Oliver - část II.

Nešlo na něj nemyslet..spíš mně zarazilo, jakým způsobem jsem na něj myslela..samozřejmě, že ve svých náruživých hodinách, které přichází během dne (zhruba tak mezi 6-8 ráno, pak 9-11, než se jde na oběd a pak po obědě a pak ještě trochu během odpoledne a hlavně pak před spaním) jsem si myslela i na to, jaký je asi v posteli, ale často jsem myslela na to, jaký opravu je. Jaký to je člověk a co to mezi námi bylo, a že jsem cítila, že bylo. Má moje číslo, tak budu čekat, až se ozve. Hlavně se nevnucovat, nespěchat. Jooo, to by nesměla má zvědavost ohledně Olivera být tak neukojitelná. Hned druhý den jsem mu napsala. Ano, já. Ano, první. Ano, plná očekávání, jestli jeho gesto s darovanou kytkou, jeho polibek na hřbet mé ruky při loučení, na jeho pohledy během našeho setkání, jestli to všechno nedělal jen ze zvyku. Určitě měl hodně žen, určitě ví jak na ně. Nijak to nehodnotím, lidé do našeho života přicházejí a odcházejí jistě vždy z nějakého důvodu. Pokud to mělo být hodně žen, abych pak v posteli pocítila, to, co jsem pocítila, tak ani jedna z nich nemohla být v jeho přízni náhodou či omylem.

Nikterak jsem hluboce nepřemýšlela nad tím, co mu napsat. Prostě se to nabízelo. Štěně. Určitě přece bude chtít vědět, jak se mu daří. Nemůžu ani říct, že v tom byla taktika. Prostě jsem věřila tomu, že ho to zajímá a měla jsem radost z toho, jaký jsem naší malé štěněcí potvůrce, která je zatím ve fází neustálého čůrání a kousání všeho, co jí přijde pod „ruku,“ vyrobila pelíšek. A trochu jsem doufala, že se třeba téma změní. Záhy přišla nabídka na možnou osvětu v podobě rad, které mi ještě může dát, co se výchovy psa týče, a že to můžeme probrat u té večeře. Líbil se mi náš způsob komunikace, oba jsme mluvili o výchově psa, a přitom oba bezpochyby mysleli na to, vidět jeden druhého. Nevím to, ale myslím, že Oliver to měl stejně. Psy miluje, takže ani pro něj to nebyla taktika, ale byl to vhodný způsob, jak zakrýt vzájemnou zvědavost a touhu se opět vidět. Jela bych hned ten večer, ale za prvé se to nehodí a za druhé nemám tolik možností nepozorovaně zmizet, notabene tak daleko. Jako jedna z možností našeho dalšího setkání byl příští pátek, kdy manžel i s dětmi odjížděl ke své babičce na Vysočinu. Každoročně tam pořádají letní slavnosti a já mám tak pár dní na to se věnovat sobě, v klidu dodělat všechny resty, co se domácnosti týče a prostě taky trochu vypnout. Tentokrát jsem toužila po naprosto něčem jiném, než je převratný úklid domácnosti. Oběma se příští pátek zdál ale příliš daleko na to, abychom to vydrželi. A tak jsem se pokusila malinko začarovat a následující den jsem se vydala na cestu za člověkem, který mně tolik zajímal.