Smutek...

Smutek...

Anotace: Nevím co mě to popadlo, ale když to už nastalo, tak proč se tomu bránit? Prostě pro jednou nenapíšu něco, co je fantasy:) Věnováno B.H. a V.N. - ten příběh se vás nijak netýká, jen jste chtěli věnovat povídku:)

Seděl na lavičce v parku, byl chladný zimní podvečer, a nechal si čechrat své dlouhé vlasy chladným vánkem, vzpomínal, vzpomínal na časy, kdy se spolu smáli, kdy jeden druhému pomáhal, a hlavně se měli rádi...
Zrovna vykouřil jointa, takže jeho pocity nabraly na intenzitě, už tak měl skoro na krajíčku, ale pořád odolával tomu, aby svůj smutek dával najevo, přestože tu byl sám...
Vzpomínal na její kudrnaté vlasy, které se v podzimním slunci leskly jako démanty, jejich rezavá barva připomínala listí všude kolem...
Měl jí rád a zlomila mu srdce, když mu řekla, že si našla jiného. Skoro si říkal, že jí málo projevoval svoje city, ale tím to nebylo, prostě to netušil, ona dívka se s ním od té doby už nevídala, ani nevěděl proč, jestli se mu vyhýbá, nebo jak.
Přišla zima, padá sníh a on si tam tak sedí a kouká na padající vločky všude kolem, vůbec mu nevadí, že je zima a že na park začíná padat tma, nevnímá jí, jeho nitro totiž zžírá takový smutek, který by si jen tak někdo nedokáže představit.
V uších mu hraje skupina Red Hot Chili Peppers a zrovna začíná písnička s názvem I Could Die For You on, jako zanlý student angličtiny si dokáže lehce text přeložit a tak mu rozumí a ještě víc ho zamrazí u srdce...
Ještě víc ho pohltí smutek, který ho i tak skoro položil, ještě že je tma, pomyslí si a po tváři se mu překulí jedna velká slza, která následuje druhou...
Vzpomene si, že v kapse má žiletku, v poslední době již častokrát přemýšlel o sebevraždě...
Vezme jí do ruky a přemýšlí, neví, jestli to má doopravdy udělat, ale nakonec udělá rychlý tah, na zápěstí se mu objeví tmavá linka..
Z ruky začíná rychle pryštět krev, ještě že má drogu, která zmenší jeho utrpení, za chvíli ucítí jemný stav ospalosti, který je čím dál tím vyšší, pokládá se na lavičku, usíná, ani necítí tu bolest, je to naposledy, co kdy vůbec mohl něco cítit v tomto světě...
Autor Valoar, 26.03.2007
Přečteno 435x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (9)
ikonkaKomentujících (5)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Povedený a jak říkám, stará dobrá žiletka nikdy nezklame ( alespoň mě ne:) ), škoda, že takhle nepíšeš častěji - tím ovšem nechci říct, že bych ti nějak přála stavy, v nichž zpravidla tento typ příběhů vzniká... Měj se, Cris

16.05.2007 14:24:00 | Cristinne

-*Jojo*-
Nevím, prostě mě to tak napadlo a napsal jsem to... bylo to spíš takový chvilkový překot mého mozku...
Jinak píšu úplně jiný žánr...

15.05.2007 17:35:00 | Valoar

Heh, tak tohle byhc nečekala. Četla už jsem tolik povídek, kde žiletky a další ostré věci mají hlavní roli, ale ty jsi snad první kluk, od kterého takovou povídku čtu. Abys pochopil, většinou to byly holky, od kterých jsem něco takového četla. Hezky si to zformuloval, ale ten konec mi přijde, takový uspěchaný. Více pocitů a bylo by to perfektní :)

15.05.2007 17:24:00 | -Jojo-

hehe jen jsem takovej večer měl takovou náladu a poslouchal jsem tuhle písničku z alby By The Way... Jinak bych se taky nezabil, to je prostě jen taková povídka, myslím že ten hlavní hrdina je nějakej poblázněnej emik:D ale co naplat... Já zrovna bych se asi nezabil proto, že jsem na tzo slaboch a navíc nedělám většinou věci, který jsou v módě, takže si počkám, až vymizí mladiství, co mají žiletky a chtějí se zabít:D

15.04.2007 20:19:00 | Valoar

Zrovna mám taky rakovou náladu, ale ne na zabití ne, nato mám život moc rád:) ale na napsání něčeho takovýho... jen jsem chtěl písnout abys věděl že jsem si to přečetl a že bych to možná ani odtebe nečekal, ale co.. život je plný překvapení.. a ještě drobnost z jakýho alba od RHCP je ta skladba?;)PS: dal jsem taky 100%

06.04.2007 23:44:00 | Marcus Oplus

Tak to pak jo...

28.03.2007 17:07:00 | Barunka=o)

Ani bych neřekl že to na mě něco prozrazuje, ikdyž je to předělávka jedné povídky, která o mě kdysi dávno něco říkala, ale teď už ne...

27.03.2007 21:01:00 | Valoar

Dala jsem 100%..jiný hodnocení ani vlastně nedávám!:o)ale k tý povídce Pavle:kdysi mi někdo říkal, že je strašně poznat na tématu povídky, jak se člověk cítí-jak se má. Díky tomuhle tématu a tak nějak všeobecně jsi člověku, kterej tě alespoň maličko zná,prozradil spousta věcí/ doufám, že se nepletu/....ta písnička-já si jí oblíbila, děkuju ti za ní. Docela jsem změnila pohled na spoustu věcí, co se kolem mě děje. Nechci ti to vypisovat tady, protože je to "neosobní" a navíc si to čte poměrně dost lidí-takže někdy někde, třeba v čajce!:o)ptž my dva se spolu bavíme...i smějeme, že. Zdravím..a vrať se k fantasy-podle vlstní zkušenosti vím, že člověka k psaní smutnejch povídek něco vede.

27.03.2007 20:25:00 | Barunka=o)

krátká povídka s šíleným obsahem:D
Tak bych to nazval já.

26.03.2007 22:16:00 | Valoar

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí