Lilie

Anotace: Člověk vidí vše jen z venku, ale dovnitř se už nekouká! Pište prosím komentáře, co Vám na té povídce vadí!

Každý den jí vídal v parku, každý den na ní hleděl se zaujetím. Vypadala tak vyrovnaně a dohromady vyděšeně.
Pokaždé když jí zpozoroval, seděla na tom samém místě a hleděla upřeně někam před sebe. Do toho parku chodil venčit psa, už asi půl roku a za tu dobu neměl odhodlání si k ní přisednout a začít s ní konverzaci, i když to nutkání se zvětšovalo pokaždé když jí viděl.
Byla tam každý den tou samou dobou a pokaždé sama, chodilo kolem ní plno lidí, ale ona se za žádným z nich neohlídla, seděla tam tak bezstarostně, jakoby svět kolem ní neexistoval.
Tak to bylo i v ten den, kdy se konečně odhodlal si k ní přisednout.
Sedl si vedle ní a pozdravil, bylo to v tu chvíli jediné co dokázal, omámilo ho něco co z ní vyzařovalo, ale nevěděl co to je.
Ona se usmála a bez pohnutí hlavy pozdrav opětovala.
Srdce mu zaplesalo, byl šťastný i za pozdrav, nebyl si totiž až do teď jistý, jestli se s ním bude bavit.
…
Tak začalo jejich přátelství. Každý den, když šel vyvenčit svého psa, si k ní sedl a rozebírali různá témata, od smutných, důležitých až po vtipné. Uměla se tak nádherně smát a ten úsměv ho pokaždé okouzlil. Přátelství se pomalu přeměnilo na lásku, ale nebyl si jist jestli to tak cítí i ona.
Myslel si, že se ho štítí, ani jednou za ten měsíc co za ní chodil do parku, se na něj nepodívala, pokaždé před sebou sledovala se zaujetím bod, ze kterého nespustila své oči.
….
Rozhodl se, že bude riskovat a vyjádří to co k ní cítí, ale nevěděl jak.
Když šel k parku, zastavil se u květinářství, dostal nápad jak vyjádřit lásku k ní. Koupí jí květinu. Vstoupil tedy do obchodu a zaujala ho nádherná lilie, byla nádherná tak jako ta dívka. Byl si jist, že se jí bude líbit.
…
Sedl si vedle ní a ona aniž by se otočila, pozdravila s úsměvem na tváři. On odhodlaně uchopil lilii v ruce a položil ji jí do klína. Nevěděl co jí říct, na to byl až moc plachý, ale věděl že ona ho pochopí.
Ona se dívala před sebe a na tu květinu se ani nepodívala.
Nechápal, nemá ho ráda? Nelíbí se jí? Nezajímá ji?
Proto se smutným hlasem zeptal „Nelíbí se ti snad?“, bylo to jediné co dokázal říct, protože jeho hrdlo, se smutkem stahovalo.
Ona se ale usmála a odpověděla „ Je nádherná, stejně jako ty!“.
Ale místo toho, aby se radoval z toho, že uspěl, zamračil se a vykřikl „Jak můžeš vědět jak je ta květina krásná, když jsi se na ni ani nepodívala? A jak můžeš soudit jak vypadám, když si mě neviděla?“
Nevěděl proč, ale moc se naštval, myslel si, že si z něj dělala srandu. On se tak snažil a ona se na něj nemůže ani podívat? Rychle vstal a odešel. Byl si jist, že tímto parkem už nikdy nepůjde, moc mu to roztrhalo srdce, bylo mu s ní tak dobře…….
…
A co udělala ona? …….. Ona s ladností vstala a se svou slepeckou holí a smutným obličejem odešla do svého tmavého bytu…