Skrytá láska IV - Labutí píseň

Je mi přes 40, nikam nechodím, nemám se kde seznámit. Prý všechny mé problémy a noční běsy pramenní ze zanedbaného sexu. Lidé kolem mě se seznamují přes internet, Tinder, nebo jak se to jmenuje. Tohle nedávám. Nechci, nestojí mi to za to. Ať už je sakra pátek. Ten týden se strašně vleče. Jediné, co chci, je dát si něco na uklidnění a konečně se vyspat, když v sobotu nemusím vstávat.

Vojtovy tajné noční návštěvy v mém pokoji pokračují. Tajné před kým? Pro koho skryté? Vědí to všichni. Na co si proboha hrajeme? Nejsou časté, spíše sporadické, ale o to intenzivnější. Kterákoli noc může být tou poslední, užívám si každou z nich a vydávám se ze sebe. Za dobu, co jsme byli spolu, se mi dostal pod kůži, naučil se mě ovládat, podmanil si mě, a teď se nedokážu bránit. Ráno se pak topím v slzách. Jak dlouho to ještě můžu vydržet? Na jednu stranu si onu skrytou lásku vychutnávám plnými doušky, ale na tu druhou si stále připomínám, že se mnou být nechce, jen ještě nenašel jinou. A tak si tak nějak vycházíme vstříc, pokud jde o sex, prostě spolubydlící s výhodami. Nad hladinou nás drží pouze touha, slast, vášeň, možná chtíč, které nám zatemňují rozum, jako drogy. Ničí mě to. Takhle to dál nejde! Víme to oba, jen o tom takticky mlčíme. I jeho rodiče si všimli, že k nim nejezdím a netrávila jsem u nich léto ani víkendy jako dřív.

Tyto myšlenky se mi honí hlavou, zatímco ležím na zádech s rukama pod hlavou a sleduju ho, jak prochází pokojem okolo mé postele. Mlčím a mé oči se ptají: Co zamýšlíš na dnešní noc? Odejdeš nebo zůstaneš? Už ses dostal do kalhotek nějaké jiné? Vypráví mi nějaký zážitek dnešního dne. Nic neříkám, jen ho pozoruji. Uprostřed věty pustí osušku na zem, nezaváhá ani vteřinu a přilehne si ke mně, přimáčkne se tak, že by se mezi nás nevešel list papíru. Začíná svou hru… Zná dokonale každý milimetr mého těla. Ví, jak bude reagovat na jakýkoli dotyk, a navíc si je jistý, že se nebudu bránit. Něžně mě hladí pod tričkem, kdo by se obtěžoval svlékáním. Chviličku laská má prsa, ale záhy se jeho ruka vypraví k podbřišku. Prsty přejíždí přes kalhotky a vyznačuje na nich tenoučký žlábek, cestu, která vede k rozkoši. Látka začíná vlhnout, ví, že míří správně. Přemístí se mezi má stehna. Odhrne kousek látky kalhotek stranou a prsty směřují do temné laguny, z níž přesouvá mou šťávu na hrbolek lásky. Klitoris pod jeho dotyky tvrdne a začíná pulsovat. Líbá ho, chvíli saje nebo krouží okolo jazykem, zatímco jeho prsty si pohrávají na okraji dírky. Kalhotky letí pryč, už mu v přístupu nic nebrání. Jako virtuos hraje svými prsty bezchybnou partituru, jsem skoro na vrcholu, když zvedne hlavu z mého mokrého klína. Dívá se na mě, pozoruje mé reakce, i když je zná dokonale, prostě si se mnou chce pohrávat jako kočka s myší. Jeho prsty jemně krouží po okraji vstupu do hlubin slasti, ale dovnitř zasune maximálně první článek svého prstu a hned ho zas vytahuje. Už se nemůžu ovládat a má pánev mu vyráží vstříc, chci ho mít uvnitř. Uhýbá. Stačilo by pouze zasunout prsty dovnitř, letmý polibek nebo jen dotyk na pulzující hrbolek a dosáhla bych vrcholu. Dnes se mě ale zase rozhodl trýznit. Záleží jen na něm, co bude dál. V očích mu tančí jiskřičky radosti z toho, jak si mě podmanil a zkrotil, jak mě ovládá. Přidržuje mě tak, že nemůžu nic dělat. Velkolepě se baví, směje se, a já jsem na pokraji šílenství. Neudělal to poprvé. Ale dnes je to jiné. Hlavou mi probleskne myšlenka, že se teď sebere a odejde. Jestli odejde a nechá mě takhle těsně před vrcholem, zabiju ho. Prosím. Škemrám. Nakonec se smiluje, své prsty zasune do mé zatopené jeskyně a špičkou jazyka letmo pohladí klitoris. Od hlavy až po prsty na nohou mnou projede orgasmická vlna, stehna i lasturka se sevřou v křeči a několik okamžiků uvězní Vojtovy prsty uvnitř. V tu chvíli si přes hlavu přetáhnu polštář, nesnesu jeho vysmátý pohled, stydím se. Nějakou dobu to trvá, než mé svaly povolí a tělo se uvolní. Chci Vojtovi oplatit jeho péči… Další probděná noc.

