Dum na plazi-3_Vila naproti.

Anotace: Tři dny dovolené se Sidney: pondělí – středa.

Pondělí
Odpoledne jsme byli chvíli na pláži a chvilku ve vodě, ale voda byla moc studená. Protože se Sidney bála, aby se nespálila, jeli jsme pak na malý výlet. Když jsme se vrátili a posvačili, přijela Cindy a přivezla nějaké čisticí prostředky a že babička posílá nějaké řízky a maďarský guláš. Čekal jsem, co bude, až uvidí Sidney, ale jen ode dveří uznale pokývala hlavou, ale pak pozdravila, a zdvořile se vyptávala, jak se jí tady líbí. A že babička vzkazuje, že jestli má na něco chuť, že by to uvařila. Přitom se zvědavě rozhlížela, kde jsou ti ostatní, ale nezeptala se. Sidney napřed tvrdila, že řízky a guláš bohatě stačí, ale když Cindy naléhala, řekla, že měla jednou v Praze něco moc dobrého, říkali tomu „svíčková,“ a bylo to s omáčkou, brusinkami a citronem a nějakou zeleninou. Cindy se usmála, že to bude mít babička radost, že jsem její oblíbený ‚chovanec,‘ a že mě ráda rozmazluje. A že to přiveze zítra na večeři. Proti tomu ‚chovanci‘ jsem důrazně protestoval a nabádal Cindy, aby neříkala takové nesmysly, ale na druhé straně jsem musel přiznat, že je paní Wieczenská velice laskavá, a že nevím, co bych si bez ní počal. Sidney ještě poznamenala, že stačí pro dva, že ostatní nemohli přijet. Cindy se na mě významně podívala a řekla jen „Aha,“ a pak mě požádala, abych jí šel pomoct s nákupem. U auta mi řekla, že mám dobrý vkus, ale „ona“ že je pro mě moc stará. Řekl jsem, že je prostořeká, a aby si nedělala starosti, že se ještě nežením. Pozdvihla obočí a zatvářila se znalecky, „To říkají všichni, a pak už je pozdě.“ Pak poznamenala, abych počítal s tím, že ona zase zítra přijede s tou svíčkovou, a odjela. Když jsem se vrátil zpátky, Sidney se smála – že mám problém. Že by to odhadla tak na sedmnáct, a že příští rok už se nemůžu vymlouvat na zákon o ochranĕ mladistvých, a to že už se jí neubráním.

Povečeřeli jsme ten guláš. Po jídle Sidney přišla s tím, že by se ráda podívala na e-maily, a že si nevzala laptop a na iPadu že neumí pořádně psát. Řekl jsem jí, že nahoře v pokoji je počítač a dal jsem jí password. Trochu pozdĕ jsem si uvĕdomil, že jsem v tom pokoji nechal na stativu kameru s teleobjektivem, kterou jsem se večer předtím díval na erotickou scénu v oknĕ ve vile na svahu. Uznávám, že se to nemá, a že je to neslušné, ale nemohl jsem se od toho odtrhnout. Muž ležel na posteli přivázán nĕjakými řetĕzi a ta žena mĕla na zádech labutí křídla a na pažích až dolů ke dlaním nĕjaké rukávy s peřím a dlouho ho obletovala a hladila a dráždila rukama i pusou, než se mu podařilo dostat se z tĕch řetĕzů a zmocnit se jí. Chvíli jsem přemýšlel, jestli mám jít nahoru a tu kameru odnést, ale Sidney by se určitĕ začala vyptávat, co tam ta kamera dĕlá, a musel bych si vymýšlet nĕjakou lež. Nemohl jsem se rozhodnout, takže podle pravidla, nevíte-li co máte dělat, radši nedĕlejte nic, nechal jsem kameru kamerou. Abych si to zdůvodnil, řekl jsem si, že Sidney má práci, a nebude mít čas se starat o nĕjakou kameru. To bylo ovšem neodpustitelnĕ naivní.

