Ztracený náramek

Venku foukal chladný podzimní vítr a žluté listy v jeho poryvech tančily divoké flamengo, ale zde v hospodě U brodu bylo útulno a teplo. Ve velkém krbu hořel oheň, nad kterým se opékalo malé selátko. Kuchař Francesko pečlivě dohlížel na celou akci a jen tu a tam sáhl do některé z kapsiček na svém opasku a přidal trošku koření.
Selátko již začalo pomalu nabírat zlatavou barvu a šířilo lákavé aroma po celé místnosti. Než bude pečínka hotová, krátili si přítomní dlouhou chvíli pitím a vyprávěním příběhů. Toho dne se tohoto úkolu ujal mladý muž.
…………………………………………………..
Před nějakým časem jsem se účastnil na nedalekém hradě rytířského turnaje, a ačkoliv to bylo mé první klání, nevedl jsem si nejhůř. Po jeho skončení, když jsem se šel převléct, potkal jsem krásnou pannu Ionnu a byl jsem v tu chvíli zasažen šípem Amorovým. Její světlé vlasy rámovaly tvář anděla barvy alabastru. A ty nebesky modré oči!
Chtěl jsem jí složit svůj hold, ale ona jen nakrčila svůj nádherný nosík a zpražila mě: „Jo to jste vy ten, co při turnaji spadl z koně jako shnilá hruška? Vy byste se mě chtěl dvořit? Pche!“
Otočila se a už se chystala odkráčet, když jakoby vedena náhlou inspirací se napůl otočila, dala si prstík do svých nádherných růžových rtíků a řekla: „ Leda!...... Leda byste se vy nicko, pokusil najít náramek, který jsem dnes ráno ztratila. Pak bych si to možná rozmyslela. Nebo umíte jen stát, přešlapovat a červenat se?“
Její slova mě drtila a deptala. „ A kde..?“ vysoukal jsem ze sebe.
„Kdybych to věděla, tak vás nepotřebuji, vyhledejte mou služku Janu.“
Pohodila hlavou a odcházela vznešeněji než sama královna. Její pohrdání mě uvrhlo do čiročiré temné beznaděje, ale ta záležitost s náramkem byla v té tmě zábleskem naděje.
Nelenil jsem a vydal se vyhledat její služebnou. Po několika dotazech jsem konečně zaklepal na dveře její komůrky a dostal svolení vejít.
Jana byla trochu plnější černovláska s očima jako trnky. Krk a obnažená ramena měla plná krásných pih.
Když jsem jí vysvětlil, jaký je účel mé návštěvy, jen se pousmála:
„ Moje paní je přesvědčena, že jí ho někdo ukradl, ale já si myslím, že ho spíš někam založila. Je velmi roztržitá a já jí musím stále hledat něco, co někde zapomněla.“
Díval jsem se na její krásný úsměv a rozkošný nosík, ale v hlavě jsem si srovnával otázky: „Jak vůbec ten náramek vypadal?“
„Většina šperků, co tu slečny nosí, jsou jen laciné napodobeniny, asi to byla jen pozlacená měď osázená sklíčky. Ty pravé se nosí jen zcela výjimečně. I proto si myslím, že ho nikdo neukradl.“
„Leda by to byl někdo, kdo to neví,“ přemýšlel jsem nahlas.
„Ale to tady přeci ví každý,“ zasmála se zvonivým smíchem mé nevědomosti a mezi rtíky jí zasvítily bělostné zoubky.
„A kdy jste ho u Ionny viděla naposled?“
Její pokojík byl malinkatý, vešla se tam jen truhla a prosté lůžko, ale ona teď, snad aby se jí lépe přemýšlelo, vstala a rázovala sem a tam.
Její chůze nebyla tak vznosná jako u Ionny ,ale přitom velmi půvabná.
