Zbytečná cesta 1.

9. kapitola
Byla už temná noc a nemusím snad ani podotýkat, že pršelo, když se u vchodu jeskyně, kde spokojeně chrápal Daniel, který se dopoledne napral tajnosnubnou dvoudomou kapradinou, ozvalo bušení. Protože nereagoval, vtrhl Erik dovnitř a začal mu zběsile ramplovat ocasem, jako žíznivý pocestný u zaschlé pumpy.
„Co se děje?“ otázal se drak a otevřel jedno oko. Chvíli uvažoval, zda má otevřít i to druhé, ale pak se dohodl sám se sebou, že na něco tak nicotného, je to škoda a navíc byl líný.
„Vzbudil si mě, a já když jsem takhle prudce vzbuzenej, tak jsem velice nevrlej, a když jsem nevrlej, tak jsem vzteklej, podrážděnej, nervní, vyplivanej a vůbec!“
Po chvíli odmlky dodal: „Jo a taky jsem zlej a vystresovanej, na to jsem zapomněl a přestaň mi mlátit s tou oháňkou.“
„Posledně jsi vypadal tak vyrovnaně,“ zarazil se Erik, „ a teď mám pocit, že bys potřeboval dračího psychiatra.“
„Jen jsem zprudka probuzenej, nic víc. Co by si ráčil pán přát, že je to tak urgentní a nepočká to na nějakou rozumnější, ale pokud možno denní dobu?“
„Mohu u tebe nějaký čas zůstat?“
„Odkdypak jsi začal horovat pro skauting a spaní pod širákem?“
„Od té doby co mám doma dvě ženské,“ odvětil dutě tázaný a posadil se na nejbližší kámen stylem člověka, kterému změkly kosti v těle. Daniel si ho se zájmem prohlížel pohledem, jakým pozorujeme zajímavý přírodní úkaz, a pak kývl hlavou: „Tak dobrá, vstávám v sedm, pak je snídaně. Na zítřek mám naplánováno...ééé... co jen to mám na jídelníčku? Aha! Už vím! Kapradinu s vodou. Vřele doporučuji. Je to chutné, ale hlavně to obsahuje spoustu vitamínů a výživných karciogenů.“
Erik zapojil do přemýšlení o daném návrhu i chuťové buňky, což přineslo nečekaně dobrý výsledek, což dokazuje, že i zázraky jsou možné.
„V hradním příkopě žije jedna mladá pohledná dáma, kterou jekot těch dvou natolik traumatizuje, že uvažuje o emigraci do Skotska.“
„Jakže! To snad není možné! Moje milovaná Nessy!“
Jméno Nessy řekl velice něžným tónem, při kterém se lámaly stalagmity.
„Abys rozuměl, nic mezi námi nebylo, jde čistě o přátelský vztah, ale nechtěl bych jí ztratit.“
V temnu sluje nebylo vidět, že se Daniel červená jako mladíček.
„Mám nápad!“ sdělil Erik.
„A vlastní? No to je vzácné! Tak mluv!“
………………………………………
Netrvalo dlouho a poslední článek řetězu bitevního plánu byl ukut. Poté se už jen tmou jeskyně ozývalo jedno mocné a bohatýrské řezání, které doprovázela jemňoučká pilka Erikova.


10. kapitola
Druhý den ráno zcela výjimečně nepršelo. Sluníčko jen opatrně osahávalo svými paprsky zem, z které stoupal vzhůru bělavý opar, tvořící tak velmi vhodnou kulisu k nastávajícímu divadýlku.
Brigita se probudila a značně nevrlým pohledem sledovala světlo deroucí se do její ložnice. Náhle spatřila to, co patří k nejčernějším snům všech princezen. K hradu se blížil obrovský hrozivý drak, který se asi dozvěděl, že ona je na hradě a nyní si přilétá pro snídani!
Okýnko sice bylo neširoké, ale drakovi jistě nebude dělat problém si jej upravit do rozměrů dle své potřeby. Chtěla vstát, ale byla dosud značně vyčerpána. Zkusila propadnout panice a začít křičet, jenže hlas zabloudil někde v hlasivkách, zalomil se a tak ze sebe vydala jen jakési zakviknutí. To už byla drakova hlava docela blízko. Jeho oči ji dychtivě pozorovaly, a jazyk v tlamě lemované sadou bělostných špičáků se již labužnicky olizoval Hrůza! Hrůza!
V tom do místnosti vstoupil Erik s taseným mečem naprosto nevídaných proporcí. Byl to ten největší krám, který ve zbrojnici našel, a byl rád, když se mu ho podařilo s krajním úsilím dotáhnout až nahoru. Představa, že by měl s něčím tak nemožně těžkým i šermovat, byla pro něj naprosto nepředstavitelná. Brigita s uspokojením viděla, že drakovi stačilo, aby uviděl záblesk ostří a ihned ztratil chuť na předkrm v podobě princezny.
Danielovi se podařilo nasadit nádherně polekaný kukuč a velkým obloukem se začal snášet k hradnímu příkopu, aby tu poklábosil s Nessy. Nevíme o čem si „zachráněná“ se svým hrdinou povídala, ale jako jistý fakt z toho vyplynulo, že od té doby se značně změnila.
Erik zase během několika dnů zjistil, že jeho malá dcerka Brigita II je tím nejkrásnějším miminkem na celém světě.
Pro tuto chvíli byla idylka téměř dokonalá, stejně jako tam odkud byl mladý pár vyexpedován.
Zde se totiž Cheth z důvodů stále náročnějších choutek své choti dopracoval zdárně k druhému infarktu a s údivem zjistil, že jeho magická síla se rovná nule, ačkoliv popíjel Lva rozpuštěného v glutenu Orla v hojném množství. Čím více Cheth chátral, tím více vzkvétala královna a černokněžník s ní přestával držet krok.
.......................................................................................................

I naši tři hrdinové, kteří jen pomalu postupovali řetězem hor, se díky přízni Pátého beduína těšili naprosté pohodě. Navíc, průvodci, které jim dal, se ukázali jako znamenití vypravěči a Dalet si nestačil dělat poznámky.
Nejvíc se mu líbil příběh o královně, která rozhlásila, že se vdá.
Ženich měl být urozený a majetný, což byly požadavky, které se všem jevily jako rozumné. Uspořádala velkou slezinu na svém sídle, kde všichni zájemci předali své dary s tím, že ona si je později prohlédne. Pak se sešli na velké hostině, a když byli všichni už pěkně pod párou, královna se s úsměvem vzdálila.
Sotva zmizela, vtrhli do hodovní místnosti její vojáci a všechny námluv chtivé pány vyhodili ven jako nežádoucí nápadníky, načež si královna přivlastnila jejich majetek a vzala si potulného herce, s kterým už půl roku měla poměr.