Lovelove

Anotace: Okay,tohle už není aktuální,ale stále je to něco co jsem napsala, a ta nějak to ukazuje co pro mě člověk, kterého miluju, znamená.Dát někomu všechno a myslet si že je to napořáda není,je celkem facka.Budte opatrní<333.

Jsi něco co se nedá popsat. Jsi mých dvanáct měsíců( mých 365 a čtvrt dní v roce, které dohromady dávají ten 366. , který je vždycky v ten den, kdy slavíš narozeniny), můj 31. listopad, něco, co je příliš krásné, než aby to existovalo – ale ty existuješ.
Jak už jsem ti jednou říkala, jsi má spadlá hvězdička, malý zářící zázrak, který se narodil zrovna sem, tak blízko(mě).
Jseš něco nádherného, čeho se lidi bojí, a proto neví jak se chovat. Proto dělají velké ego a říkají slova, jejichž obsah vůbec nedokážou pochopit.
Ubližují, protože mají strach před tvojí krásou.
Ale doopravdy, ti, kteří ví, kdo jsi, ti tě respektují,vidí to. Vidí to co já, vidí, že jsi světluška ,jsi nádherná skutečnost, povídka, něco, co nezapadá do našeho světa.
A někteří, někteří ti závidí. Závidí, že nejsou takoví jako ty.Že taky nespadli z nebe, že je nestvořili jako něco speciálního,že je obyčejný člověk se čtyř dílným srdcem a málo úložným prostorem okolo.
Zatímco ty máš v srdci celý vesmír místa.
Chtěla bych toho napsat víc a víc, popsat sta a sta stránek, ale není čas, už není čas, a ta stupidní nemoc to zkazila(ale ne úplně, protože tohle nejde zkazit.)
Už mi zbývá jediné, a to říct – děkuju. Merci. Thank you. Danke.
A – I love you, I love you, I love you.