Vůně souznění

Anotace: Povídka napsaná z chvilkové inspirace...

Beznadějně a nekonečně, vroucně a bez zábran, bez předsudků nebo strachu z utrpení, přiznávám, že tě miluji.
Dostal ses mi pod kůži, ukonejšil mou bolest a ochránil mě před zlem vlastního stínu. Za to ti chci dát všechno, vzdám se čehokoliv. Chtěla bych, aby tento okamžik nikdy neskončil, chci si ho uchovat – vrýt do paměti, vypálit na okraj srdce. Ne jako znamení, nýbrž jako upomínku na pocit vlastního stavu bez tíže.
Nekonečně a horoucně bije mé srdce, které se ti chce odevzdat. Díky tobě začínají mít abstraktní obrysy konkrétní podobu. Našel jsi klíč od mé třinácté komnaty, odemkl jsi ji a pomohl mi znovu najít ztracenou rovnováhu.
Není lehké vstát a čelit realitě, avšak s tebou za zády lze realizovat nemožné :-)
Našla jsem to, co mnozí hledají celý život – lásku, a spřízněnou duši, mou druhou část, půlku, jenž utvoří celek. Před několika týdny jsem ve vzduchu ucítila onu magickou vůni, vůni souznění. Vdechla jsem ji do sebe, a od té doby mě tato vůně doprovází dodnes…