The Future?Nothing.....(Kdeže jsou ty loňské sněhy?)

Anotace: nejvíc se mi líbí poslední věta...klíčová v celé povídce,kterou ale musíte přečíst celou,jinak je nesmysná..

Stál tam sám v černé tmě.Zrazený.zrazený životem.všechno mu připadalo náhle tmavé,absolutně negativní a bez naděje.Mít tu moc vzchopit se,zvednout hlavu a kráčet dál.To bylo pro něj nemožné.Sebrat síly,stát se opět novým,lepším člověkem,najít si smysl života a vnímat ho opět z té lepší stránky.Tak jako kdysi.Kde jsou ty loňské sněhy?Zdálo se mu to hrozně dávno,jako by uplynulo deset let od té doby,kdy bylo všechno krásné,dokonalé,šťastné,bezstarostné a pozitivní.A přitom to byl necelý rok.Teď je to v nenávratnu.Nedá se už nic vrátit ani obnovit.Co by dal za takový obraceč času,který by ho poslal zpátky tam,kde se to pokazilo.Nikdy si neuvědomoval,co všechno měl,že se mu dařilo,ale ztěžoval si,nevážil života,plýtval silami.Vážil si jen svých kamarádů,kteří byli snad jen antikamarádi.Někdy si namlouval,aby se ubránil výčitkám svědomí,že je to jejich vina,že dopadl tak zle.Ale není to pravda.Každý si vybírá sám,jakou cestou se bude ubírat,kudy půjde..Jak si vyšlapává uličku do budoucnosti,která je pro něj už tak krátká,že vidí na její konec.Věděl to.Zavinil si to sám a to bylo pro něj horší.Výčitky svědomí,deprese,touha po rychlejším a jednodušším závěru,než měl u něho přijít.Oni ho sice k tomu zlu přivedli,ale nebyl tak silný,aby odolal.Teď si to vyčítal.Mrzelo ho,že už nikdy nezažije příští jaro,neuslyší ptáky zpívat,svůj smích...
Bohužel i to,co cítí každý jako on po další dávce.Musel na to myslet-byla,a je to už součást jeho života. Jeho závislost.Jeho droga.Doslova.Zabíjí ho a vybral si ji dobrovolně.Vybral si dobrovolně jak teď vypadá jeho tělo,ruce popíchané,znečištěné tím svinstvem,bolavé,a jeho duše.Už prázdná.Jako by byla také propíchnuta a unikal z ní vzduch jako z pouťového balónku.Zbyly v ní jen vzpomínky.Na minulost,která v nich byla dokonalá.Myslel na svou rodinu,kterou brzy uvidí,když udělá to,proč přišel tam,kde teď stojí.Byl slabá na to abyl počkal na krutý konec.Chtěl to udělat sám.Nepřipouštěl si,že na listu papíru,který držel v pravé ruce,je vytistěn verdikt smrti.Kdeže jsou ty loňské,spíš předpřed...loňské sněhy,kdy by ještě s nadějí bojoval.Teď je mu to jedno,pozitivní výsledky té hrozné nemoci jen urychlily jeho rozhodnutí.Na spáleništi,kde stál teď on a kdysi jejich dům,žila jeho rodina,prožil své dětství,dnes na památku stojí černý kříž s datem,kdy se stalo to smutné neštěstí.Tím to vlastně všechno začalo.Vzpomínal an plameny,které viděl když se vracel domů.Myslel na to,že se s nimi ani nerozloučil.A pak na to,co udělal,aby se s tím vyrovnal.Nemohl žít s pocitem,že je slaboch.Už nechtěl čekat.Nemělo pro něj smysl bojovat.Kdeže jsou ty loňské sněhy,kdy by to ještě udělal?Teď leží na hrobě černá stuha.Bylo to jeho rozhodnutí.