Láska z ordinace VI. (by Petussska)

Anotace: Tak bohužel už poslední dílek...víc jsme nestihly napsat...doufám, že se vám ten příběh bude líbit... :)a pište komentáře!!!

Sbírka: Láska z ordinace

Když přijdu poprvé na trénink, holky mi potěšeně oznámí, že nás čekají v blízké době přáteláky s klukama. Trenér totiž vymyslel, že bysme neměli na tréninkách hrát jen spolu, ale i s někým cizím. Takže se teď každej pátek budem utkávat s klukama z jednoho brněnského týmu. Začínám se pomalu dostávat zpátky do kondice.
V pátek se s holkama sejdeme v šatně a jsme zvědavý, co to bude za kluky. Sejdeme dolů do tělocvičny a při rozcvičování vyhlížíme kluky. Trenér nás akorát upozorňuje na co si máme dávat pozor, když vchází klučičí tým do tělocvičny. „Tý jo, holky, někteří stojí fakt za hřích,“ vykřikne Katka a ukazuje na blonďáka s třináctkou na zádech. Musím uznat, že by se tam našlo celkem dost hezkých sympatických jedinců. „Netušila jsem, že se mezi basketbalistama najdou tak pěkní borci!“ rozproudí se v našem družstvu velice živá debata, ve které nenecháme na klukách nit suchou. Ale protože se na nás trenér škaredě dívá, necháme toho a jdeme si zastřílet na koš. Potom zapíská imaginární rozhodčí, kterým je pro dnešní zápas náš trenér (příště to bude zase ten jejich) a já jako kapitánka družstva se běžím pozdravit, jak s trenérem a s rozhodčím, tak i s kapitánem protějšího družstva.
„No, Martine, kde se flákáš? Už chceme hrát! Běž rovnou pozdravit kapitánku!“ Koukám na něj jak na zjevení. Kde ten se tu vzal? Netušila jsem ani v nejmenším, že hraje basket. A že je kapitán týmu, to je taky zajímavý. Dost udiveně se na sebe chvilku koukáme, viditelně jsem ho překvapila stejně jako on mě, načež se odhodláme podat si ruce. Na rozskoku stojíme taky vedle sebe, tak nějak záhadně na nás vyšlo i společné bránění jednoho druhým.
Zápas začal. Kluci jsou dravější a tak se je snažíme přehrát ženskými zbraněmi. Máme dokonalou kondičku, což kluky jistě nemile překvapilo, protože oni začínají pomalu během zápasu odpadávat. I přes všechny okolnosti, jako byla dlouhodobá nemoc a přítomnost Martina na tomhle zápase, jsem si celkem jistá v kramflecích. Když se mi ještě podaří dát exkluzivní trojku, kterou rozhodnu neustále vyrovnaný zápas, jsem na vrcholu blaha.
Po zápase nás kluci pozvou na pohár a na pokec, protože se prý chtějí s takovejma šikulkama blíž seznámit. Katka už na mě potutelně pomrkává, holkám jsem totiž hned po příchodu na trénink o Martinovi řekla. A tak holky možná i z mýho chování vytušily, kdo je ten slavnej kapitán.
Ten se ke mně nenápadně přichomýtne a zeptá se: „Kde ty se tu bereš? Netušil jsem, že hraješ basket a že si tak dobrá. Hrála jsi fakt skvěle. Musím tě pochválit.“ „Nech toho nebo se začnu červenat. Ostatně já jsem to o tobě nevěděla taky. Takže je to fifty-fifty,“ usměju se na něj. Všichni se cpeme pohárama jako neuvázání a postupně se seznamujeme.
Kuba to je typickej frajírek, kterej musí být pořád středem pozornosti a je s ním sranda. David ten je zas spíš tichej, ale když jednou za čas něco řekne stojí to za to. Martina jako kapitána všichni berou a je v týmu nepsaný vůdce. Filip je basketbalista tělem i duší a téměř o ničem jiným se bavit nedokáže. Proto si asi rozumí s naší Karol, která je na tom úplně stejně. Petr flirtuje o stošest a holky na něj letí. Musím uznat, že je docela pěknej a od Martina vím, že je i fajn, prostě správnej kluk. Ale já jsem stejně nejvíc s Martinem.
Když se rozcházíme domů, Martin mi nabídne doprovod. Samozřejmě neodmítne, proč bych taky měla? Kecáme a smějeme se a kdykoli Martin může, nenápadně se mě dotkne. Ty letmý dotyky mě přivádí k šílenství. Před domem se loučíme celkem dlouho, nějak se pořád nemůžeme rozejít. „Tak já už půjdu,“ řekne a dá mi pusu. „Ahoj!“ „Ahoj?“ Dá mi pusu, řekne ahoj a chce odejít? „Jo, ahoj.“ Stojím tam jak opařená ještě asi dlouhou dobu, načež se vzpamatuju a odcházím domů.
Dlouho nemůžu usnout a ráno když se vzbudím, rychle se obleču, lehce namaluju a vypadnu z domu. Cíl cesty je jasný. Zazvoním na Martina. Naštěstí mi otevře on, přesně jak jsem chtěla. Nestačí mi ani nic říct, dám mu pusu a řeknu: „Ahoj.“ „Ahoj? No, počkej, já tě utéct nenechám,“ zakřičí, když chci udělat, to co on včera. „Tak to si mě budeš muset chytit!“
Rozběhnu se a on za mnou. Když mě dohoní, koukne se mi do očí a …
Zbytek si nechám pro sebe, jen vám můžu říct, že nás dva čeká nádherný období…