Márnice 1

Duch Karhánek obýval starou márnici po léta. I když už márnicí nebyla. Nastěhovala se tam provozní oddělení nemocnice a jejich pracovníci řešili všechno možné, ale smrt k tomu už nepatřila.

Karhánek se procházel - no těžko se tomu říkat procházení, když se vznášel ve vzduchu – ale nikdo ho neviděl, tak to nikomu nevadilo.

Byla sobota, a to všichni pracovníci prodlévali doma nebo na svých haciendách, případně se věnovali šopování, jak se, kurník šopa, nazývá dneska chození po krámech a klanění se božstvu mamonu v obchodních centrech. Ale jedna výjimka tu přece jen byla – šlo o informatika Lojzu, který přišel zkontrolovat hlavní server informačního systému a projít se virtuálně po internetu, jelikož jeho domácí počítač stávkoval a Lojzík ho z neznámého důvodu nebyl schopen zprovoznit.

Karhánek se Lojzovi zjevil, jak už to jejich letitá setkání přinášela.

„Nazdar Lojzo,“ začal konverzaci Karhánek, protože informatik byl zrovna uchvácen novými herními počítači na e-shopu u mimozemšťana.

„Jo, zdar Karhánku, málem jsi mě vylekal,“ hlesl Lojza a díval se do monitoru dál.

„Co se děje, šéfe, ty se mnou nemluvíš?“

„Ale ne, teda jo, mluvím, akorát jsem se tuhle zakoukal…“

„Á nějaká kůstka?“

„Ale ne, počítač.“

„Lojzo, Lojzo, nechej toho, měl bys mít ženy rád.“

„Šak já je mám rád, jen teď momentálně jaksi žádná nechce – se mnou být – a tak.“

„Vy lidi jste nepochopitelní.“

„Jo? A ty jsi nebyl člověk, že jsi tak chytrý?“

„No jo, to je dávno. To ještě tahle planeta patřila lidem a ne autům.“

„Proč autům?“ ptal se Lojza, i když mu bylo jasné, kam duch směřuje.

„Protože auta jsou teď všude. Vždycky lidi sežerou někde u domu a pak je vyplivnou někde jinde, ale auto stejně zabere víc místa jako člověk. Je to pitomost, aby každý člobrda měl svoje vlastní auto, když by stačilo jedno na celou ulici. Patřilo by obci, nebo nějaké firmě, a lidi by si ho půjčovali, když by zrovna potřebovali někam cestovat.“

„Jo a potom by se mezi sebou hádali, kdo auto potřebuje víc.“

„No na to by mohla být nějaká rezervní auta, která by případné nedostatky řešila. Ale co, co já vím o autech. Za mých živých časů jich bylo jen pár – a stačilo to. Jak mně chybí koně…“

„Co do toho pleteš koně, Karhánku?“

„No když koně byl takový přirozený dopravní prostředek. Sice se občas vysrali na ulici, ale jinak byli daleko – to – ekolostičtější než auta.“

„Cože? Chtěl jsi říct ekonomičtější nebo ekologičtější?“

„Lojzo, asi oboje, jenže já se v těch vašich nových výrazech nevyznám. To víš, jsem jen duch, nemám už mozek, aby mi to náležitě přetřídil.“

„Ale blbej nejseš. S těmi auty máš asi pravdu. Je to mor. Každý druhý dělník dělá něco pro auta. Kdyby se stalo to, co navrhuješ, spousta lidí by o práci přišla. To by se muselo nějak jinak. Jenže já vím pendrek jak. A to mozek mám.“

„No ještě jednoho vládce planety tu máme.“

„A to je kdo, Karhánku? Nějaký car nebo prezident?“

„Pes, Lojzíku. Obyčejný pes. Když tak večer lítám nad městem, nevidím venku skoro nikoho jiného než psy, kteří si táhnou na vodítku své sluhy, někteří ani to vodítko nemají. Sluha je tu hlavně od toho, aby po nich sebral hovna. A pak se jde zase dál.“

„Vidíš, tak to by mě nenapadlo. Asi jsi zase uhodil hlavičku na hřebíček. Psů je… no jak psů…“

„Že mají psi lidi, to bych ještě chápal, ale proč si ti lidi myslí, že jsou páni těch psů, to netuším. Za mého živého života byl správný pes uvázaný u boudy a hlídal, aby se nějaký zloděj neprokopal do domu.“

„No víš, Karhánku, oni ti psi tu emancipaci asi pochytili kvůli tomu hnusnému Covidu. Proto taky večer neuvidíš venku normálního člověka. Navykli jsme si být doma, sedíme u televize nebo u počítače - a když nemáme psa, proč chodit ven?“

„Vidíš? Auta a psi. Člověk se dobrovolně vzdal svého vedení planety. Pořád války a teď ty umělé inteligence, člověk, ducha nevyjímaje, se může akorát divit.“

„Jejkote Karhánku, ty tomu dneska dáváš. Promiň, ale já budu muset naši debatu utnout. Už je skoro půl dvanácté a mě čeká doma sobotní oběd, tak to tady zabalím a půjdu. O tom dalším se můžeme pobavit zase někdy jindy.“

„Třeba zítra?“

„Ne, zítra ne. Chtěl jsem si zajet do ZOO a poohlédnout se, jak si zvířata v zimě vedou, když musejí být zavřený v těch jejich klecích a domečcích - či jak by se tomu dalo říkat.“

„Zvířata jsou ti víc než ducha-plný rozhovor? Tak si jdi…“

Řekl Karhánek a zmizel. V tichosti si ještě prošel ostatní kanceláře, ale nic zajímavého nenašel, tak se po duchovsku vypařil.

Lojza se sbalil, ještě jednou mrkl na hlavní server a když nezjistil žádné závady, zamknul kancelář a vyšel z budovy bývalé márnice, aby si promyslel, jak to s těmi auty a psy půjde vyřešit. No asi nepůjde. Obyčejný člověk je na to moc obyčejný a politici mají svoje zájmy, než aby půjčovali auta a sbírali hovna po psech, kterým chybí lidský sluha.