Nelaskavá láska

Anotace: Nevím, jestli jsem to pokazila tehdy já ... Ale asi jo. Nemá to veselý konec. Markéta.

Celkem vzato se nedá říct, že se slušně baví. Už od osmi je na dnešní KISS akci v Hlučíně, na terase poseděl s dvěma kámoši u piva, zábava se teprve rozjíždí, lidi se sem začnou hrnout, až bude tma. Na chvíli opustil kámoše, koupil si druhé pivo a osamocen se přikradl k osvětleným stánkům s alkoholem, aby zjistil, jestli třeba nezahlédne někoho známého. Třeba lidi ze třídy nebo nějaký pěkný holky. Prostě aby nestál sám tady na tom idiotském místě a taky pořád nepil sám to pivo. Na hlavě si posunul svůj černý kovbojský klobouk, při svých 170 číslech prostě potřeboval být k nepřehlédnutí. Co kdyby ho někdo hledal…
A náhle se okolo něj vyřítily 4 holky. S jedinou myšlenkou na vodku zamířily k pultíku a poručily si pití. Asi teprve přišly. Razítka na ruce ještě nebyla tak rozpitá a holky vypadaly střízlivě. Pár z nich zná, ale není si jist. Holky už s kalíšky vodky rozjařeně vyšly od stánků na trávník, kde je trošku větší šero. Připily veselé „Na nás!“, „Na tuhle noc!“, „Na chlapy!“ a „Na všechno nej!“ a na ex vypily dryják, kalíšky zmáčkly v dlaních a odhodily na zem. Koš je daleko, všude už je odpadků i tak dost, takže co záleží na čtyřech malých kelímcích?
Opatrně se přiblížil k nim, jedna holka ho zaregistrovala. Přidal se tedy k nim do hloučku s veselým úsměvem, teď není tak odstrčený jako u stánků. Všechny znal z gymplu, byly o rok mladší. V září už druhačky. Katku moc neznal, měla kudrnaté tmavé vlasy a přiléhavé tričko; Ilonu párkrát potkal na chodbě; Markéta si nikdy nepamatovala jeho jméno, mimo školu se potkali asi dvakrát; Radka měla kraťasy, tílko a střevíčky, toho jediného si u ní všiml.
Pozdravily se, Markéta se opatrně omlouvala, že zase zapomněla, že se jmenuje Martin a že teď si to už opravdu zapamatuje. Radka si půjčila jeho pivo, ale on jí ho vytrhl zpátky a zašel jí jedno koupit.
„Proč?“ nechápala Radka.
„To ti raději to pivo koupím, než abych ti dával moje. Nic by mi nezbylo.“ Odpověděl a zavdal si. Radka se zase podělila s holkama a začala se vlnit.
„Jdem pařit!“, ostatní ji tedy následovali jako stádo, Radka je vedla kousek od davu a hned začala sebou zmítat v rytmu hudby. Martin jen nerad tančil, tak se tedy spokojil jen s několika málo kroky. Katka začala trsat tak zuřivě, že jí museli ostatní uhýbat, Ilona s Markétou jen stály.
„Nejsem opilá, takže ještě nemůžu.“ Odpověděla Markéta na Martinův nechápavý pohled. Usmál se a v očích se mu odrážely světla z reflektorů. Dopil pivo, šel odhodit kelímek do vzdáleného koše, po cestě zpět k těm čtyřem dívkám si vytáhl z kapsy dýmku a zapálil si. Jakmile se ale vrátil na břeh vody, kde společně ještě před chvílí spolu stáli, holky zmizely. Rozhlížel se dokola, nakonec je našel pohledem u stánků s pitím. Další runda vodky. Potkal se s nima na půli cesty. Radka odvážně vzala jeho klobouk z hlavy, nasadila si ho a společně s energetickým drinkem v pravé ruce se začala zase kroutit. Markéta vzrušeně debatovala s Ilonou, ani nepochopil o čem. Katka něco SMSkovala, prej kámošům, ať přijdou. Znova se zadíval na Markétu. Zavrtěl hlavou, ta dýmka je svinstvo, pomyslel si a koukl na Radku, která okolo něj tancovala.
„Líbí se ti Markéta?“ přitancovala Radka těsně k němu a objala ho kolem krku. Nechápal, proč mluví zrovna o ní, když bere jeho klobouk, odhazuje pití, chytá ho za ruce, vede do davu a tančí okolo něj. Zmateně se rozhlíží, nechápe tyhle ženské pochody a jde zase ke břehu, znovu blafat dýmku. Ani nevěděl, jak se mu klobouk zase dostal na hlavu a ani nevěděl, kde jsou jeho společnice. Nechápal. Zhasl dýmku, vrátil ji do kapsy a šel ty praštěné holky hledat. Vodka a pivo zřejmě dělají svoje, pomyslel si, když je uviděl. Všechny tančily jako o život, smály se a poslouchaly decibely hudby. Radka, jakmile ho spatřila, chytla s Katkou Markétu za ruku a přistrčily ji k němu.
