Dotknout se tygra 12/14

Znovu jsem stopoval. Ne však zvíře, jak bylo u mě obvyklé, ale člověka. Znovu Máhe. Teď to však nebylo směrem k Bačunu, ale pryč od něj. Sám bych se pustil, tak jak to udělala i ona, do pustin. Tam jsem tušil její stopy. Tygr uvnitř mě však chtěl udělat okliku.
- Potřebuju zamířit na jih, zkoušel jsem mu vysvětlit.
- Půjdeš na sever.
- Musím jít na jih.
- Potřebuješ na jih, ale půjdeš na sever.
Tomu jsem vůbec nerozuměl. V pozadí jeho rozhodnutí jsem cítil Činsagou. Možná proto jsem se rozhodl mu věřit. Časem jsem zjistil, že ona je v tom všem nepatrný kamínek. Jako oblázek od mé matky. Ten celý obří svět kolem všeho byl můj tygr.
- To jsem já, vyvedl mě nad nekonečná skalní města, pustiny a hory.
- Tam patříš, ale ty jsi pruhované zvíře, ne?
Tygr se zasmál:
- Vážně? Když jsem kus masa, tak kde jsem teď?
Na to jsem mu neuměl odpovědět.
- Slyší trávu říkají, že spojuji světy, nebo otevírám nový.
- Kdo je Slyší trávu?
- Ti, co vnímají víc, než pruhované tělo.
- Aha, takže Tygří dcery.
- Ano, nebo ty.
- Já?
- Nebo ještě spíš?

...atd.

Celou kapitolu najdete:

https://herohero.co/boldhwbqoyfdmsdjk/post/hwbqoyfdmsdjkjfsclmzltckpleclehwa

Těším se na vaše komentáře.

Děkuju všem, kdo příběh sledují a pomáhají mi ho posouvat dál.

(Nové kapitoly vycházejí jako dosud 1x týdně ve středu)