Čas to nespraví

Anotace: Dvě dívky .. Dvě nejlepší kamarádky, ovšem co se stane, když se do toho přidá kluk, který není zrovna addílek? No, moc romantické to nebude, jenže jsem nevěděla, kam to přesně vložit. Omlouvám se za chyby.

Nervózně do stolu vyťukávala melodii, jenž si právě vymyslela. Jí to vůbec nevadilo, myšlenkami byla úplně někde jinde. V jejím těle probíhala velká bitva, zda jí to má říct či ne. I přesto, že věděla, že se to stejně brzy dozví to neustále oddalovala. Jak se poté zachová? Řekne, že už jí nechce v životě vidět? Ale to by přece Nika nikdy neudělala. Vždy byla velmi klidná a vyrovnaná, skoro nikdo s ní neměl problémy. Podle většiny byla dokonalá. Adriana ji znala již od pěti let a tak věděla, že to není až tak úplně pravda, avšak tuhle černovlásku měla velice ráda a nebyla typ, který všude vykládal o lidech to nejhorší. Od chmurných představ ji vyrušil až příchod SMS, který ji ihned zvedl náladu. Byl to sice krátký text, ovšem i to v ní vyvolalo pocit radosti a naděje, že by mohlo být všechno v pořádku. Nestále to četla dokola. V té zprávě bylo pouze: Neboj se, my vsechno zladneme. Miluju te. … Nic víc, nic míň. Radost ji zkazila až další SMS od Nikdy, kde stálo, zda nechce jít dnes ven. S trochou smutku a velkým pocítěním viny odepsala, že se s ní ráda sejde už za půl hodině v malé kavárně. To setkání chtěla mít co nejrychleji za sebou.

Sedla si na místo, kde s Nikou sedávaly od doby, co se to tady otevřelo. Měly tady soukromí a to jim vyhovovalo ze všeho nejvíce. Tahle kavárnička nedaleko školy jim poskytla skvělé útočiště v době odpoledních přestávek. Několikrát tady seděly až do zavírací doby, protože právě řešily něco důležitého.
Zamíchala kafe a poté trochu usrkla. V tom se otevřely dveře a dovnitř vešla šestnáctiletá dívka s havraními vlasy a úsměvem na tváři. Ihned zamávala své společnosti, kvůli které také přišla. Sundala si kabát a objednala si kafe a malý zákusek.
,,No konečně jsme se domluvily. Je to s tebou hrozné. Pořád nestíháš, nic. Co ty pořád děláš?“ Vyzvídala Nika a stále odkrývala své bílé zuby.
,,Poslední dobu tak nějak nestíhám. To víš, je toho moc. Však ty to znáš.“
,,Ještě aby ne, skoro teď nemám čas ani na Davida. Je to hrůza.“ Adrianu píchlo u srdce. A je to tady zase. Její nejlepší kamarádka jí bude vyprávět o jejím skvělém příteli, s nímž je již pět měsíců a podle ní je dokonalý. No a tady někde byl ten problém, protože nebyl bůh jenom pro ni, ale i pro plachou Adrianu. Nejhorší na tom všem bylo, že se s tím svěřila i tomu panu Dokonalému a ten místo toho, aby ji řekl, že Niku miluje a nikdy by ji nepodvedl, začal právě svou přítelkyni podvádět s její nejlepší kamarádkou.
,,Posloucháš mě vůbec?“
,,Ale samozřejmě, taky si myslím, že ta barva na ty šaty je skvělá.“
,,Co to prosím tě povídáš? Já vím, co se s tebou poslední době děje. Ty jsi se nám zamilovala, viď? Tak kdo je ten šťastlivec?“ Plavovláska si v duchu odfrkla a pomyslela si, co by se stalo, kdyby řekla, že ano a dokonce ten pan Šťastný je její David. Asi by tolik optimismu neměla.
,,Jak tě to napadlo? To je úplný nesmysl.“
,,Já to na tobě poznám.“ Napila se trochu kávy, když v tom ji přišla zpráva. Při jejím čtení se začala usmívat jako sluníčko a Adriana vytušila, kdo ji píše. Nenávistivě ji bodlo u srdce.
,,Píše mi David,“ poznamenala jakoby mimochodem, ,,chce se zítra sejít a nahradit si to, co jsme zmeškali za tu dobu, co jsme se neviděli.“ Dívka, co seděla naproti ní se jen trpce usmála a schovala svůj obličej za bílým hrnkem.

,,Už to dál nevydržím,“ povzdechla si svému milenci a zabořila hlavu do svých dlaní.
,,Ale no tak Ady, přece jí to nechceš říct. Chápeš jak by jsme jí ublížili?“ Zeptal se David a v duchu si přál, aby nad tím tahle dívka vůbec nepřemýšlela. Ano, Adriana byla hezká, ale chodit by s ní oficiálně rozhodně nechtěl. A navíc se mu líbila i představa, že si užívá s nejlepšími kamarádkami.
,,Já nevím. Nemůžu to dál v sobě dusit. Víš, co to je, když mi o tobě vypráví, jak moc tě miluje?“ Tohle sdělní mu přišlo skvělé, ovšem nedal na sobě nic znát a falešně si vzdechnul. Koukla na něj svýma zelenýma očima a věnovala mu jeden ze svých úsměvů. Pomalu k němu došla a dala mu pusu na tvář. On, jakoby na vše zapomněl, se k ní přidal a za chvíli se začali vášnivě líbat. Začala z něj sundávat oblečení a on se v duchu smál holčičí naivitě.