„Dohazování nenávidím!“ přeřvala Markéta hudbu a vesele se mu dívala do očí. Chytl ji za ruku, druhou omotal kolem pasu a pokusil se s ní tančit. Okamžitě ho objala a stále se mu dívala do očí. Pravou rukou mu přejela po zádech nahoru, vzala si klobouk a nasadila si jej na hlavu. Moc jí slušel. Přitiskl se k ní a už ji nechtěl pustit. Smál se na ni, a točila se mu trochu hlava. Drželi se pevně, přejížděl rukama po jejích zádech a pošeptal jí, že se mu líbí. Ona odpověděla neslyším tak těsně u jeho ucha, až cítil její blond vlasy šimrat v obličeji. Zastavil ji i sebe, rukou ji přejel po obličeji, ona na něj vyčkávavě hleděla. Vzal si od ní klobouk a nasadil na hlavu. Znova se dali do pohybu, co chvíli mnohem těsněji a s rukama plně zaměstnanýma. Vnímal jenom její vůni, která ho udeřila do nosu pokaždé, když se přiblížil k jejímu obličeji, a tak od něj oddaloval jen velmi nerad. Nemohl říct, že se mu nelíbilo, když ho objímala a tiskla se k jeho bedrům v jiskřivém rytmu hudby…
„Jsi v pohodě?“ zeptala se Markéta. Už nemusela křičet. Byli zase u břehu, ony stály okolo něho a tvářily se napůl pobaveně, napůl vykuleně. Není divu, když padal vzad, tak se taky smál, dívajíc se na Markétu, která vypadal zděšeně, že její společník padá k zemi. Asi se mu zatočila hlava, neměl by tu dýmku už dneska vytahovat z kapsy. Společně šli ke stánkům, na trochu čistší vzduch. Ilona, Katka a Markéta šly trochu rychlejším tempem, než Radka na střevíčkách zvládla, tak šla hezky pomaloučku s Martinem.
„Hele, Markéta se ti líbí, co?“ spiklenecky mrkla. „Tak s ní běž někam mimo,“ navrhla bez obalu.
Stála opřená zády o železnou tyč jednoho stánku. Ve tváři měla zamyšlený výraz, když se Katka a Ilona bavily s nějakými kámoši. Blond vlasy měla trošku rozcuchané od klobouku, který nosila střídavě s Martinem. Pousmál se. Dal jí zase klobouk na hlavu, rukou se opřel o tyč a hleděl jí do očí.
„Balíš ji!“ Radka k nim stihla přicupitat. Tvář se mu roztáhla v širokém úsměvu. „Líbí se ti, že jo?“ nedala se odbýt.
„Jo, je strašně pěkná, fakt-“ začal, hledíc Markétě do očí. Nadechl se, aby řekl tu větu, kterou neslyšela předtím.
„Ale?“ Markéta pobaveně zdvihla obočí. Zřejmě si vyložila jeho nádech trochu jinak, než uvažoval on. Sakra.
„Ale to ale je pěkně malý, co?“ smála se Radka. „tak spolu někam běžte ne?“ navrhla zase. Markéta se na Martina tázavě zahleděla. Radka od nich poodešla. On hleděl Markétě do očí a čekal, že se tím něco vyřeší. Přerušila oční spojení a koukla se do jezera.
„Za chvíli se vrátím,“ vyhrkl rychle a odešel od nich. Je srab, že to tak pěkný holce neumí říct do očí. Vztekle zarazil ruce do kapes riflí. Zaslechl, jak Katka hulákala do telefonu „budeme teda u terasy!“ přešel branou, zastavil se u břehu jezera a civěl do temné hladiny. Tady byla tma. Moc příjemná. Sedl si do trávy a přemýšlel. Představil si, že tady vzal Markétu, jak navrhovala Radka. Tělem mu projel elektrický proud vzrušení a chtěl se hned vrátit. Ale zarazil se, ruce už opřené v trávě, na půli pohybu vstát zase dopadl na zem. Chtěl by tady být s Markétou? Nechtěl třeba spíše Radku? Zamyslel se, sundal klobouk z hlavy, trochu ho tlačil, Markéta ho tam narazila pěkně tvrdě, když nedokončil tu idiotskou větu. I když se pobaveně smála, asi až tak veselá nebyla. Otáčel klobouk mezi prsty a civěl nepřítomně před sebe. Představil si Radku, která v těch krátkých kraťasech tady vedle něho tančí, kroutí se a pije pivo. Najednou zmizela a pak viděl vedle sebe sedět Markétu.
