Dopis

Anotace: dopis ze dne 8. března// vynechané části musely zůstat utajené, omlouvám se za to

Ani nevím, co mě to napadlo to všechno napsat do dopisu, na ten kousek papíru, který je tak čistý a beze skvrny. Bez jakéhokoliv kazu. Nedokážu to dát na net, aby k tomu měl každý přístup. Ale chci ti ho dát, teď ne, ale třeba někdy…jednou. A ty taky jednou pochopíš, co si nechápal a to, co jsem ti tak dlouho tajila.

Budeš vědět jak moc jsem se trápila, jaké bylo vedle tebe sedět, stát, nebo sedět a vědět, že ty mě bereš jako skvělou kamarádku. Nedokážu ti to říct do očí, vždy ztratím odvahu, rozklepou se mi kolena, hlas se začne chvět, ruce mám zmrzlý a nedokážu být „svá“. Přitom to je tak jednoduchý zavřít oči a povědět ti……………………………………………………………………….………….

Jak ráda bych vrátila čas, který patřil jen nám.
………………………………..…..ale sám víš jak to dopadlo. Bylo moc těžké si uvědomit, že to skončilo. ……….Proč teď brečím a stále tu na tebe čekám. Jsem moc naivní. Bolí to, ale proč to tak bolí. Vždyť jsi obyčejný…Nemůžeš mi tvrdit, že ty poslední polibky si nebral vážně. I to jak…..to pro tebe opravdu znamenám tak málo? Je tady hrozně moc pro a proti. Jak si se naklonil dal mi pusu a pak ses tak krásně zastyděl a já byla opravdu šťastná. Musí ti být přeci jasný, že ten večer to nebylo jen dětské tlachání, které končí pusou na tvář.

Nedokážu si představit, že už vše skončilo. Udělej něco …prosím.. …………………………………………………………jaké si měl myšlenky, když jsem od tebe odešla? Myslel si na mě, když si usínal? Že před chvilkou jsem na té posteli ležela s tebou právě já?

A co ……………..jak to bereš? Mě se to ani nechce vypisovat, nemá to tu pravou hodnotu, jako si na to vzpomenout. Ty vzpomínky patří jen mě, když je vyslovím nahlas, tak nebudou už pouze mé. Chci si je uchovat…nikomu je nedám. Aspoň mám něco.

Nevím co mám udělat, aby to mezi námi bylo lepší……………………….Proč v tobě nenacházím důvěru? Já ji potřebuji.

Chci abys byl šťastný, pochopím když na mě budeš kašlat a nedáš mi už žádnou šanci. Nebudu tě už ani o ni prosit, to co jsem chtěla jsem napsala. Jsem, no vlastně s tím smířená nejsem. Snažím se. Prosím odpusť mi všechno co jsem provedla. Když já jsem tak slepá. Nenacházím v sobě smích. Prostě už není. Zmizel… ……………………………………….Tak proč se na mě nevykašleš úplně? Haló!!! Dej mi pokoj, sakra tak mi řekni do očí na rovinu, že pro tebe nic neznamenám!!! Já už nemám sílu. Netuším, kde ji mám hledat. Dnešní den je opravdu sváteční. Dostala jsem ten nejkrásnější dárek…………………………………..mám ještě naději, ta přeci umírá poslední ne? Myslím, že já umřu s ní. Musím to ale vydržet.

Přesto ti píšu, že tě …………………vidím v odlesku očí, jako na začátku. V těch prvních horkých večerech, jako jsou………………. Přijde mi jako včera kdy si mi dal na ruce ty …..:o) ale už je vlastně nemáš…..nemáš je stejně jako vzpomínky na ty večery, kam se tak rychle vytratily???
……..vrať je… …… ..!