Ať každý den přiletí......

Anotace: Vracím se s touhle povídečkou po delší pauze. Není to nic moc ale třeba se to časem zlepší......

Seděla na parapetu okna ve svém pokoji. Pozorovala osamělého motýla poletujícího nad rozkvetlými sedmikráskami. Bylo jich tolik, že se nedali spočítat. Najednou se motýl schoval v koruně staré borovice a i ona si přišla jako ten motýl. Ona se přeci schovává ve svém pokoji. Jejími přáteli byli mrkací pany, plyšový medvěd a žlutý míč. Nebyla už ale malá holka. Už dávno nečesala pannám vlasy, nesvěřovala medvědu svá tajemství a nehonila se za míčem po dvoře jejich domu.Bylo jí 19 a měla jednoho jediného přítele. Ani sama nevěděla, kdy ho potkala ani proč si vybral právě ji. Často se sním smála a často plakala. Ničil jí a zároveň držel nad vodou. Vždy když měla pocit, že jí opustil, objevil se a když si myslela, že je s ní, zmizel kdo ví kam. Uvědomila si, že už ho dlouho neviděla. Je to vlastně víc než rok, co jí zakázali se sním vídat a nedovolili jí ho hledat. Chtěla mu ukázat svoje nové krásné bílé šaty co dostala.

„Na co se díváš Pavlínko?“ Milý ženský hlas přerušil ticho pokoje. „Tam venku… Je tam motýl.“Ukázala Pavlínka někam do prázdna před sebe. „Ten je ale krásný“pokývala žena a vzala ji kolem ramen. „Je pozdě. Nejsi unavená?“ Zeptala se starostlivě. „Ano“ odvětila Pavlínka a sedla si na postel. „Přiletí i zítra můj motýlek?“ Ptala se vyděšeně jako malé dítě. „Určitě Pavlínko.“ Žena se podívala ven přes okenní tabulky které bičoval déšť. Venku na zemi plné rozbředlé hlíny vítr převracel spadané listí a na nebi bylo mdlé slunce zachumlané v závojích šedých mraků. „On přiletí.“ Pavlínka se s úsměvem položila na postel a zavřela oči. Věřila, že přiletí. Žena odešla z pokoje a zavřela dveře. Na chodbě se otočila na mladou dívku jen o pár let starší než Pavlínka. „Tohle je Pavlínka. Tři roky byla závislá na heroinu. Jednou v absťáku udusila svoje vlastní dítě, když nepřestávalo plakat. Každý den jí musíš říct, že její motýl přiletí.“ Ta dívka přikývla a obě se rozešli chodbou. Chodbou plnou dveří, dveří bez klik a oken s mřížemi. Oken ze kterými Pavlínka až do smrti vídala každý den svého motýla.