Valentýn

Anotace: Je to smyšlené...nic z toho není pravda...jsou to pocity co jsem cítila v danou chvíli...velmi smutné.

Byl zas ten prokletý den.Jako,každý rok jsi byla sama…snad to bylo prokletí sama nevíš proč.Vždyť ošklivá nejsi…pravda nejsi žádná miss,ale pěkná ano.Je to příliš moc přát si lásku?Chceš jen tu jednu věc a to je být milována.Chceš být jako ostatní a slavit tento svátek s někým tobě hodně blízkým.S člověkem, který by tě miloval a tvou láskou neopovrhoval.Je to troufalost přát si, být milován?!
Šla jsi noční ulicí a jen tak jsi se poflakovala.Všichni byli pryč, jen ty si tu zůstala.Sama, nikým nechtěná.Přála sis aby ten den, už byl za tebou…snad osud tomu tak nechtěl a čas zastavil.Chodilas ulicemi sem a tam…snad jsi i zabloudila.A to bylo tvé štěstí…z pekla štěstí.Snad jsi měla halucinace,uviděla jsi osobu, která ti velmi připomínala tvého přítele, který zahynul před dvěmi lety při autonehodě.Zapomněla jsi na skutečnost a samou radostí jsi se jarní nocí za osobou rozeběhla.Přikryla jsi mu oči svými dlaněmi jako jsi to dělala tenkrát.On se otočil a udiveně se na tebe zadíval.Probrala jsi se ze svého snu a jemu se omluvila a v zápětí rozplakala.On tě k sobě pevně přitiskl a konejšil.Když jsi se konečně uklidnila…omluvila jsi se za své chování.On ti na to nic neřekl a ty ses dala na cestu.Po chvíli jsi na své levé paži ucítila něčí dotek.Otočila jsi se a tam byl on, který tě před chvíli konejšil.Představil se jako Filip…tys vzápětí řekla své jméno.Povídá ti.‘‘Nevím sice co se ti stalo,ale rád si to poslechnu,věř mi uleví se ti.,,Tys to však nevydržela a i přes svoje sliby, že nikomu nic neřekneš o té noci jsi mu všechno vyklopila.Byl Valentýn o dva roky zpátky…Tvůj přítel tě měl vyzvednou.Měli jste v plánu jít na večeři do restaurace a oslavit váš roční vztah.On však nepřijel, už nikdy víc jsi ho nespatřila, už nikdy jsi necítila jeho rty na svých,nikdy, už tě nepodržel v té nejhorší situaci, už nikdy jste si společně nevyrazili ani na večerní procházku.Proklínala jsi ho za to co udělal, že ti ani nezavolal, že mu do toho něco vlezlo.Usínala jsi s brekem.Když jsi konečně usnula zazvonil ti telefon…byla to maminka tvého přítele.V telefonu plakala a oznámila ti, že tvůj přítel, měl nehodu.Byl těžce zraněn, ale žil.Volal pořád na nemocničním lůžku tvé jméno a, proto tě nechali zavolat.S plnýma očima slz jsi se dostavila k jeho lůžku on ti jen stačil říct dvě slova.‘‘Miluju tě.,,Zhroutila ses.Byl konec.Zemřel.Už si ani nevzpomeneš jak ses dostala domů.Ano, už jsou to dva roky, ale ty jsi nikdy nezapomněla na vaše chvilky a nikdy zapomenout nechceš.Ta bolest je tu pořád.Skončila jsi svůj příběh a opět sis uvědomila, že jsi v náručí toho kluka.Vzpamatovala jsi se utřela slzy a vstala.Chtěla jsi odejít,ale on tě zadržel.Dovol mi tě ještě někdy spatřit.To byli slova, které řekl.Tys neodpověděla a jen jsi mu do dlaně vtiskla své telefoní číslo.Pak jsi odešla.Už rok se spolu s Filipem stýkáte, ale nic mezi vámi není jen pouhé přátelství.On ti dokázal pomoct a konečně jsi připravená na další vztah.Už víš s kým by jsi ho chtěla zkusit.