Pravda vítězí

Anotace: Příběh, který jsem napsala před několika lety o tom, jak může zlý úmysl pokazit krásnou věc..vhodné i pro milovníky happyendů;)

Opravdu zvláštní. Tohoto kluka už dnes vidím po šesté! Je to fešák. Ale nemusel by kolem mě chodit tak často. Neznám ho, ale sebe ano a vím, že za chvíli se do něj asi zabouchnu! To ale nesmím udělat! Vím, že můj miláček mě miluje i přes své chování. Občas na mě ze žárlivosti křičí…bezdůvodně…Ale pak se mi omlouvá. Poslední dobou mě chození s ním nebaví. Ale to jen, když jsem sama. S ním se to vždycky zlepší. Myslím si ale, že to vypadá na rozchod. A tady tenhle fešák tomu podle mé intuice napomůže. Nebo nějakým se do toho nějakým způsobem vmíchá. Na chvíli se mi ztratí z dohledu. „UUUÁÁÁÁÁÁ!!! Pozoooor!!“ letí na mě zezadu Cola a zákusek…tyto dvě dobrůtky vypadly z rukou tomu klukovi. „Co si myslíš, že děláš?!“ rozkřiknu se moje a sympatie k němu mizejí. ,,Sorry! Ten chlápek se zvednul a já zakop o tu židli. Jinak bych tě asi balil jiným způsobem.“ Moje sympatie rostou ,,Ty mě balíš? To bylo balící gesto? Sem si nevšimla. Vidim jen skvrny na zádech mýho trička!“ škádlím… ,,Ty seš kyselá! V podstatě sem ti tady vyznal lásku a ty takhle!“ ,,Promiň, ještě jsem asi neslyšela o vyznávání lásky za pomocí CocaColy a indiánka na triku.“ Začínám se smát ,,Uf! Sem se lek, že mě odpálkuješ! Sednu si jo?“ zeptá se mě v podstatě odpovědí a už se usazuje ,,Třeba jo. Stejně už sedíš.“ ,,Tak začnem klasicky…To je dneska krásný počasí co?!“ ,,Co takhle zajímavější téma? Co jsi zač?“ ,,Já myslel, že to vezmem od začátku!“ směje se ,,A co chceš začínat?“ ,,Náš vztah. Šimon jméno mé.“ ,,Irena. Tak mi o sobě něco řekni.“ ,,A co bych ti o sobě měl říkat?“ ,,Cokoli.“ ,,Tak třeba číslo mobilu! Diktuju!“ řekne mi své číslo a já si ho píšu na papír ,,A co tvoje číslo? Máš mobil že? ,,Ježiš to je hodin! Musim valit!“ vyhnu se jeho otázce a už utíkám…Šimon jen stojí s otevřenou pusou.

,,Iren! Tak mi to vysvětli!“ volá mi Lukáš, můj kluk. ,,Ale já nemám co vysvětlovat!“ ,,Takže je to rozchod?“ ,,Ale ne! Nic se nestalo! Je zase ta tvoje žárlivost!“ ,,A co ten kluk?“ ,,Spolužák! Kamarád!“ ,,Kamarád taky rád! To známe!“ ,,Já nic takovýho neznám a pokud řeknu kamarád, jeho a můj vztah zůstane kamarádstvím!“ ,,Ale on tě objímal!“ ,,Ale on mě jen chytal! Zakopla jsem! To ti ta tvoje slepice neřekla!“ ,,Neříkej Ladě slepice! Bez ní bych o tobě a tvých KAMARÁDECH nevěděl nic!“ ,,Jenže ta Lada ti většinou zatajuje důležité informace! To dělaj ty její zamilovaný oči, že nevidí to nejpodstatnější, že?!“ ,,Ale ona mě nebalí! Kolikrát ti to mám říkat?!“ ,,A já bych zase řekla, že jo. Rozmysli se, komu věříš a dnes mi už nevolej! Čau!“ zavěsím. Vytočil mě svojí žárlivostí jako vždycky na nejvyšší stupeň. Brnknu Šimonovi. ,,Nazdar! Tady je…“ ,,Irena! Já to věděl!“ ,,Jaks to mohl vědět?“ ,,Po hlase a intuitivně! Nechceš se sejít?“ ,,Třeba jo. Kamarádská schůzka.“ ,,Tak jo. Kde se ………..“ a tak dál. Domluvíme se na schůzce v kavárně, kterou nazval naší.

Absolutně suprová schůzka. To se teda povedlo! To je skvělej kamoš, ale mým klukem být nemůže. I když by asi moc chtěl. Už kvůli Lukášovi ne. Pípá mi SMS píše mi Šimon. Domluvili jsme si další sraz. Zas v kavárně. Dneska mu objasním svůj vztah k němu. Doufám, že to pochopí a budeme přátelé. Šimon o Lukášovi ví a přesto chce schůzku. Taky ví, jak svýho kluka miluju. Prostě se nevzdává. Této vlastnosti holduji jen z části. Jen co domluvíme pomocí SMS podrobnosti, pípá mi mobil znova. Tentokrát to je Lukáš. ,,CHCI TĚ VIDĚT!“ ,,PROMIŇ LUKY, ALE UŽ NĚCO MÁM. POKUD MI TO DNES JEŠTĚ VYJDE, NAPÍŠU TI. KAŽDOPÁDNĚ DÁME SRAZ ZEJTRA! PUSINKU A PAPA!“ tyhle SMS od něj zbožňuju! Sou takový milý. Odpovědi se nedočkám. Ale ani ji nečekám. Tohle Luky nedělá.