Na sobě má jeho klobouk, sedí těsně vedle něj a dívají se vzájemně do očí. Pomalu zvedne ruku ze země a pohladí ho po tváři. Pak se k němu přiblíží rty a jemně ho políbí na ústa. On ucítí její příjemnou vůni. Chce se jí dotknout. Obejmout ji a vrátit jí polibek. Zajet prsty do jejích vlasů, chytit ji za záda a přitáhnout k sobě. Ať jsou v tak těsném obětí jako předtím. Cítil, když se konečky prstů zapřela do jeho hrudi, natáhla se k němu a hluboce ho políbila. On se opřel rukama do trávy a vychutnával si tu slast. Zašeptal „Žádné ale není,“, ona se maličko usmála, zahleděla se na jeho rty, aby je znovu něžně políbila. Svalil se na záda do trávy. Ona si lehla vedle něj a nepřestávali se líbat. Cítil její ruce pod jeho tričkem a chtěl se jí dotýkat. Položit dlaně na její záda a hladit ji. Nijak nepokazit tuhle chvíli přehnanou zbrklostí. Vychutná si ji. Celé její tělo. Pomalu bude rukama hladit její křivky. A bude cítit její rty. Její vůni. Její lásku. Pak natáhl ruku a objal ji kolem pasu. Ale nahmatal jen černou tmu. Zaklel, znova se posadil, narazil klobouk naštvaně na hlavu a vztekle se díval na místo, kde se ještě před chvílí vznášely ty blond vlasy, jakoby mohly za to, že opravdová Markéta tam není. Vstal, pevně rozhodnut se za ní vrátit a alespoň trochu ukojit svou vizi.
Hledal ji u stánků, u břehu, třikrát prokřižoval dav, ale ona nikde. Jako náhodou si vzpomněl na Katčin hovor a spěšně vyrazil k terase. Naposledy se otočil, jakoby doufal, že třeba Markéta stojí za ním a hledí na něj. A najednou ji viděl. Doopravdy. Zahlédl ji. Zahlédl je všechny, okolo třech 17-ti letých kluků, kteří se na ně lepily a tančily tak těsně, až se divil, že to těm holkám nevadí. Že jí to nevadí. Nakvašeně přešel zase ke stánkům, koupil si další pivo a pozoroval je.
„Hoj, vole, dáš mi ještě?“ zeptal se ho ožrale jeden kámoš. Spěšně mu půjčil dýmku se slovy vrať ji, vole a zkřížil ruce na prsou.
Markéta tančila s jedním týpkem, zrovna teď se okolo něj vlnila, on měl ruce na jejích bocích a ona okolo jeho krku. Hladil ji čím dál rychlejšími pohyby a ona mu vycházela vstříc. Nemohl věřit, že dělá tohle, když ještě před necelou hodinou tančila jen s ním. Jeho držela za ruku, od něj se nechala hladit po těle a jemně jej nechala dotýkat se svých křivek. Byl to on, kdo se letmo dotkl její tváře, když ji nasazoval klobouk. ON!
„Díky, kámo,“ vrátil mu dýmku jeho kamarád, příšerně od toho páchl. „Hele, můžu si to kdyžtak ještě půjčit?“
„Jo jasně,“ chtěl ho setřást. Náhle Markétu ztratil z dohledu. Ale viděl Ilonu, dobrý, ještě tady jsou. Je za pět minut dvanáct, ve dvanáct už musí domů. A on musí jednat!
„Na tu máš pivo, kámo“ nenechal se odbýt kamarád.
„Jo dík,“ řekl a vyrazil k místo, kde tak opile tančily s těmi kluky. Ale najednou místo bylo prázdné. Nebyly tam. Vyběhl na vyasfaltovanou cestičku, která se táhne okolo celého jezera. Nikde nebyly. Matně zaslechl odbít kostelní hodiny dvanáct…
Nechápal to. Stál tam se zmateným výrazem a s pivem v pravé ruce. Jak mohly tak rychle zmizet? Proč? Ani se nerozloučili.
Vztekle si posunul klobouk do čela, upil piva, sedl si zase ke břehu a přemýšlel. Když dopil pivo, zašel vyhodit prázdný kelímek a při cestě zpět ke tmě na břehu vytáhl z kapsy dýmku a zapálil. Zvolnil krok a vychutnával si, jak se mu točila hlava. Spíš náhodou než cíleně vrazil do dvou kámošů z terasy. Pozdravil je, potkal je právě včas. Znova totiž spadl vzad do trávy, a jakoby viděl před očima Markétu, stejně jako poprvé. Usmál se na ni a začal blekotat, že žádný ale není a že teda spolu půjdou někam sami, že konečně fakt pokecají a tak. Dýmku zuřivě svíral v ruce, klobouk byl pomuchlaný. Měl trochu špinavou košili na zádech. Kámoši ho zvedli, společně šli pomalu na terasu …
Celkem vzato se nedá říct, že se slušně baví. Už od osmi je na dnešní KISS akci v Hlučíně, na terase poseděl s dvěma kámoši u piva, zábava se už dávno rozjela, lidi se sem začli hrnout, jakmile byla tma. Na chvíli opustil kámoše, koupil si šesté pivo a osamocen se přikradl k osvětleným stánkům s alkoholem, aby zjistil, jestli třeba nezahlédne někoho známého. Třeba ji. Prostě aby nestál sám tady na tom idiotském místě a taky pořád nepil sám to pivo. Na hlavě si posunul svůj černý kovbojský klobouk, při svých 170 číslech prostě potřeboval být k nepřehlédnutí. Co kdyby ho někdo hledal…