Zatímco jsme pracovali, venku se setmělo a už jsem si myslel, že si Sidney kamery nevšimla. Jenže pak jsem slyšel, jak volá „Ona je žába!“ V prvním momentĕ mi to nedošlo, a překvapenĕ jsem se ozval, kde ta žába je, a že už jí jdu vyhodit, že tady nĕkdy vlezou do domu. Sidney mĕ ani nenechala domluvit a hned volala, že tam žádná žába není, ta holka že je žába, a abych se hned šel podívat. Pak jsem to teprve pochopil, zvedl jsem se, a šel jsem za ní nahoru.

V pokoji byla tma a Sidney seděla u kamery. Nemohla z ní spustit oči a jen občas mě vyzvala, abych se také kouknul. Ta žena byla opět nahá, tentokrát namalovaná zeleně, jako obrovská žába. Pohybovala se s pružnou elegancí, spíš jako kočka, než žába. On byl nalíčený jako vodník, s nějakou vodní rostlinou kolem krku a zelenými vlasy. Ona kolem něj kroužila a občas ‚sekla‘ rukou, jakoby ho chtěla škrábnout. On jí udržoval v šachu krátkým bičíkem. Pak ho ale přestala poslouchat, povalila ho na záda na postel a vrhla se na něj. Dál už jsem nevidĕl, protože mĕ k tomu Sidney nepustila. Když jsem se pak podíval, oba už stáli u postele, potom se ztratili ze zorného pole a okno potemnělo.

Ani Sidney, ani mě, se nechtělo spát, a tak jsme ještě dlouho povídali, co si lidé všechno nevymyslí, aby si zpestřili sexuální život. I když jsem trochu váhal, ukázal jsem jí také několik fotek s tou ‚labutí,‘ moc se jí líbily. Sidney mi potom vykládala o nepodařeném pokusu o manželství s jedním filmovým hercem. Něco před dvanáctou se zvedla, protáhla se, a zeptala, jestli by mi nevadilo, kdybych šel spát to toho hostinského pokoje, že je opravdu unavená, a jak jistě vím, minulou noc se moc nevyspala. Odpověděl jsem, že bych se vůbec nezlobil, že chápu, a že jsme se domluvili, že bude dělat jen to, co opravdu chce. Dal jsem jí pusu na dobrou noc a šel jsem spát, tentokrát ve svých obvyklých šortkách.

Probudila mě krátce potom, co jsem usnul, když vedle mě vklouzla pod deku. Vyčetla mi, že jsem bezohledný sobec, že si tady klidně spím, a je mi úplně jedno, že ona nemůže zamhouřit oči, třese se zimou, a není tam nikdo, kdo by ji zahřál, a při každém zapraskání umírá strachy. Namítl jsem, že mě přece poslala spát od hostinského pokoje. Zarazila mě, že mě nikam neposílala, že se jen zeptala, jestli bych se zlobil. A kdybych jen trochu rozuměl ženám, řekl bych, že bych se aspoň trochu zlobil, a netvářil bych se, jakoby mi bylo úplně jedno, jestli budu spát s ní, nebo sám. Omlouval jsem se, že ženám opravdu nerozumím. Zarazila mě, abych se nevymlouval, a jestli to chci aspoň trochu napravit, abych ji začal zahřívat, a sundal si ty směšné trenýrky:
- Taková zima tu zase není, aby ses bez nich neobešel.
Pak se protáhla, dvakrát se překulila ode mne a zase zpátky, a poznamenala, že ta druhá postel je lepší:
- Teď už se stěhovat nebudem‘, ale zítra zase budem‘ spát tam.
Pak ještě poznamenala, že jestli jsem si myslel, že po těch erotických scénách s tou ‚žábou‘ usne sama, že jsem ten nejnaivnější muž na světě, a že tomu ani nemůže uvěřit. A abych už konečně přestal mluvit, a zhasnul to světlo. Řekl jsem, že já jsem toho zase tak moc nenamluvil, a že je zhasnuto. Opravila se, abych tedy zhasnul ten měsíc, ale pak se zase opravila, abych to nechal, že bude hezké se při ‚tom‘ dívat na měsíc a hvězdy. A že je jí pořád zima, a abych už konečně začal ‚zahřívat.‘ Když jsme usínali, venku už zase svítalo.