Do školy přišla jako hurikán a měla skvělou náladu. Na rozhovor v kavárně zapomněla a opět ji při hodině rušila představa sobotní noci, jenž strávila s Davidem. Zamilovaně koukala z okna, které mělo výhled na školní pozemky. Přála si být opět s ním a choulit se k němu v tomto období zimy. Pomalu se blížily Vánoce a jí naplňovala šťastná myšlenka, že tento rok nebude na svátky sama, ale se svým tajným přítelem. V tu ránu se jí ovšem objevila tvář brečící Niky a třesoucím hlasem se jich ptá, proč to udělali. Prudce zavřela oči a ihned je otevřela. Musela se soustředit na školu.

Procházely se po městě a nakupovaly dárky, které jim ještě chyběly. Tenhle pocit ji naprosto ničil. Stála vedle ní a poslední dobou se jí nedokázala podívat do očí. Její kamarádka si toho všimla a stále nevěděla, proč se tohle všechno děje. Ano, měla tušení, avšak neustále si opakovala, že to není možné. To by ji přece neudělali. Adriana byla její nejlepší přítelkyně a znala ji už tolik let, že by přece jejich kamarádství nerozbila kvůli klukovi. No, a David byl sice pěkný sukničkář, jenže to bylo do doby, než spolu byli. Přišlo ji nemožné, že by tihle dva spolu něco měli.
,,Nechceš mi něco říct?“ obrátila se na ní.
,,Ani ne, proč se ptáš?“
,,V poslední době mi přijdeš nějaká divná.“
,,To se ti opravdu jenom zdá,“ odsekla blonďatá dívka a zamířila do obchodu s květinami.

Bylo 26. prosince a oba spolu leželi ve společné posteli, schouleni pod jednou přikrývkou. Ona měla hlavu na jeho hrudi a koukala na jeho vypracovanou postavu. Nikdy by ji nenapadlo, že by mohla mít něco s tímto krásným klukem. A ono ejhle a už spolu dokonce tráví Vánoce. Je sice pravda, že s Nikou je trávil dříve, než s ní. Ovšem v té chvíli to bylo dívce naprosto jedno. Stačilo jí, že jsou spolu a nic je neruší. Namotal si její pramínek vlasů na prst a sledoval její nevinnost. Nikdy by nevěřil, že by mohla podvést svou kamarádku, kterou měla tak ráda. Davidovi to přišlo náramně vtipné, jak se do něj obě zbláznily. I když věděl, že tenhle vztah nebude trvat dlouho, nevadilo mu to. Niku stejně podváděl již od začátku a nebyl do ní zamilovaný. No, a Ady pro něj byla pouhá hračka.

Dopsala poslední slovo a odeslala zprávu. Už to nemohla dál snášet. Měsíc a půl utekl jako voda a ona si uvědomovala, že to takhle prostě nejde. Davidovi o svém plánu nic neřekla, zakázal by jí to. Jenže ona měla svou přítelkyni od dětství velmi ráda a už to před ní nemohla tajit. Zavázala si šálu okolo krku a vyšla do ulice. Překvapeně koukala do výlohy kavárny. Nejenže tam seděla černovláska, kterou očekávala, ale i hnědovlasý chlapec, jenž do tohole zakletého trojúhelníku zapadal též. Promnula si oči a s dávkou odvahou vešla dovnitř. Přisedla si k nim a začala si nadávat, že tu schůzku navrhla. Teď už se nedá dělat nic. Musí to z ní ven.
,,Víš, Nik, já … já ti musím něco říct. Vím, že se na mě budeš zlobit, ovšem takhle už do dál taky nejde.“ David na ni ohromě koukal. Netušil, že by se k tomu mohla přiznat. Mýlil se, spletl se v ní.
,,Povídej,“ řekla odměřeným hlasem a bohužel tak nějak věděla, co přijde.
,,Já … my,“ koukla zdrceně na Davida, ,,jsme udělali strašnou věc. Víš, já myslela, že to prostě přejdu bez povšimnutí. Ano, opět jsi měla kluka, který se ti líbil a kterého jsi milovala a já byla opět sama. No, já Davidovi řekla, že se mi líbí. A on mi odpověděl, že já jemu taky. Chápej, něco mě přitahovalo k němu. Dali jsme to dohromady.“ Tady jí hlas selhal, koukala na své prsty a nedokázala se kouknout na Nikolu.
,,To se na mě ani nepodíváš? A co mi k tomu řekneš ty?“ otočila se na kluka, co ze sebe dělal neviditelného.
,,Jo, Adriana má pravdu.“
,,To je všechno?“
,.Ano.“
,, A jak dlouho?“
,,Od půlky prosince.“
,,Vy hajzlové. Jak jsi se mnou mohla nakupovat dárky? Jak jsi mohla vybírat se mnou dárek pro NĚJ? Proč jsi mi lhala do očí, když jsem se tě tenkrát ptala, zda mi nechceš něco říct? A ty! To ti nebylo blbý spát s námi oběma? Jste ubožáci. Už vás nechci v životě vidět.“ S těmito slovy vstala od stolu a odešla. Zůstali tam spolu sami.
,,Miluješ mne?“ Zeptala se plavovláska a kalnýma očima na něj koukla.
,,Ale no tak, kotě, musela jsi od začátku vědět, že tenhle vztah by nevedl k ničemu. Ale musím ti něco prozradit. V posteli je lepší Nika. Je víc odvázaná.“ Začal se příšerně smát a také opustil kavárnu. Ona tam zůstala sama. Slzy jako hrách dopadaly na stoplek. Ztratila všechno. Jenže čas se vrátit nedá.