Zvláštní...

Anotace: Tohle jsem napsala za určitých podmínek: měla jsem na to jenom 15 min., vybraná slova: přátelství, láska, cesta, psaní, kniha, papír, zvěř a navíc jsem to psala v knihovně, kde jsme měli přes školu takové „povídání o literatuře“.

Procházím mezi stromy, les je hustý, nevpustí k sobě téměř nic. Avšak vede tudy cestička. Úzká, malá cesta. Jemně našlapuji, snad abych nevzbudila odpočívající zvěř. Přemýšlím o životě, co přínáší, jak složitý dokáže být. Když tu náhle... spatřím psaní. Jen obyčejný dopis, pomyslím si. To bych mohla říci o knize, ale copak kniha je jen sbírka obyčejných slov? Kdepak! Jsou v ní obsaženy moudré výrazy a děj.
Stále držím v rukou dopis. Otevřít – neotevřít. Zmocňuje se mne touha. Chci vědět, co tady dělá, na tak opuštěném místě, plném temných věcí, bílá obálka? Pomalu trhám. Kus papíru padá na zem a zmizí kdesi v meziprostoru. Druhý a třetí... jsem uvnitř. Zvolna rozevřu pečlivě poskládaný rudý kus papíru a spatřím úhledným písmem napsáno....Láska a přátelství!

A tady jsem skončila... jenže následovalo toto všechno přeložit do negace.

Procházím mezi stromy, les je řídký, nevpustí k sobě téměř nic. Avšak vede tudy cestička. Široká, velká cesta. Hrubě našlapuji, snad abych vzbudila odpočívající zvěř. Nepřemýšlím o životě, co přináší, jak jednoduchý dokáže být. Když tu náhle... spatřím psaní. Jen obyčejný dopis, pomyslím si. To bych mohla říci o knize, ale copak kniha je jen sbírka obyčejných slov? Kdepak! Jsou v ní obsaženy hloupé výrazy a dej. Stále držím v rukou dopis. Otevřít – neotevřít. Zmocňuje se mne lhostejnost. Nechci vědět, co tady dělá, na tak frekventovaném místě, plném světlých věcí, černá obálka? Rychle trhám. Kus papíru padá na zem a zmizí kde si v meziprostoru. Druhý a třetí... jsem uvnitř. Honem rozevřu ledabyle poskládaný modrý kus papíru a spatřím naškrábaným písmem napsáno... Láska a přátelství!

Mohla jsem to znegovat úplně, ale například „láska a přátelství“ jsem nechtěla ničit. Pak už by to asi ztratilo smysl...