KGB

Anotace: loučení s Klasickým Gymnasiem Brno...možná by to mohlo být zařazené v úvahách jako slučování gymnázií...:-(

Byly to krásné časy. Sluneční paprsky se sápaly po zdech budovy, která se mi stala druhým domovem. Tak harmonická tam vládla atmosféra, takové přátelské vztahy tam byly navázané mezi profesory a studenty, taková pohoda a štěstí tam sálala vzduchem. Tam. Na KGB. Na Klasickém gymnasiu Brno. Tam. Kdysi...

Teneo in memoriam, jak jsem s pýchou vystupoval z trolejbusu na Záhřebské s tím, že všichni vidí, že jsem příslušníkem gymnázia, které nebylo zdaleka klasické...ale Klasické( a na to jsem byl po právu hrdý, že můžu studovat antickou latinu a starořečtinu a procitnout do filosofie a myšlení jejich filosofů...a to vám, věřte nebo ne, otevře oči a vy v realitě zjistíte, že vše už tu jednou bylo, a tak je těžší vás oblafnout...alias Spirála života)

Druhým rokem jsme poprvé uslyšeli latinské fráze a citáty a já jsem cítil, že patřím mezi lidi, kteří mají v hlavě jasno, k profesorům, kteří neučí jen pro peníze, ale kteří mají zájem, abychom jednou dokázaly něco velkého a abychom se dokázaly poprat s životem. Věnovali nám celé své úsilí a s obdivohudnou trpělivostí nám dávali cenné rady. A za to jim z celého srdce děkuji. Jmenovitě panu doktoru Tomáši Měšťánkovi a paní Ilje Doležalové, kteří pro nás, ale hlavně pro celé Klasické gymnasium Brno udělali, co jen bylo v jejich silách, dále naší třídní profesorce Monice Hanáčkové, která to s námi nemá někdy příliš lehké, latinářkám Adrei Táborské a prof. Franclové, dějepisářce Ivetě Maškové a dále všem profesorům a profesorkám, pro které se toto gymnázium stalo také druhým domovem a ne jen prácí.

Děkuji za těch pět krásných let, v kterých jsem se mohl chlubit tím, že patřím k těm vzdělaným lidem, kteří nás berou jako rovnocenné a ne jako tupé studenty, na které si často rádi hrajeme. byly to krásné léta ,,svobody a demokracie", ale jak už to bývá, v nejlepším přijde pád a vy najednou spadáte ,,pod křídla diktatury".

...jenže cum cecidi, surgo:-)...