Je lehké psáti o smutných věcech

Je lehké psáti o smutných věcech

Anotace: Psáno pod sluncem...

"Je lehké psáti o smutných věcech," pomyslil si pisatel, pohlédl z okna a spatřil zatažené šedé mraky, déšť, zmoklé stromy. Mezi nimi siluetu ženy.
Byla bosa, šaty od bláta, strhaný obličej, v ruce smyčka.
Zastavila se, pohlédla na větev stromu, hodila přes ni lano, přetáhla smyčku přes hlavu.
"Proč?" Ptal se pro sebe pisatel, pohlédl z okna a spatřil stejné zatažené mraky, stejný déšť, řeku.
K ní se blížila žena. V jedné ruce držela smyčku, v druhé dítě zahalené do deky.
Došla k řece. Dítě řvalo, obloha hřměla.
Položila smyčku na kámen, políbila dítě na tvář a vložila ho do řeky.
Pak brečela. Nechala mrtvé dítě plout po řece. Vzala lano...
"Vždyť to dítě měla ráda," přemýšlel pisatel, podíval se do vedlejšího pokoje.
Na posteli ležela žena.
Rodila.
Viděl hlavičku, pak celé tělo. Holčička.
"HOLKA?!" Rozzuřil se pisálek, vstal ze židle. Došel k ženě, vyčerpané, ale šťastné.
"Nechci holku," pošeptal jí do ucha. "Zabiju ji."
Žena, vyděšena jeho rozhodnutím, nebyla schopna slov. Přitiskla dítě mateřsky k sobě. "Já sama."

"Jak lehké je psáti o smutných věcech. Jak lehké je nechat někoho umřít."
Podíval se z okna. Nebe bylo modré, bez mraků. Svítilo slunce.
Viděl zahradu. Na ni trhala žena kytky.
Otočila se na něj. Usmála se a zamávala.
Opětoval jí úsměv.
Pak žena zamávala malému dítěti, které si hrálo v trávě.
"Nedal bych je za nic na světě," řekl si pisatel, škrtl celou povídku a začal psát znovu.
Autor Tömätäri, 26.03.2007
Přečteno 436x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (7)
ikonkaKomentujících (7)
ikonkaDoporučit (1x)

Komentáře

je v ní něco, co vyjadřuje snad současnej svět. Nebo ne. Nevím. Sám nevím, co na to říct. Ale je pravda, že o smutných věcech se píše daleko jednodušeji, než o těch veselých.
Viz moje příběhy...

22.08.2007 09:31:00 | Azachiel de Grim

...

26.07.2007 09:51:00 | embryo v hlave

:)) to je pěkný. fakt chválim.

30.05.2007 07:35:00 | niemante

Tohle se mi líbí. Chvíli jsem si vzpomněla na Ortena. Přemýšlela jsem, co se z toho vyklube, jestli to bude jen další z řady smutných povídek, kterých je jistě mnoho, ale konec mě příjemně překvapil. :-)
Líbí se mi i forma, není to moc dějové (to by vlastně asi ani nemělo být, ztratila by se v tom možná původní myšlenka, co já vím...), ale čte se to dobře.
Myšlenka možná není moc originální, ale jestli nějaká nová být může, to nevím...

07.05.2007 13:50:00 | Barbara Smílová

Fakt dobrý dílko, kéž bych uměla své pocity vyjádřit podobně.

19.04.2007 09:38:00 | cuca

Krásná..Já nevím, mě to bylo jasné třeba hned:) Moc se mě to líbí.. Je lehké psáti o smutných věcech, protože intenzivnější pocity se dají daleko jednodušeji vkládat na papír.. Jak by řekl klasik, tuberkulózní kráva nejvíc dojí...asi se stanu fanynkou tvého díla:D

04.04.2007 17:46:00 | o ...(borůvka)

Docela pěkné, ale člověk si to musí přečíst vícekrát, aby to pochopil co je povídka a co pravda

26.03.2007 15:16:00 | Mixie

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí