Chvilka ve snu II.

Anotace: Skoropravdivý příběh o mojí kamarádce.

Crrrrrr, ozve se zvonek u dveří. Pája se zhluboka nadechne, to už bude Mig, slíbil jí, že jí vezme na nějaké krásné místo. Pomalu dojde ke dveřím, zmáčkne kliku a otevře dveře. Mig tam stojí, v celé své kráse. Vysoký hnědovlasý modrooký kluk Páju lehce obejme a políbí. „Ahoj lásko, tak jak si se dnes měla,“ pošeptá a trošičku se usměje. „ Hezky, a kam teda půjdeme, už jsem celá napnutá.“ „ To se dozvíš až přijde ta pravá chvíle, neboj se, teď ti zavážu oči a někam pojedeme,“ odpoví a opatrně zaváže Páje oči.

Po celkem dlouhé cestě auto zastaví, Mig vystoupí z auta a otevře Páje dveře. „ Tak už jsme tady, princezno,“ řekne a rozváže šátek. Pája se rozhlédne, tady to zná, vždyť sem jí vzal, když měla narozeniny. Malinká chatička na samotě uprostřed lesa, jediné živé duše v blízkém okolí jsou zvířata, spousta ptáků, kteří zpívají jako o závod. Chytne jí za ruku a odvede dovnitř, všechno je to tam tak krásně vybavené, jinak než to bylo minule. Posadí ji ke stolu a zapálí svíčku, v tlumeném, mihotavém světle vypadá místnůstka ještě romantičtěji než by se mohlo zdát. „ Tak, a teď si dáme večeři,“ usměje se a odejde z místnosti. Za chvíli sedí před dobrým jídlem s ještě lepší náladou, vždyť spolu mohou strávit celý večer a celou noc.Náhle se Mig zeptá: „Nepřijdeš příští týden k nám domů?“ „Proč, teda určitě přijdu, ale má to nějaký důvod?“ „Víš konečně tě chci představit svojí mamce jako mojí holku, ona si stále myslí, že jsi jen kamarádka.“ „ Ale vždyť to nevadí, je to jenom dobře, alespoň se ke mně chová vstřícněji.“ „ Prosím, přijdeš?“ „ Tak dobře, když ti na tom tak záleží. Co třeba v úterý?“

„ Volala mi Katka, že jí už vůbec nepíšeš, a že v úterý přijede, máš přijet na letiště a počkat na ní, prý se na tebe moc těší,“ řekne Migova matka a šibalsky mrkne. „ Jaká Katka mami?“ „Nedělej, že jí neznáš, vždyť jste spolu chodíte přes tři roky, no a ona se pozítří vrací z Anglie, jak tam byla na rok na stáži!“

„ Třeba to byl jen hloupej vtip, jeden z jejích hloupejch vtipů,“ opakuje si Mig těsně před tím než usne a vrtá mu to hlavou.

V úterý odpoledne….
Ozve se domovní zvonek. ,,Mami půjdeš tam, to bude určitě Pája!“ zavolá Mig a zavře dveře od pokoje. Migova maminka otevře a za dveřmi spatří Katku. „ Dobrý den, je doma Mig?“ „ Je, už na tebe čeká v pokoji.“ Katka vejde do pokoje a hned jak Miga uvidí, obejme ho. „ Tolik jsi mi scházel, tak jsem se na tebe těšila…“ „ Co tu děláš, vždyť jsme se spolu před rokem rozešli, ty jsi se se mnou rozešla, ještě před tím, než jsi odjela do Anglie!“ „ Přeci mně znáš, nemyslela jsem to vážně, tak neblbni, jsem tu a zase budeme oba šťastní.

Znovu se ozve domovní zvonek. Migova matka otevře. „ Ahoj Pájo, co potřebuješ?“ „ Já jdu za Migem, potřebuji s ním mluvit.“ „On má zrovna návštěvu, ale myslím, že nebude vadit když půjdeš dál“, řekne a usměje se. Pája vystoupá po schodech k Migovu pokoji, zaklepe a vejde. To, co uvidí jí vyrazí dech, on se tam objímá s úplně cizí holkou… Vyběhne z pokoje a nedokáže zadržet pláč, on jí podvádí, a to se s ním málem vyspala, jak může být tak hloupá, zase to skončilo,tak jako normálně,zasejí někdo podvedl. Vyběhne na ulici a pro samý pláč ani nevidí. Mig běží za ní ale ona nastoupí do prvního autobusu, který uvidí, takže mu ujede. Už nikdy ho nechci vidět, už nikdy…

