Na čundru

Anotace: Tuto povídku jsem psala jako slohovou práci na téma charakteristika mé kamarádky...

„Počkej! Kam běžíš?“ „Hned jsem zpátky, jen si musím něco zařídit!“ S ostatními jen se smíchem sledujeme, jak Patricie musela dát poslední pusu svému klukovi. No poslední. Stojí tam spolu ještě asi čtvrt hodiny, když se naštvu a odvleču překvapenou Pat na nástupiště. Ještě nám kvůli ní ujede autobus.
Autobus nás veze směr České Budějovice, kde přesedneme na vlak, kterým se dostaneme do Českého Krumlova, odkud nás čeká pěší túra na Lipno.
Jedeme čtyři holky a těšíme se na krásný prázdninový týden plný zábavy, sluníčka, kluků a hlavně volna bez učení! Včera jsme si vyzvedly vysvědčení. Pro někoho dostačující, jiní se budou snažit další rok vše zlepšit. Patricie měla samozřejmě vyznamenání, jak by ne, když z ní jednou bude velká paní doktorka!
Už v autobuse nás musí mít lidi plné zuby, protože se neustále smějeme a děláme docela rámus. Já kromě krosny, kterou má každá z nás, táhnu ještě kytaru, abychom se večer při ohýnku nenudili. Nejvíc zábavy obstarává asi naše Pat, protože je jako vždycky usměvavá jako sluníčko. Podle toho si taky vysloužila přezdívku Sluní. Já ji snad nikdy neviděla smutnou. Maximálně rozčílenou, ale to ji stejně nevydrží dlouho. Nechápu, kde bere tu energii do života.
Jdeme po úzké silnici a já sleduji její krásné vlasy, jak jí vlají ve větru. Ty jí závídí snad každá holka. Hnědé, dlouhé a hodně husté. Její oči jsou rovněž sytě hnědé. Po chvíli si sedneme pod třešeň a odpočíváme. Pat se zhroutí do svého posedu, který nechápeme. Je jako hadí žena. Snad kvůli jejím nohám, které mají tvar písmene, které není v abecedě, jak s oblibou Pat tvrdí. Každý jiný by z toho měl komplexy, ale naše Sluní si z toho dělá ještě legraci. Asi proto má tolik kamarádů. Je pořád veselá, dokáže všem poradit a pomoct a dělá si legraci sama ze sebe.
Chystáme se znovu na cestu, když se najednou u nás objeví kluk, pohladí Pat po vlasech a řekne“ „Ahoj, kočko!“ A jak se objevil, tak i zmizel. Pat jen nechápavě kouká, co to bylo. My ostatní si začneme hned povídat, jak se nám ten kluk líbil a podobné holčičí věci, kdežto Patricie se moc nepřipojuje. Všichni víme proč. Vůbec si nevšimla, jak ten kluk vypadal. Od té doby, co chodí se svým Lukášem, jsou pro ni ostatní kluci tabu.
V kempu si najdeme místa na stany a začneme je stavět. Pat pomáhá, kde může a snaží se všude připojit.
A pak vydá povel: „Jde se do vody!“ Hodí na sebe plavky a než se stačíme vzpamatovat, je ve vodě. Když vlezeme do vody my, nejdřív se pomalu osmělujeme. Nemáme odvahu udělat to co Pat, a rovnou do vody skočit. Pat je vodní živel, plave hodně daleko od břehu a odvážím se za ní jen já, ale nakonec doplaveme stejně zpátky za holkama. Blbneme ve vodě a vzájemně se potápíme.
Večer u táboráku začnu hrát na kytaru a holky začnou zpívat. Slyším hodně vysoký Patin soprán a poté hodím do vzduchu historku s trianglem. Všem známá legrační historka, která je na Patin úkor, ale i ona se směje. Pat totiž neumí hrát na žádný hudební nástroj. Když ji chceme něco naučit, tak je to vždycky nadlouho. Zpívat sice umí, ale jinak její hudební nadání nic moc.
Okamžitě to otočí a začne se navážet do mě. Vznikne z toho veselé dohadování. Její oblíbená činnost. Strašně ji baví rýt do ostatních, ale naštěstí ví kdy přestat.
Uhasíme oheň a jdeme ulehnout do spacáků. Nevím, proč jsme stavěly stany, když stejně spíme pod širákem. Opět Patin ztřeštěný nápad.
Když se uložíme, začne nám Pat vyprávět o minulém víkendu, kdy byla u babičky a opravovala tam auto. Zajímavý koníček pro holku. No, ale každý má jiné zájmy, tak co.
Ráno nás probudí sluníčko, které nás šimrá po tváři. Otočím se a vidím pat, jak je začtená do knížky. „Co čteš?“ „Lanczovou.“ Její a vlastně i moje nejoblíbenější spisovatelka. Takže o další téma máme zas na dlouhou dobu postaráno. Mezitím se probudí i holky a začneme vehementně přemýšlet, co si dáme k snídani. „Holky, já bych si teď dala Patinu ořechovou roládu!“ Okamžitě si všechny vzpomeneme na Patriciin kuchařský um. Její dorty, rolády a jiné sladkosti jsou opravdu moc dobré. Musíme si, ale nechat zajít chuť a spokojit se s rohlíkem a paštikou.
Když se v poledne s holkama pohádáme (jako obvykle o blbosti), Pat je nestranným pozorovatelem a neplete se do toho. Hádky jdou většinou mimo ni. Místo toho zvedne zvonící telefon a odchází cukrovat se svým miláčkem…