Přichází leden, bude ples jeho univerzity. Nemám sebemenší chuť tam jít, ale parta z pivního sedmiboje mě přemluví. Jdu tam s jedním z kluků, ale máme se setkat až na místě, jedeme každý z jiného koutu města. Vojta jde se svými kamarády, se kterými se po našem rozchodu už nestýkám, a vlastně nevím, jak to se mnou nebo vůči mně mají. Neztrácím jen jeho, přicházím o všechno, co se do těchto tří let života dokázalo vměstnat. Končí zimní semestr, končí moje fiktivní studium, minulý týden jsem ukončila pololetí a spolupráci na jazykovkách. Ráno po plese pro mě přijede táta a stěhuji se zpátky k rodičům. Jeden z nás tuto situaci musel rozhodnout a konečně vyřešit.

Čekám na svůj doprovod, ale přitom očima stále hledám tebe. V davu chodím sem a tam, ale pořád mi unikáš. Někdo mi říká, že jsi mě hledal. Konečně, váš stůl, mezi svými přáteli se dobře bavíš. Nechci jít k vašemu stolu a uvést tě do trapné situace, prosím, zvedni oči, rozhlédni se, jsem kousek od tebe, chci jen poslední tanec, nic víc, zítra odjíždím. Zdraví mě jeden z tvých kolegů z fakulty, seznámili jsme se kdysi na nějaké interní soukromé párty u vás na katedře. Je asi poslední, kdo neví, že jsme se rozešli a ptá se, jak se máme, jak nám to spolu jde. Samozřejmě stočím zdvořilostní rozhovor jinam. Zasmějeme se a ty, jako bys nás slyšel, se rozhlédneš kolem sebe. Vstaneš od stolu a s širokým úsměvem zamíříš k nám. Několik rádoby vtipných poznámek mezi vámi. Zatancujeme si? Jednou, dvakrát? Už se od sebe nehneme. Je mi ukradené, že mě sem pozval někdo jiný. Ztrácím pojem o čase. Ale asi bychom měli jet domů, dokud ještě něco jezdí. V šatech a lodičkách stojím ve sněhu, třesu se zimou a poslední autobus stále nejede.

Konečně na bytě. Potřebuju rozehřát. Horká sprcha a poslední společná noc, poslední milování. Je mi úplně jedno, kdo je na bytě, jestli nás slyší, co slyší, nebo co si o mě myslí. Dost pravděpodobně nás slyší i v sousedním bytě. Labutí píseň, na rozloučenou. Můžu se ještě zachránit? Už to nejde. Je to rok a půl, co jsme se ocitli na rozcestí, a každý jsme se vydali jiným směrem, já mířím přímo do pekla, highway to hell. Vracím ti stříbrný náramek, který jsi mi dal včera před plesem. Vzala jsem si ho na ples a teď mi ho dáváš, abych si ho nechala. Nechci, nekoupil jsi ho pro mě, protože víš, že nejsem na šmuky, že je nenosím. Koupil jsi ho někomu jinému, tak jí ho dej.

Auto je naložené a táta čeká v předsíni. Nedokážu se od tebe odtrhnout, nemůžu se vymanit z tvé náruče, chci v ní zůstat navždy. Chci ti říct, že tě miluju. Řekla jsem ti to vůbec někdy nahlas? Tričko ti na prsou vlhne mými slzami, které se pokouším utajit před tátou. Všiml si toho divného rozložení nábytku? Až v autě se zeptá, jestli se mezi námi něco stalo, a proč se vlastně stěhuji pryč? Ach jo, prostě táta… Na druhou stranu chápu, že si ničeho nevšiml. Nejen, že jsem nejezdila s Vojtou k nim, ale nejezdila jsem ani ke svým rodičům, takže si mohli myslet, že jsem jela k Vojtovi, vlastně jsem jim to i sama párkrát nalhala. Pokrčím rameny, nic neříkám a dívám se na cestu. Zbytek cesty domů, která v tomto počasí zabere asi dvě hodiny, mlčíme. Už se jen zeptá, jestli se stavíme někde na jídlo. Jsem roztrhaná na cáry. Puklo mi srdce a nechala jsem ho rozházené po podlaze bytu, který opouštím.

Zase se probouzím se slanými krůpějemi na polštáři, tentokrát protože se sen stočil na rodiče. Ještě spoustu následujících let mi rodiče vyčítají, že jsem se s Vojtou rozešla. Dávají mi to za vinu a neodpustí mi, že jsem ho opustila a nechala ho odejít. Pořád mi ho předhazují. Vůbec si nepřipouští, že to tehdy mezi námi mohlo být třeba jinak. No, vlastně jsem se nikdy ani nepokusila jim cokoliv vysvětlit a na jakýkoliv dotaz odpovídala mlčením. Znovu zažívám to hořké poznání, že člověk neví a nedocení, co má, dokud to definitivně neztratí. Nikdo tu není napořád, tak proč se navzájem tak trápíme? Poslední dva, tři roky přichází rána za ránou v osobním i pracovním životě.