Cesta na tábor

Anotace: Vedro udělá své.............

Je neděle dopoledne 8.00 a já se, ač nerada hrabu z postele. Chjo, proč jen jsem souhlasila s tím, že pojedu na jezdecký tábor, který pořádá mamčina kamarádka, když tam nikoho neznám. Zabaleno mám od včerejška, tak jen vlítnu do koupelny a dám si studenou sprchu, páč nás navštívilo obdobý neskutečnýho vedra, venku je asi 32 stupňů. Oblíknu si riflovou mini a top, s líčením se nenamáhám v tom vedru by se mi stejnak rozteklo, navíc ke koním se nehodí. Nějaká snídaně, naházet tašky do auta a můžem vyrazit.
Jelikož je mamka zdravotní sestra, bude dělat na táboře zdravotníka. Naštěstí je v poho a mé případné lásce by nebránila.
,,Ještě natankujem po cestě benzín, asi tam, jako obvykle."
,,Tak jo, mami"
Za deset minut jsme u benzinky, mamča tankuje a já poslouchám music. Když se máma vrací z placení, vypadá divně.
,,Co, je? Tys tam zahlídla IT, nebo co?"
,,Ne "pouze" jsem natankovala benzín!"
Vzhledem k tomu, že máme nafťáka, tak je to celkem průser. Ač nerady, voláme mé trenérce, že dnes trénik opravdu nestihnu a taky tátovi, aby nám pomohl. Až se tatík vyzuří nad neschpoností mamky, zavolá patříčnou služby a poté nám doveze další 2000 na nečekané výdaje. My s mamkou posléze vyrážíme dál, bohužel ne na dlouho. Asi v polovině cesty se mi udělá blbě.
,,Mami mě se fest motá kufr."
,,Počej u té říčky zastavím."
Vyletím z auta a blato neblato sedám na břeh řeky, máchám si nohy v ledové vodě, pak si namočím kapesník. Mezitím dorazí mamka.
,,Simi, přejedla ses?"
,,Nene, jen to děsný vedro!"
,,Půjdem?"
,,Jo."
Po minutě mi kapesník uletí z okna, ale to by bylo málo, mamka si vzpoměla, že tam zapoměla sluneční brýle, tak se vracíme. Jdu najít brýle a namočím si tričko (to už mi z okna snad neulítne). Konečně a definitivně vyrážíme směr tábor. Jsme na místě, hurá, já se těším na sprchu, vystupuji z auta, co nevidím všichni jsou už zhroceni, čeká se jen na nás a tak se s mokrým trikem a sukní od blata ploužím k hloučku lidí. Pak se zastavím, protože nevím kam si sednout, všichni někoho znají, jen já ne, v tom se z rohu u kamenné zídky ozve hlas.
,,Pojď si sednout za mnou!"
Dívá se na mě, je to kluk kolem 19 let, od vzhedu Breda Pitha má daleko, ale něco mě na něm přitahuje. Proto přisedám. Má krásné oči.
,,Ahoj"
,,Ahoj"
Zajímá mě, uvidíme co z toho bude...