Běž...

Anotace: Napsáno 19.4. Tenhle text je asi takový můj němý vzkaz.... Nevím. Co cítím? Smíření? Ne. Na to je brzy....Bolest? Možná... Velkou díru někde uprostřed mě...Prázdnotu.... Asi tak nějak.

"Prosím tě neodcházej!" vykřikla do ticha.
Stál u dveří a ruku měl z lehka položenou na klice. V ruce držel tašku se svými věcmi. Zabalil si už před časem. Ta taška ležela u dveří už pěkně dlouho. Jako němá předzvěst toho, co se jednou stát muselo.
Pohledem se setkal s jejíma očima. Viděla jeho unavený a odevzdaný výraz a hlavně bolest. Bolest, která už tam navždy zůstane. Ztratil mnoho a ona mu to nemohla nahradit. Jenomže představa že odejde, že ona ztratí to jediné, co jí ještě spojuje s minulostí, byla příliš bolestná. Ztratila by to jediné pro co se poslední měsíce držela nad vodou... Bylo to sobecké přát si aby zůstal a ona to věděla.
Pomalým krokem k ní došel, zvedl ruku a pohladil jí po vlasech.
"Prosím, nech mě jít. Bude to tak lepší. Pro oba."
Chytila jeho ruku do své, zavřela oči a po tváři jí stekla jediná slza.
"Běž," zašeptala tiše, pustila jeho ruku a podívala se mu do očí, "a dávej na sebe pozor."
"Ty taky. Hlavně ty."
Otočil se,došel až ke dveřím, otevřel je a zmizel za nimi..... Doufala, že ne na vždy...