkách, které mám už samozřejmě u sebe v bytě, jsou s největší pravděpodobností nějaké drogy. Znáte mě, víte moc dobře, co by to pro mě znamenalo. Jakmile policajti prohledají můj byt, najdou ty balíky a najdou drogy, je se mnou konec. Sedím, končím, na pár let čauky. Včera jsem si potřeboval od všeho ulevit, ale tohle jsem v plánu samozřejmě neměl. Nejhorší je, že jsem to tím podělal dokonale. Je tu jedna možnost. Ve zkušebně v sejfu mám náhradní klíče od svého bytu. Řeknu vám, kde přesně jsou ty balíky schované. Můžete je tam vyzvednout a dal bych vám kontakt na jednoho borce, co dojíždí do Klimanic jednou za čas. Jezdí z daleka, ale důležité je, že je to syn právě toho šéfika, s kterým jsem se dohodnul. Když byste jemu předali všechny balíky, byl bych z nejhoršího venku. Vím, že jsem to podělal a že to co po vás teď chci je až velká drzost, ale hodně by mi to pomohlo. Nakonec by to mohlo pomoct nám všem. Napiš mi kamo co nejdřív, jestli to pro mě uděláte. Díky, zatím, Simon."

Poměrně dlouhá zpráva, kterou nikdo z nich nečekal. Co se Petr pročetl do druhé poloviny zprávy, Jarka už mávala na Mirku, ať se k ním přidá, protože jí hned napadlo, že ten borec, o kterém Simon ve zprávě mluví, je právě dříve zmiňovaný Lukáš, s kterým se ona vídá.
Mirka: "Jak si můžeš být jistá, že to může být právě Lukáš?"
Jarka: "Však ti říkám, že si vůbec jistá nejsem. Ale celkem to k sobě zapadá. I jak ti říkal, že jeho otec se dostal do finanční krize a nejspíš budou muset prodat chatu."
Mirka: "Sakra, tohle se mi vůbec nelíbí."
Jarka: "Ale bylo by fajn, kdybys nám s tím pomohla."
Mirka: "S čím přesně myslíš?"
Jarka: "Když bys z Lukáše vytáhla nějaké informace, abychom zjistili, jestli je to fakt on,. Mohli bychom tak Simonovi hodně pomoct. Předpokládám snad dobře, že mu pomůžeme, ne?!"
Otočila se na J.T. a Petra, kterým by v obličeji radost nikdo jen tak nenašel.
Petr: "Mě se to tedy vůbec nelíbí, ale měli bychom mu pomoct."
J.T. "Je to pěkně o hubu. Jestli jde opravdu o drogy, můžeme s tím mít problém i my a ne malý. Pak nějaké ohořelé zdi na zkušebně budou prkotina."

Noo... Máme tady divoké téma a rozhodování nebude jednoduché. Mohli by to nechat být, tím pádem by riskovali, že Simon půjde nejspíš do vězení. Když pomůžou, můžou ho zachránit, ale také riskovat, že půjdou do vězení všichni. Nebo se jen můžou zapléct s lidmi, s kterými by nemuselo být žádné setkání příjemné.
Nejvíc zaražená byla ale Mirka. Scházela se s chlapcem, který se zdál jako milý, příjemný a pozorný. Ani jeden nechtěl žádný vztah, vždy tam přijel na chatu buď s rodinou, nebo sám. Nebyl důvod ho z něčeho podezřívat. Nyní ale hrozí, že Lukáš je opravdu ten, který by sice mohl zachránit Simona, ale zároveň ten, který jede ne ve zrovna legálním obchodě.

Mirka s Jarkou šli na chvilku ven, restaurace byla krom nich prázdná, takže aspoň měly čas vyřešit toho (pokud možno) co nejvíce.
Mirka: "Ty si myslíš, že by to fakt Lukáš mohl být?"
Jarka: "Promiň, je to to poslední, co bych ti přála, ale hodně toho zapadá."
Mirka: "To máš pravdu, ale stejně se mi tomu nechce věřit. Každopádně se s ním po práci u něj na chatě uvidím, tak zkusím něco vyzvědět, ale nic neslibuju. Roli detektivky jsem si ještě nikdy nezkoušela.
Jarka: "Hlavně buď na sebe opatrná."

Mezitím vevnitř u stolu.
J.T.: "Tak si tak říkám, že ten koncert příští sobotu asi rušíme co?"
Petr: "To každopádně. Teď se musíme pokusit z toho Simona vysekat.