„Hm, no ráno si ho brala ze šperkovnice. Pak jsme šli do loveckého salonku, kde se dívky sešly, aby si předtím, než začne turnaj, popovídaly a pochlubily se novými róbami. Také si rozdělují sféry zájmů. Když má nějaká dívka zájem o chlapce, předstírá, že o něj žádný zájem nemá, naopak, že je jí lhostejný, nebo dokonce nepříjemný a tvrdí, že se zajímá o někoho úplně jiného. Konkurence to samozřejmě ví a taky předstírá totéž, a obě plánují v duchu jak tu druhou vyřadit z boje.“
„Téda,“ přerušil jsem jí, „ boje na kolbišti jsou tvrdé, ale mezi děvčaty je to taky drsné!“
„To jo, občas se nějaké jakoby náhodou rozpářou šaty, nebo zakopne na rovině, spadne jí mrtvá myš do výstřihu nebo jí někdo zamkne v pokoji.“
„A která měla zálusk na mě?“
„ Vy jste tu nový, dámy vás neuznaly jako lovnou zvěř.“
Řekla to tak mile, že místo toho aby mi to vadilo, tak jsem se zasmál.
„Na té sešlosti Ionna zcela určitě ještě náramek měla, všimla jsem si, že si s ním nervózně hraje, protože zjistila, že panna Eliška o Ghotta má také zájem.“
„Ionna pálí za Ghottem? Vždyť je to dvoumetrová gorila, samý sval a žádná hlava. A ta jeho jizva! Vypadá, jakoby se pořád šklebil.“
„Děvčata to považují za velmi interesantní.“
Nenáviděl jsem Ghottu, který byl o hlavu vyšší než já a koukal jsem na něj nahoru jak na rozhlednu. Když jsem s ním musel mluvit, bolelo mě pak za krkem.
„Dobrá a co dál?“
„Pak došlo víno a Ionna mě poslala pro další láhev.“
Tenhle hovor pro mě byl samé překvapení: „ Vy nasáváte?“
„No jen tak trochu, aby se dívkám leskly oči, ale ještě se neklátily a trefily do svých komnat. “
„Nemohla jsem najít dlouho sklepníka a mezitím se ozvaly z nádvoří trubky ohlašující, že se blíží začátek turnaje. Když jsem jí pak našla na tribuně, už náramek neměla.“
„Kolik vás na těch táčkách vlastně bylo?“
„Inna a další čtyři dívky.“
„Takže pět?“
„„.. a pět jejich služebných a pak ještě madam Theresse…“
„ Ta stará vopice? Co ta tam strašila?“
„Ve společnosti svobodných dívek musí být alespoň jedna metresa
je-li tam muž.“
„Mužskej na dívčích táčkách?“
„Byl tam Ben. Stál tam v rohu a hltal dívky pohledem.“
Ben byl neduživý hubený mládenec, který pokud si pamatuji, s nikým nemluvil. Nikdo taky nemluvil s ním.
Zacinkal zvonek. Předtím jsem si ho nevšiml. Byl zavěšen nade dveřmi a vedlo k němu tenké lanko.
„Paní Ionna mě volá, musím jít. Zajděte k služce panny Elišky. Je to Čerkeska Naďa. Třeba ví víc.“
Oba jsme spěšně vstali, až jsme do sebe narazili. Omluvil jsem se, ale zároveň jsem si uvědomil, jak je krásně oblá a vyvinutá na těch správných místech. Venku jsme se rozešli. Jana spěchala ke své paní a já jsem se vydal hledat Naďu.
Našel jsem jí v jídelně. Byla to droboučká sotva odrostlá dívenka s očima laně, seděla ve společnosti asi desítky dalších sloužících a cpala se nějakou pečínkou. Všichni poplašeně vzhlédli, ale když jsem místo lamentace, že dojídají zbytky od oběda, pozdravil, uklidnili se.
Požádal jsem Naďu o rozhovor. Utřela si mastné ruce do ubrusu, vstala a na můj pokyn semnou poodešla stranou.
Řekl jsem jí nejdříve, že mě posílá Jana a pak jí vysvětlil účel své návštěvy i to, že jí, ani slečnu Elišku rozhodně nepodezřívám.
„ A co by jste chtěl vědět?“ zeptala se.