Úterý
K „branči“ jsme si dali ty řízky, a i když jsme měli pořádný hlad, všechny jsme je ještě nesnědli. Přitom si mě pořád dobírala, že nerozumím ženám, a že dělám všechno naopak. Až mě to začalo iritovat.
- Uznávám, že mám zdrženlivost a korektnost v povaze, ale ty by sis zase měla uvědomit, v jaké době žijeme.
Překvapeně se na mě podívala:
- Jak to myslíš?
- To ti můžu snadno vysvětlit. Dejme tomu, že mi řekneš, abych šel spát do hostinského pokoje. Já neposlechnu, a bude se tlačit k tobě do ložnice. Až se vrátíš do San Franciska, podáš na mě žalobu pro sexuální obtĕžování a znásilnění, a já dostanu pět až deset let – nejspíš ještĕ víc. Nebo dejme tomu, že mi řekneš, že se mnou nechceš spát. Já neposlechnu, a polezu za tebou do postele. A zase to bude pět až deset let. Největší ironie je, že to vůbec nezávisí na tom, co já dělám. I kdybych byl naprosto nevinný a chodil spát ven na písek, kdybys podala tu žalobu, stejně by mi nikdo nevěřil, a dostal bych těch pět až deset let, tak, jako tak. A kromě toho, každý ví, že jsi přítelkyně Harryho. Uznávám, že to není moje starost, ale na druhé straně, znám Harryho už léta a jsem mu za leccos zavázán. Takže si myslím, že bych měl – do jisté míry – respektovat tvoje city k němu a jeho city k tobě. Když mi jednou řekneš, že je to OK, fajn, pak už to moje starost není. Ale než jsi to řekla, nediv se, že jsem se tvářil trochu nejistě.

Bylo vidět, že jí to zarazilo a zamrzelo.
- Co se týče Harryho, tak to ti mělo stačit, že jsem takhle přijela sama. A co se týče toho ostatního – já netušila, že si to budeš takhle brát, to bylo jen takové ‚kočkování.‘ Ani ve snu mě nenapadlo, že si tohle všechno o mně myslíš …
- Miláčku, já si o tobě nic takového nemyslím. Po těch dvou nocích, co jsme spolu prožili, mi snad můžeš věřit. To já jenom, aby ses zase tak nedivila …
- … Asi jsem to trochu přeháněla … ale všechno k tomu svádělo – ten náš vztah, tvoje rozpačitost … nemusel ses zrovna tvářit, jako bych byla Harryho snoubenka …
- Promiň, teď mě mrzí, že jsem něco řekl. Jsi ta nejhezčí žena, kterou jsem kdy poznal, a to tvoje ‚kočkování‘ je ta nejkrásnější hra, kterou si kdo může vymyslet. A je pravda, že se tím naše noci staly něčím – nĕčím – ani nevím, jak ti to mám říct – už jsem si myslel, že budu sám, a pak to bylo všechno jinak …
- Já vím, nemusíš mi to říkat … a ty víš, že já vím … vždyť jsi to taky trochu se mnou hrál …
Poněkud mĕ to překvapilo.
- Myslíš? – Snad trochu hrál, a možná ani nehrál. Snad jsem si opravdu přál, abys tady byla happy, abys dělala opravdu jen to, co chceš, a aby se ti tady líbilo. Protože –

A najednou jsem nĕjak nevĕdĕl jak dál. Zvĕdavĕ se na mne podívala a čekala.
- Protože – well – protože mi na tobĕ opravdu moc záleží.
Maličko se začervenala a podívala se stranou.
- Pořád mĕ přivádíš do rozpaků. To bude asi tím, že moc mluvíš.
Opĕt se na mĕ podívala, a její očí najednou už nemĕly ty žertovné, trošku zlomyslné jiskřičky.
- Pojď radši!
Vzala mĕ za ruku a odešli jsme zpátky do ložnice.

