Pro tebe

Anotace: ...škoda jen, že si to nepřečteš

Dnes se na mě zase podívaly tvé kouzelné oči s nádechem hnědé barvy, barvy podzimu. Podíval si se na mě, do mých nesmělých očí a hned si uhnul. Zajímaly tě jiné, pro tebe nejspíš zajímavější věci, než můj pohled plný beznaděje a touhy…touhy po tobě. Kolikrát jsem si přála něco víc než jenom zmatené pohledy trvající sotva několik sekund. Kolikrát jsem se ti chtěla vyhnout, vyhnout tvému pohledu, po kterém se mi podlomily kolena a mé srdce zajásalo radostí. Kolikrát jsem se chtěla vyhnout tvým rtům, které vždy vykouzlily nádherný úsměv, který pro mě znamenal svět. Kolikrát…, jen abych se netrápila.
Nikdy jsem nevěřila na lásku na první pohled, nikdy jsem v to ani nedoufala, avšak když tě potkávám dennodenně na školních chodbách, můj názor na věc se zcela mění, stejně tak jako city k tobě. Říkám si, že si to vše asi namlouvám, ale poté, když tě nepotkám, když nevidím tvůj krásný obličej, tvé očí zářící jako dvě hvězdy na jasné noční obloze, říkám si opak….ano, mám tě ráda, moc ráda….
Mám ráda tvé všechno! Říká se, že jsi prý optimista s velkým smyslem pro humor a já tomu věřím, ano, věřím těm, kteří tě znají, věřím jim jejich názor. Proč? Musím jim věřit, sama nemám možnost tě poznat, opravdu poznat. Chtěla bych znát tvůj důvod k smíchu, když procházíš kolem mě, chtěla bych znát tvojí duši, tvé srdce. Srdce, které pro mě zůstává uzamčené, a ke kterému nemám klíč a neznám cestu. Tvé srdce totiž patří někomu jinému, někomu určitě lepšímu, někomu, koho máš rád….A to mé se stále více naplňuje smutkem, protože čím víc tě potkávám a pozoruji tě, tím víc tě mám ráda a tím víc jsem taky smutnější, jelikož vím, že nemám šanci…nebo snad…

…Zítra se na mě zase podívají tvé zářivé hnědé oči znamenající pro mě vše. Zítra, pozítří, za týden, za měsíc…budou se stále dívat, POUZE dívat.