„Jak tam dívky byly rozsazeny?“
„Nejlépe bude, když vám to vzácný pane ukáži.“ Souhlasil jsem a vydali jsme se do loveckého salonku. Výzdobu zde tvořilo mnoho paroží i hlav udiveně hledících do prázdna. Stále ještě tu stála rozestavěna pohodlná křesla podél stěn, vedle nich odkládací stolky a za nimi menší sedátka pro služebné. Naďa sama od sebe začala vysvětlovat: „ Tady hned na čestném místě seděla madam Theresse. Naproti ní pak Ionna, která si pospíšila a přišla první. Slečnu Elišku to hodně rozrušilo, že jí Ionna zasedla druhé nejvýhodnější místo. Ráda všude hraje prim. Takže napravo Ionna, Eliška a Eva, naproti pak Theresse, Valerie a Klára.“
„ A Ben?“
„Jaký Ben?“
„Hubený, bledý mládenec.“
„Ach ano, teď si uvědomuji, že takový mladík postával tímhle v rohu. Když se pak ozvaly trubky, všechny dívky najednou vstaly a hrnuly se ke vchodu. Ten ale rázně zatarasila svým mohutným tělem madam Theresse a uklidnila je, jinak by se dolů hnaly jako zdivočelé stádo.“
Naďa se uchichtla. Poděkoval jsem jí, dal jí stříbrnou minci a propustil ji.
Zůstal jsem tam sám a s přimhouřenýma očima jsem si představoval co se tady asi stalo. Ionna je nervozní, hraje si s náramkem, nevědomky ho sundá a položí na stolek. Zazní signál, ona na něj zapomene a nechá ho tam ležet. A protože u sebe nemá Janu, která jí sbírá zapomenuté věci, někdo toho využije a sebere ho. Ale kdo?
Nejspíš Eliška, měla na Ionnu vztek, že jí pálí za mládencem, kterého si vyhlídla ona. Na to bývají děvčata hodně citlivá. Třeba doufala, že Ionna začne náramek hledat a to jí zdrží a ona bude moci na Ghotta nerušeně působit. Nebo to Ionnu alespoň naštve a rozhodí.
Služebné si můžu škrtnout, neměly důvod, všechny věděly, že by se jim to sotva podařilo prodat, nehledě na to, že je to jen cetka. Stejně tak ta stará ochránkyně morálky, ale co další dívky? Musím o nich načerpat nějaké informace.
Uvědomil jsem si, že mám velký hlad a vydal se do kuchyně. Samozřejmě jsem tam našel svého sluhu Ivana, jak se motá kolem mohutné ženštiny, která se jen symbolicky bránila jeho chtivým dotekům.
Ačkoliv dokázal spořádat spousty jídla, byl stále vyzáblý a připomínal kostru potaženou kůží. Paradoxně právě jeho přitahovaly macaté ženské. Jak nějakou viděl, změnil se v umanutce, který si na ní musel prostě sáhnout. Dál se pokud vím, nikdy nedostal, zato byl často za svou chtivost odměněn pořádným výpraskem.
Jak mě viděl, hned přestal, provinile se přiloudal a huhlal: „Promiňte pane!“
Už dávno mě přestalo bavit ho kárat a tak jsem jen mávl rukou a zeptal se: „Co se říká o slečnách mezi služebnými Ivane?“
„Ionna je nafoukaná hrdopyška, neračte se zlobit pane. Eliška pěkná potvora, prý tu svojí hrozně sekýruje. O těch dalších toho mnoho nevím, jen to, že je sem poslali rodiče vyvětrat.“
„Co to?!!!!“
„Jsou to mladý holky, co jsou poprvé ve společnosti samotné a o tom co se děje mezi mužem a ženou ještě nic nevědí a myslí si, že děti nosí čáp a na mužský koukaj, jako na jiný živočišný druh. Potřebují se trochu, jak se říká mezi lidmi, otrkat.“
„Chudinky, při těch řečech, které spolu vedly Ionna a Eliška si musely připadat jako v jiném světě.“
Přikázal jsem, aby mi Ivan přinesl večeři do pokoje a dumal nad tím, co jsem se zatím dozvěděl. Valérie, Eva i Klárka to jsou mladé husičky, krom toho neměly žádný motiv, takže všechno ukazuje na Elišku. Je dostatečně zkušená, pohotová a proradná.
