Začatek konce?

Anotace: První povídka po dlouhé pauze..

Utíkala potemnělou ulicí. Obavy ji sžíraly a ona nebyla schopná racionálně uvažovat. Dlouhé společenské šaty v barvě krve nebyly určeny pro zběsilý běh noční ulicí, takže se volány zachytávala o své okolí. Ztráta cárů látky, byla to poslední co ji zajímalo.. Chtěla se dostat pryč..
***
Přítomnost tolika lidí v sále ji zraňovala.. Její nemoc si vybírala stále vyšší daň, už ji nedokázala ovládat, ba možná ani nechtěla. Její mysl byla zmatená, ale jedno věděla jistě.. Zpět do léčebny nechce! Říkala jim to, po práškách byla jako cvičená opice, co tančí jak si kdo zapíská, bez názoru, bez možnosti volby. Tak jak by si to představovali..
Věděla, že jít po tak dlouhé pauze do společnosti lidí, co ji uznávali předtím než se to stalo nezvládne.. V obličeji jejích "známých" to poznala, všichni to věděli.. Všichni, do jednoho. Za zástupem lidí stál i On - Černý anděl, jenž ji připravil o rozum i o srdce. Díval se na ni svýma temnýma očima, jenž ji spalovaly zaživa.
V zoufalství se jí roztřásla kolena a po tváři se skoulela slza. Ano, teď přišla ta chvíle, kdy vyběhla na onu ulici a chtěla utéct od všeho trápení.
Utíkala, ač neměla kam. Teplo domova necítila již dlouhou dobu. Ti jenž se vydávali za její rodinu ji považovali za blázna, a tak se k ní i chovali.
Na okamžik se zastavila, aby se nadechla. Od místa ze kterého vyběhla byla nyní vzdálená na dva bloky. Když se chystala běžet dál uviděla před sebou nějakou postavu, jenž k ní promlouvala..
Nerozuměla jí, přes zběsilý tlukot srdce to nebylo reálné. Přesto věděla, kdo před ní stojí. Hlas (ač nerozuměla slovům) jí byl již důvěrně známý.
Její Černý anděl si pro ni přišel. Připravil ji o rozum, ale ona ho přesto milovala..