Sunny story

Bylo parné letní odpoledne.
Slunce si probíjelo svou cestu oblohou a nemilosrdně svými paprsky pražilo vše pod sebou. Žár se přeléval přes plechové střechy, jež žhavil do ruda. Přes betonové chodníky, na kterých se rozpouštěly podrážky těch pár odvážlivců, kteří se odhodlali k odpolední procházce. Přes asfaltové cesty, které se pod jeho náporem roztékaly a automobily v nich zanechávaly vytlačené vzorky pneumatik. Trávníky pod jeho náporem hnědly, ptáci chcípaly v letu a i mouchy se před ním raději schovávaly v mršinách těch ptáků.
Kamil seděl na lavičce v parku ve stínu staré lípy. Decentně usrkával víno z krabice a potil se jako prase.
Sedával tam v tuhle odpolední hodinu, kdy měl park jen pro sebe, rád.
Důchodci měli své obchůzky po slevových akcích dávno vyřízené. Děcka zas pro změnu dováděly na koupáku. A všichni ostatní byly touhle dobou ještě v práci nebo schovaní v domovech či sklepech, čekajíc na podvečerní ochlazení.
Tedy všichni kromě Kamila, který byl šťastně nezaměstnaný bezdomovec. A deset účastnic kurzu jógy, jenž se zrovna protahovaly na protějším paloučku, na který byl z Kamilovi lavičky nádherný výhled.
"Moc hezký." zamumlal si pod špinavé vousy, když jogínky zrovna přešly do pozice střechy, čímž na něj všechny vyšpulily svá pečlivě tvarovaná pozadí.
Jak málo stačí člověku ke štěstí, pomyslel si, krásný počasí, trochu toho vína, hezký ženský zadky v uplejch legínách. Cecky co se jim tlačí ven z ještě uplejších topíků, lavička ve stínu a péro v dlani. Mohl bych si ho občas umejt, už je trochu cítit. Asi bych si ho měl jít zas trošku opláchnout támhle do fontánky co z ní chlemtaj vodu cyklisti, nebo se možná skočit opláchnout na charitu celej, už je to skoro měsíc co jsem viděl mýdlo naposled. Ale tam bych musel střízlivej a to dneska asi neklapne, zkusím to zítra, dnes jen šulín do fontány.
"Ty si ho tam honíš, ty prase?!" vytrhl ho najednou z myšlenek uječený ženský hlas, který patřil cvičitelce jógy.
"A i kdyby jo tak co jako?" odvětil ji a vytáhl ruku ze starých, flekatých kraťasů. Natáhl se pro víno, řádně si přihnul, položil krabici zpět na lavičku vedle sebe a opět zasunul ruku tam odkud ji před tím vytáhl.
"No tak to si snad děláš prdel ne? Vidíte ho úchyla? Zavolejte někdo policajty"
"Drž hubu ty krávo, nemůžu se soustředit"
"Cože? Ty hovado, zvedni se a vypadni odsud než dostaneš přes hubu."
"Až budu tak půjdu." odvětil. Z pohybu pod kraťasy bylo zřejmé, že řádně přidal na tempu.
"Holky no vidíte ho? Pojďte mi pomoct, dáme mu do držky hajzlovi!" zvolala cvičitelka.
Ženy, které scénce doposud jen přihlíželi se podívaly jedna na druhou a začaly se pomalu a neochotně zvedat. I když byly zjevně znechucené zjistěním, že se při pohledu na jejich lekci ukájí starý, špinavý, zarostlý a opilý bezdomovec. Neměly moc chuť se k němu přibližovat natož s ním tak ještě komunikovat nebo se ho nedej bože dotknout.
"Hele Květo, nezavoláme raděj ty policajty?" pronesla tak dvaadvacetiletá drobná, štíhlá blondýnka s hnědýma očima směrem k cvičitelce.
"Květa se jmenovala moje babička, moc hezký jméno, škoda že ho dávaj i takovejm protivnejm píčám." Procedil koutkem úst Kamil, natáhl gumu od kraťasů druhou rukou a plivnul si na čuráka. "Mnohem lepší."
"No tak to si snad dělá prdel ne?" Rozzuřila se zhruba třicetiletá brunetka, která se jako první přišourala ke cvičitelce Květě.
"Kdybych si dělal prdel, tak tu smrděj hovna holčičko. Cítíš je tu snad?"
"No trochu jo."
"Sorry, moje chyba, asi jsem se špatně utřel když jsem se ráno vysral na tom palouku co se tam chodíte protahovat." uchechtl se Kamil a z plna hrdla upil z vína, čímž se octl na suchu.
"Pojďte, vymlátíme mu zuby z držky, zmetkovi úchylnýmu."
"Tak za prvý, zuby žádný už dávno nemám a za druhý mám žloutenku a svrab, takže bejt váma, otočím se a jdu do prdele. A když už v tom otáčení a odcházení budete, tak bych poprosil milý dámy hezky pomaloučku, ať se mi líp ždímá ten bílej sopel z kabelu. Děkuju pěkně."
"No je tohle to možný? Květo já jdu zavolat ty policajty." pronesla blondýna a pomalu se otočila k odchodu.
"Kurva holky nějakej zmrd se nám tam hrabe v báglech!" zakřičela sotva udělala dva kroky.
"Tak to byste si měli asi pospíšit a pěkně zatřepotat těma vašima hezkýma prdelkama při běhu. Šup šup." povzbudil je Kamil a začal se zvedat.
"A ty jdeš jako kam? Zůstaneš hezky tady než přijedou policajti." vyprskla na něj cvičitelka Květa a pak pokračovala směrem k blondýně "Tak co Peťo? Jak to vypadá?"
"Je to v hajzlu Květo, peněženka a mobil pryč a vaše věci jsou taky rozhrabaný."
"Tak to vám nepřeju dámy, to ti policajti asi teda nepřijedou, když nemáte z čeho je zavolat a já si tak jdu prosím pěkně na novou krabici vína a opláchnout si ruce. Už jsem se z těch vašich cecků udělal. Hezkej zbytek dne přeji." rozloučil se Kamil, otřel sperma z rukou do trávy u lavičky a dal se k odchodu.
"Krávy blbý." Procedil mezi zuby když už byl dostatečně daleko aby již neslyšel jejich vzteklé nadávky. Naštěstí ani jednu nenapadlo jej pronásledovat a tak se mohl v klidu ztratit za první zídkou mezi kontejnery. Za nimi se propletl úzkou pěšinou v křoví a nakonec zapadl do zapomenuté boudy, která dřív sloužila nejspíš jako rozvodna elektřiny.
"Tak kolik?"
"Čus Kamil." Odvětil mu stín z temného rohu budky. "Dohromady asi devět táců, mobily jsem hodil do jezírka, ať si koupěj nový, píči nafrněný."
"Za jednu honičku to není vůbec špatný Václave."

Bylo po parném letním odpoledni.
Blížil se večer, zlehka pofukoval větřík. Střechy chládly a decentně popraskávaly, asfalt tuhl, sperma z trávy u lavičky si odnesl na kalhotech malý klučík, který se v něm vyválel pří zkoumání prázdné krabice od vína, když se jeho maminka na vteřinu ohlédla. Jogínky byly i se svými starostmi dávno pryč a Kamil s Václavem si spokojeně pochrupovali pochcaní ve křoví, zpití do němoty.
A jaké poučení plyne z tohoto příběhu?
Absolutně žádné, jen jsem vás chtěl obrat o čas tak jako obral Václav jogínky o peněženky...