,,Víš Šimone…ty jsi dobrej …kamarád!“ ,,Já si to myslel. A co když tě ten tvůj v žárlivosti nechá? Mám pak šanci?“ ,,Ne. Já se ho budu snažit získat zpět, protože mu nezahýbám.“ ,,Ty ho asi fakt miluješ co?“ ,,To teda jo. Kamarádi můžem být ne?!“ sklopí oči…chytím ho za ruku ,,Byl bych moc rád.“ ,,Tak jednu kamarádskou jo?“ mrknu na něj a dám mu pusu na tvář. On mi oplatí pusou ale na pusu. Víc si nedovolí, tak ho nesetřesu. ,,Ireno. Ty jsi férová a já sem takovej podrazák!“ ,,Jak to myslíš?“ ,,Po té naší poslední schůzce…odchytla mě tady nějaká blondska. Říkala cosi o tvým Lukášovi. Nakonec jsem si z jejího nesouvislýho žvatlání dal dohromady, že stojí o tvýho kluka. Nabídla mi pomoc. Že já budu mít tebe a ona Lukáše. Souhlasil jsem a teď je tady někde Lukáš s tou holkou a dívá se na nás. Měla ho sem zatáhnout, aby nás viděl spolu.“ ,,Cože?! Jaks mohl?“ ,,Já jsem se do tebe zamiloval.“ ,,To tě ale neopravňuje kazit štěstí druhým!“ ,,Promiň.“ ,,Ty mu to vysvětlíš! On to jinak nevydrží. Bude po našem vztahu! I mezi mnou a ním a taky mezi náma!!“ ,,Já mu to vysvětlím. Kde je?“ ,,Asi zde není. Snad…“ ,,UŽ JSEM DOMA! UŽ SE MŮŽEME SEJÍT.“ Píšu Lukymu SMS plna obav. Moje obavy se potvrdí. Dojde mi odpověď: ,,TY FALEŠNÁ MRCHO! NIKDY TĚ NECHCI VIDĚT! ZLOMILA JSI MI SRDE! JÁ TĚ TAK MILOVAL!“ a je to tady. Viděl to. ,,ŠIMONE! VIDĚL TO! OKAMŽITĚ PŘIJDI!“ mobil ani nepípne. Už nikomu nepíšu, čekám na Šimona. Ten po deseti minutách opravdu dorazí. Moji SMS si vykládá jinak. Chce mě uchopit do náruče. Vymaním se mu. ,,On to viděl! Dem vysvětlovat ty pako!“ ,,Aha ..jo…sorry…tak dem…!“ zčervená ,,V poho! Hlavně valíme!“

Stojíme před Lukášovým domem. Zvoníme. Konečně se otevřou dveře a v nich Lada. Spoře oděná…prakticky jen ve spodním prádle. ,,Luky právě usnul.“ Tvrdí nám s nasládlým a vítězným pohledem ,,Ty mrcho! Ty peroxidko anorektická! Vypadni!“ odstrčím ji z cesty. Lukyho najdu opravdu ležet na posteli. ,,Ty žárlivej debile! Já sem ti nic neprovedla a ty se hned vyspíš s nějakou krávou, co je povolnější že?! Je konec!“ tohle mě opravdu vytočilo. Víc, než Lukyho bezdůvodná žárlivost. ,,Ty…ty se mi opovažuješ vlízt do domu?! Ty? A o čem vlastně mluvíš?! Jedinej, kdo zahýbal seš ty!“ ,,A co slečna Laděnka?! Má na sobě jen spodní prádlo z jakýho důvodu?!“ ,,Lada? Co je to za kravinu?! Jaký spodní prádlo?! A kdo je tohleto?! To je ten hajzl co?!“ do dveří vstoupí hrdě Lada a Šimon za ní. ,,A to je tvoje nádhera na uklidnění co?!“ ,,O čem to mluvíš sakra?! Já s ní nic neměl! Nevim, proč se svlíkla! Já si s ní nedal ani pusu, na rozdíl od tebe a tvýho amanta!“ ,,Tak teď ti tady Šimon něco vysvětlí. A pak mi ty řekneš, co tady tahle běhna dělá u tebe ve spodním prádle!“ a Šimon se dá do vysvětlování. Na konci jeho vyprávění, během něhož se Lada snaží několikrát vzít roha (vždycky ji vrátím na svoje místo a nedovolím jí utéct), má Lukáš pusu do kořán. ,,Sorry Irenko! Bylo to ode mě blbý. Ale já to jen viděl bez všeho kolem. A co se týče téhleté…“ hodí hlavou směrem k Ladě ,,…Přišla se mnou, že v tomhle stavu nemůžu nic dělat sám.“ ,,Ty mrcho!“ ulevím si ,,Proč všichni nadáváte mě?! Já v tom nebyla sama!“ snaží se uhájit ,,Já sem si to se Šimonem vyříkala, ale jestli mu dá Lukáš přes držku, nebudu se divit, ani ho bránit.“ ,,Ale já mu přes držku dávat nebudu. Jen mi musí slíbit, že mezi váma zůstane jen kamarádství. On se totiž zamiloval a dělal to pro sebe a Irenu. Kdežto ty, Lado, to děláš hlavně z nenávisti k Ireně! A to tě zahanbuje!! Seš mrcha a kráva…a vůbec! Sbal si saky paky a vypadni! …ostatně..Šimona bych taky moc vidět nechtěl. Hlavně teď ne.“ ,,Je mi jasný, co po tomhle přijde. Lada i Šimon se vypařili. Lada se slzami vzteku, Šimon se slzami lásky a lítosti v očích. A my dva s Lukášem se usmiřujeme…dlouho a krásně…