člověk

Anotace: prosim o komentáře.......jak se asi lidé uvězněni sami v sobě...

Život je někdy fakt ,,svině,, . Proč se nám dějí takové věci? Zlé, ošklivé, smutné?? ....... Ale jsou tu i dobvré věci, věci co nás mohou potěšit..

Můj pokoj má okno příimo do ulice, často z něj koukám na lidi chodící po té ulici, zkoumám je jak se musí rozhodovat, jak se chovají. Na té ulici je také zastávka tramvaje, projde tamtudy hodně lidí vždycky někod vystoupí a někdo nastoupí. tolik tváří sem za svůj život viděla, tolik lidí poznala a i ted si je pamatuji skoro vsechny i na to kolik mi je let.....

Můj pokoj, je nemocniční pokoj, a já tu ležím připoutána na posteli, nebo na vozíčkovém křesle a sem vězněm vlastního těla. Už ani zabít se sama nemůžu a to všechno kvůli mé nerozvážnosti. Kdybych se tenkrát rozhodla jet autobusem. Nemusela bych sedět v tom pitomém autě a nic z toho by se mi nestalo. No jo co se dá dělat přišlo si to pro mně, ale ja se nedala, žiji i když je to těžké v tomdle stavu, jsem velmi vyčerpána a někdy se mi chce umřít ale když příde ten milí pan doktor vždy mi zlepší náladu, protože já už nikoho nemám všicni byli v tom autě, už se na mně nikdo nikdy nepříjde podívat, všichni odešli a já taky bzo odejdu, mám už jen tenhle nemocniční pokoj a ty lidi venku na ulici..... pííííííííííííííííííííííííííííííííííííp