Když jsme se dostali na pláž, slunce ještě pěkně pálilo. Sidney si na chvíli lehla pod slunečník, ale pak se rozhodla, že se bude opalovat. Musel jsem jí mazat nohy a paže a bříško a záda, napřed patnáctkou, a pak se jí to zdálo málo, tak ještě jednou třicítkou. Bylo už sice ke třetí, ale sám jsem cítil na kůži, že to ještě pěkně opaluje. Pak se rozhodla, že se bude chvíli opalovat bez podprsenky. Tak jsem jí ‚musel‘ namazat ještě prsy. Chvíli se nechala hladit a masírovat, a pak mě odstrčila, že to neumím, že jí to příliš vzrušuje, a že má na prsou plno písku. A že půjdeme dovnitř a ona mě naučí, jak se to má správně dělat. Vrátili jsme se na pláž asi za hodinu. Pak přijela Cindy a přivezla tu svíčkovou a jako moučník jahodový koláč. Cindy všechno odevzdala, i s pěknými vyšívanými ubrousky, a že musí hned zpátky, že by dostala od babičky, že tady zdržuje.

Po večeři jsem čekal, co si na mě dnes Sidney vymyslí, ale nevymyslela nic. Asi hodinu jsme povídali, a pak se zvedla, že už půjdeme spát. Políbila mě, a že už je to naše poslední noc, a že nemá náladu na „kočkování,“ že by si přála, abych byl zase tak něžný a pozorný, jako minule, a zase myslel jen na ni. A že mužů, kteří takhle myslí je málo, zvláště mezi těmi ‚mocnými,‘ kteří mají spoustu peněz. Že myslí jen na sebe, a přitom si myslí, jak jsou dokonalí a neodolatelní. Byla to naše poslední noc, a byla nezapomenutelná. Na osvětlené okno ve vile jsme tentokrát zapomněli. Obědvali a snídali jsme zase až ve dvanáct.

Středa
Bylo nám trochu líto, že už to byla naše poslední noc, a tak jsme se na pláž už nedostali. Pak už byl čas se chystat, rychle jsme se najedli a Sidney zabalila. Napadlo mě, že si dnešní večerní ‚seanci‘ ve vile nafilmuji, abych o něco nepřišel, a šel jsem nahoru připravit kameru. Všiml jsem si, že zrovna přijela limuzína, a ‚ona‘ vystoupila s takovým malým, bílým, chundelatým pejskem. Nastavil jsem kameru na devátou, a řekl jsem si, že víc než ty čtyři hodiny, na které jsem měl místo, to stejně trvat nebude. Pak jsme naložili kufry a vydali se na letiště.

Letadlo mělo zpoždění, a tak jsme dlouho povídali, a Sidney mi řekla, že to bylo krásné, a že je to rozkošný starý dům, a jak krásně jsem to všechno zrenovoval, a že zase přijede – zase sama. Pak se zasmála, a řekla, že kdyby se chtěla ‚kočkovat,‘ že by řekla, že se na to moc nadšeně netvářím, ale že už na to není čas. Přiznal jsem, že pro mě ty poslední minuty jsou lepší bez kočkování, protože i když už ji trochu znám, nikdy si nejsem jist, jestli to nemyslí aspoň trošičku doopravdy. Zasmála se, a řekla, „Tak to mě asi budeš muset poznat trochu líp.“ A pak mi dala pusu, a pak jsme ještě chvilku povídali, a pak už byl čas se rozloučit.