Tak slyšíš? Proč?

Anotace: ...

Proč pláčeš? Vždyť jsme spolu. Proč se neotočíš? Tvé oči se upírají kamsi do neznáma, kam já nemohu vidět, přes tvé tělo. Tak se otoč, promluv něco, nenávidím to tíživé ticho. Co jsem ti udělala, že si toto zasloužím? Slyšíš?!
Neignoruj mě, prosím …
Propadám v zoufalství. Podlamují se mi kolena, sjíždím podél stěny k zemi. Zhluboka vdechuji vzduch do plic , necítím ho, jako bych ho ani nevdechla.
Co se děje, miláčku? Prosím tě znovu, promluv. Ty však jakoby jsi mne neslyše, dál tvrdohlavě hledíš někam mimo.
Zoufale zhlížím místnost. Hledám jakoukoliv známku změny. Vše je tu tak stejné. Jen snad šedší, ponuřejší. Ani slunko to zde nezahřeje. Společné fotografie zmizely. Květiny zvadly a prach obsadil celý pokoj. Nános šedavé vrstvy dusí okolí. I nás.
Vpíjím se pohledem do tebe. Vzpomínám na chvíli, když jsi byl ještě ochoten se mnou mluvit. Už je to dlouho.
Ten den, co jsme si vyšli do přírody, za podzimní sluníčkem, jak jsi říkával. Krásně nás hřálo do tváří, byl jsi samý úsměv, žert. Jen než se začalo nebe kabonit. Jakoby jsi tušil co přijde za bouři, spěchal jsi. Běželi jsme a smáli se. Neslyšeli jsme ani jeden auto, kterému jsme vběhli pod smrtící kola. Probrala jsem se až v nemocnici, ptala jsem se po tobě. Říkali, že vše bude dobré. Víc si nepamatuji.
Další vzpomínka je až odsud.
To tíživé ticho, co tu panovalo. Tvá jakákoliv netečnost vůči mě, mému hlasu, prosbám. Jako bych pro tebe neexistovala. A to jsi tvrdil, jak jsem v tvém životě důležitá, teď to vidím.
Proboha, to si nezasloužím jediný tvůj pohled, slovíčko? To ke mně musíš být tak krutý? To jsem pro tebe přestala existovat, jsem pro tebe mrtvá, či co? Tak mluv!
Konečně. Otáčíš se. Ani nevíš jaká úleva v mém těle teď panuje. Avšak jen do chvíle než jsi mi pohlédl do očí.
Ty živé, nyní bez sebemenšího záchvěvu dřívějšího života, upírající srdce trhající pohled. Mrtvolně bledá pokožka mne děsí. Co se to stalo? To nejsi ty! To je jen sen. Prosím, ať je to sen.
Upadám do milosrdných mdlob. Konečně jsem pochopila co se stalo. Ještě se nelouči, prosím tě naposledy, než ztratím vědomí zcela.