Mig jí volá celý den, jenže Pája nezvedá telefony a když se jí dovolá, tak to položí. Přeci za to nemůže, kvůli té hloupé scéně s Katkou jí nemůže ztratit. Katka je minulost, už dávno o ní ztratil zájem. Uvědomoval si, že udělal hloupost, moc Páje ublížil, ona si to nezasloužila, nikdy to neměla lehké a kvůli němu je teď nešťastná, kvůli němu. To on jí měl přinášet jen radost…

Už týden jí neviděl, týden nevyšel ze svého pokoje, až tak moc to bolelo. Jediné co chtěl bylo, aby vše bylo jako dřív. Bez ní neměl jeho život smysl. Ale musel alespoň něco udělat, musí jí říct pravdu. Nasedl do auta a rozjel se za ní domů. Cestou jí zavolal. „ Haló, kdo je tam,“ ozval se její hlas z telefonu. „ to jsem já, Mig, prosím nezavěšuj, jedu k vám na chatu, jsi tam?“ „ Ano, ale já tě už nikdy nechci vidět, nikdy!“ „ Prosím vyslechni mně, nechci, abys mi odpustila, chci jen, abys věděla pravdu!“…

Pája se začala chystat, nesmí na ní být poznat, že proplakala celý týden, přemýšlela co mu řekne a snažila se připravit na jeho příchod, aby se nezlomila hned jak ho uvidí.“ Čekala tři hodiny, ale on nikde, že by si z ní dělal srandu, nebyla si jistá ničím, ale co když se mu něco stalo, zavolala k nim domů, jestli tam je.

„ Dobrý den, je doma Mig?“ „Ne není, asi před čtyřma hodinami jel za tebou a ještě se nevrátil.“ „ To je zvláštní, sem ještě nedorazil, nemohlo se mu něco stát?“ „A volala jsi mu na mobil?“ „ Ano, ale ten nezvedá, mám zavolat na policii?“ „ Já tam zavolám,Třeba ho jenom něco zdrželo, snad. “

Po pár hodinách zadrnčel telefon a Pája ho zvedla. „ Ahoj Pájo!“ ozvalo se plačtivým hlasem. Byla to Migova maminka. „Našli jeho auto, vybouralo se asi tři kilometry před vaší chatou, ale kluka nenašli, prý jenom krev, stále ho hledají, já se o něj bojím!“

Pája zavěsila a rozbrečela se ještě víc než před tím, ona ho ztratila na vždy. Mohl udělat cokoli, ale toto je moc velký trest, to si nezasloužil. Stále ho milovala, snažila se ho nenávidět, ale nejde to, jediné co chtěla, bylo, aby ho mohla ještě někdy vidět. Vydala se na místo nehody, jela na kole, takže tam byla za chvíli. Všude stála policejní auta, blikaly blikačky a uprostřed toho všeho bylo auto převrácené na střechu a dívka, které po tváři stékaly slzy. Teprve teď si uvědomovala jak ho milovala, a to co se mu stalo, se stalo kvůli ní. Nakonec pomáhala policii v pátrání do té doby, než padla v lese do trávy vyčerpáním.

Probudila se druhý den v nemocnici, ležela sama na pokoji. Za chvíli přišel doktor. „ Našli jste ho ? „ zeptala se. „ Nevím koho myslíte, museli jsme vám dát sedativa, celou noc jste ze spaní plakala.“ „ Přivezli ještě někoho jiného? Po autonehodě?“ „ Ne, nikoho takového nepřivezli,“ řekl doktor a odešel z pokoje. Chtěla brečet, ale nemohla, došly jí slzy a tak jen bezvládně dopadla do postele. Chtěla se zabít, ale on by to nechtěl, Mig by nechtěl, aby byla mrtvá, chtěl aby vždy bojovala až do posledních sil a nikdy neztrácela naději. A těsně před tím než znovu usnula skoro prorocky zašeptala, jako by s ním byla nějakým poutem propojena, „ Mig žije, on nezemřel a bojuje dál!“ S těmi to slovy na rtech usnula…

A toto je napůl pohádka a napůl lež, s koncem, který dokáže připravit jen život, pokud chcete pokračování, tak hlasujte…