Jak jsem nad tím tak přemýšlel, uvědomil jsem si, že ve světle toho, co jsem se dozvěděl už o Ionnu nestojím a o ztracený náramek se zajímám jen pro věc samotnou. Co ale teď dál? Z Nadi již žádné další informace nedostanu a za Eliškou přímo také jít nemohu, vždyť nemám žádný přímý důkaz, jen samé dohady.
Pak jsem dostal nápad. Dnes je večer velký ples, který nepochybně všechny zaměstná a to mi umožní nerušeně navštívit její pokoje a porozhlédnout se tam. Překonat zámek nebude problém.
Od plánu k jeho realizaci nebylo daleko. Zašel jsem do podhradí ke kováři, dal mu velký stříbrňák a vysvětlil, co potřebuji. Spiklenecky na mě mrknul a během několika minut mi podával hotový nástroj.
Sotva se hradem rozezněly první tóny, vydal jsem se na obhlídku velkého sálu, abych se ujistil, že na nadcházející akci budu mít klid.
Nedalo mi mnoho práce, abych je našel. Byly každá z jedné strany zavěšeny do Ghotty, který z toho byl zjevně celý nesvůj, a spalovaly se zničujícími pohledy. Obě se na ples vyzbrojily těmi nejtěžšími kalibry. Hubená Ionna širokou šerpou zdůraznila svůj vosí pas, zatímco Eliška zvolila hluboký výstřih na hranici společenské únosnosti. Neustále se natáčela tak, aby Ghotta měl dobrý výhled na její ňadra.
My muži si často myslíme, že jsme lovci, ale přitom se už dávno jako rybka třepeme v něčí síti. Skoro mi Ghotty bylo líto.
Už jsem chtěl odejít, když jsem si uvědomil, že je tu ještě jeden divák. Otočil jsem se. V šeru tu stál Ben, bledší ještě více než obvykle a viditelně, při pohledu jak jsou dívky přilepeny na Ghottu, trpěl.
Uvědomil jsem si, že s ním jsem ještě o náramku nemluvil. Třeba něco ví, napadlo mě. Přešel jsem k němu: „ Dobrý večer.“
Odvrátil pohled od podívané v sále a překvapeně na mě zamrkal.
„Víš dnes ráno se slečně Ionně během táček ztratil náramek, nic cenného, ale…,“ nedopověděl jsem.
Ben zbledl ještě víc, pokud je něco takového ještě možné a celý se roztřásl: „ Jak- jaksi na to přišel?“ jektal.
Jako blesk mnou projelo úžasné překvapivé poznání.
„ To ty moje kombinační schopnosti a nevšední inteligence.“
„Já jsem tím nemyslel nic zlého, jen jsem uviděl příležitost mít něco, čeho ona se dotýkala.“
To ona bylo řečeno s tím největším O, jaké si umíte představit.
Vzklíčilo ve mně podezření: „Ty máš těch věcí víc co?“
„Já vím, že je nikdy nemohu mít, tak alespoň….“ hlas mu vyhasl.
„Naopak, to že vlastníš zcizené věci, ti přináší neštěstí. Měl by ses jich zbavit a uvidíš. A můžeš začít s tím náramkem. Dej ho mě a já už se postarám o vrácení a tobě slibuji, že zatajím, že jsi ho ukradl.“
„Myslíš?“
„Jistě!!!!“ řekl jsem přesvědčivě.
„Tak jo,“ zdrceně se otočil a vydal se do potemnělé chodby. Šel jsem za ním. Vešli jsme do jeho pokoje a on se začal hrabat v sekretáři, zatímco já jsem si s úžasem prohlížel zařízení jeho pokoje. Byl plný astronomických map a přístrojů. Než jsem si je mohl lépe prohlédnout, už mi Ben podával náramek. Strčil jsem si ho za košili a zeptal se: „Ty se zabýváš astronomií?“
„Ano, je to můj koníček.“ odpověděl stydlivě.
„Můj taky,“ zajásal jsem.
