Pracovní název - Návštěvníci (část 1)

A. se probudila. Bylo ještě velmi brzy. Nový den se zatím jen ustrašeně krčil u horizontu a čekal až přijde jeho čas. Nebyla zvyklá vstávat tak časně, dnes ale nemohla dospat.

Posadila se na posteli a neurčitě se rozhlédla po pokoji kolem sebe. Všechno bylo stejné jako vždycky. Stejné jako každý jiný den. Malý pokojíček byl jen skromně zařízený.Jedna úzká skříň, židle a komoda se třemi zásuvkami v rohu, která v případě potřeby sloužila jako provizorní psací stůl.Nebylo toho moc,ale stačilo to.

A. se trochu zamračila. Usilovně přemýšlela nad něčím podivným, co jí včera řekla její domácí. Nezapomeň na zítřek. Nevěděla ale proč. Co se to dneska mělo stát? Užuž to měla, než ale tu myšlenku stačila polapit a správně pochopit ozvalo se hlasité zaklepání... 

Trhla sebou až pod ní zaskřípal rošt postele. Párkrát zamrkala a s hlubokým vydechnutím se podívala ke dveřím. Pak pomalu spustila jednu nohu až se bosými prsty dotkla chladné podlahy.

Zaklepání se zopakovalo. Tentokrát znělo o něco naléhavěji, jako by návštěvník nanejvýš pospíchal a nemohl počkat už ani minutu navíc. A. se znovu trochu zachvěla, ale pak rychle po špičkách přešla až ke dveřím. Se zvláštním pocitem, který se jí v té chvíli rozlil někde v žaludku, vzala za kliku.

Dveře cvakly a otevřely se. Za nimi se objevila domácí. Stála na prahu v županu, na hlavě měla spací bonet, z pod kterého jí neposlušně vykukovalo několik šedivých kudrlinek.

"Už jste vzhůru, slečno? No to je dost! Musíme si švihnout." prohlásila rázně a netrpělivě přitom poklepávala nohou. A pak, když na ní A. jen stále nechápavě zírala ještě dodala:

- "Povidám, musíme švihat! Tady pan ... no to je jedno a pan ... tenhle druhej si přišli pro věci."

"Pro pro věci? Pro jaké věci?" zmateně zakoktala A.. To už se ale dva muži, jeden podsaditý, kulatý s krouceným knírkem a druhý, o něco vyšší a hubenější, netrpělivě snažili protáhnout kolem ní do místnosti.