Dýka

Čekala návštěvu. Kroky na chodbě, hlasitý dech, spíše funění. Přiložila tvář ke kukátku a podívala se skrz dveře. Otevřela. „Ahoj.“ „Ahoj.“ Nic víc nic míň. Dali si kafe, pár úsměvů, par dotyků. „Musím ti ukázat svoji novou postel!“ Lehce do ní strčil, padla na znak. „Vyzkoušíme ji?“ Je jedno, kdo to řekl, situace byla oběma jasná. Pokračovali pomalu, něžně, chvílemi drsněji, podle toho, jak hormony ovládaly mozky a jejich centra slasti.

Po sexu oba zpocení se sešli v kuchyni. „Chceš kafe?“, zeptala se. „Ne, bylo to fajn, ale budu muset jít….“ zamumlal. Ve vzteku se otočila hodila po něm první věc, kterou nahmátla. Nůž se zabodl do dveří.

Drnčivý zvuk ji probudil. Postel byla mokrá od potu, prostěradlo zmuchlané jako po divokém sexu, hlava jí třeštila. Pohlédla ke dveřím. Ve dveřích ze strany kuchyně ve výši hlavy dospělého člověka byla zabodnutá velká lovecká dýka.

Nebyla její.