Celý ožil a začal mi ukazovat úpravy, které udělal na svém dalekohledu, aby zlepšil jeho vlastnosti. Následující dvě hodiny jsme od astronomie přešli k matematice, posvátné geometrii, numerologii, alchymii, vědě vůbec a já zjistil, že Ben je nesmírně vzdělaný a příjemný společník. Rozcházeli jsme se jako nejlepší přátelé. Úplně jsem zapomněl, že jsem chtěl zajít za Ionnou a pak už bylo pozdě.
Druhý den jsem vstal poněkud dříve. Včera jsem po turnaji vlastně pořád někam chodil a vůbec si neodpočinul, ale ani dnešní den jsem nehodlal proležet a vydal jsem se na odloženou návštěvu. Jen tak v zadumání jsem si cestou prohlížel náramek a něco upoutalo mou pozornost. Překvapeně jsem se na to podíval zblízka. Byla to známá zlatnická značka! Byl jsem tak překvapen, že jsem na chodbě málem vrazil do Jany. Na tváři měla čerstvou modřinu a zateklé oko.
„Co se stalo?!“
Chtěla se mi mlčky vyhnout, ale chytil jsem jí pevně za ruku. Jak se jí vyhrnul rukáv, viděl jsem další rudé fleky na pažích.
„Pusťte!“
„NE!“ odpověděl jsem tvrdě.
„Vy páni si myslíte, že můžete všechno co?“ řekla vzdorovitě.
Nereagoval jsem na to: „Ven s tím, co se stalo?“
„Eliška s Ghottem včera ohlásili své oficiální zasnoubení. Ionna mohla vzteky puknout, šílela a vylila si zlost na mě.“
„Dej mi deset minut a vyřeším to, už nikdy tě nikdo bít nebude, protože tě miluji.“ já na to. Sám jsem se divil tomu, jak snadno to ze mně vyšlo. Zalapala po dechu. Nechal jsem jí tam překvapenou stát a vydal se ke dveřím pokoje její paní.
Zaklepal jsem.
„Pojď,“ ozvalo se nevrle. Vstoupil jsem.
Překvapeně na mě pohlédla: „Á to jste vy. Nečekala jsem vás.“
Snažila se o klidný hlas, ale ten jí zrazoval a vibroval na pokraji pláče a hysterie.
Vytasil jsem s náramkem.
„Byl zakutálený v temném rohu loveckého pokoje,“ vysvětlil jsem.
Ó, to vás musím nějak odměnit.“
Její mizerná nálada zmizela, jako když mávne kouzelným proutkem. Teď předla jak kočka co právě slízala misku smetany.
Četl jsem v ní jako v otevřené knize. Říkala si, že když jí Ghotta unikl, uloví alespoň mě.
„Ano, mohla, slyšel jsem, že jste nespokojená se svou služkou Janou. Propusťte jí a najděte si jinou.“
Opět se změnila, oči se jí zúžily jako šelmě a zlostně zasyčela: „Služka?! Proč bych to měla udělat?“
„Třeba by jste nerada, kdyby se vaší rodiče dozvěděli, že oproti jejich zákazu nosíte stále pravé šperky jen kuli své pýše a že jste o jeden málem přišla,“ a točil jsem náramkem na prstě.
„Hmm. No dobrá,“ připustila neochotně.
Věděl jsem, že musím jednat, dokud je v defenzivě a roztomile řekl:
„ Tamo vidím na stolku pero a inkoust, co kdybyste mi to dala písemně, než vám vrátím tuhle cetku?“
……
„ A jak to bylo dál?“ ozval se hlas od jednoho stolu.
„Takhle,“ odpověděl mládenec a teatrálně ukázal na vchod, do kterého právě vstoupil vyzáblý muž s krásnou černovlasou ženou, která držela v náručí jakýsi uzlíček.
Vyskočil od stolu, vrhl se k ní, veleopatrně vzal ten uzlíček do náruče, obrátil se k natřískané hospodě a hrdě prohlásil: „ Tohle je moje báječná žena Jana a tohle náš prvorozený syn Janík. Jak jinak, že?“