Bouřka

Anotace: Postavy jsem si vypůjčila z japonského anime Naruto ( asi to nikdo moc znát nebude, fakta ze seriálu, která nepochopíte, neřeště :) ... ). Příběh v podstatě nemá žádnou pointu, měla jsem jenom zamilovanou náladu, tak jsem to napsala :-)

Byl nádherný slunečný den, něco po poledni. V poslední době byla situace klidná, netřeba žádných misí. Téměř všichni měli volno. A zrovna téhle pohodlné chvíle si chtěli užít i Shikamaru s Temari. Šli vedle sebe po zelené louce, Shikamarově nejoblíbenějším místě už od dětství. Vždy tu rád polehával a pozoroval mraky. Pozdvihl hlavu vzhůru a dívajíc se na mraky se spokojeně usmál. Ihned nato se jeho pohled stočil k Temari a usmál se ještě víc. Rád se na ni díval. Temari ucítila jeho pohled a ihned se na něj otočila. Nic neřekla a hned se otočila zase zpátky.
„Dneska je krásný den.“ Poznamenala a Shikamaru si všiml jejího nepatrného úsměvu.
Typická Temari, pomyslel si, nikdy nedá svoje pocity přímo najevo. Pročpak asi? Že by stydlivost? Když se koukne na její obrovský železný vějíř, který pořád nosí u sebe a v tu chvíli se mu vybaví všechny její brutální manévry v bojích, usoudí, že stydlivost se k Temari moc nehodí. I když, kdo ví.
„Lehneme si do trávy.“ Navrhne Shikamaru a položí se na měkkou zem, pár metrů od dřevěného altánku. Moc dobře tohle místo zná, kolik hodin už tady jako malý proseděl. Rukama si podepřel hlavu a vzhlížejíc na mraky vzpomínal. Právě tady se seznámil s Choujim. Nikdy nezapomene na ty chvíle, kdy tu spolu polehávali a jedli brambůrky. Ačkoliv jednoduchá, ale přesto velmi silná vzpomínka, která pro něj moc znamená. Hned se mu zlepší nálada. A nyní tu leží s osobou, která je mu neméně bližší.
Otočil se na Temari. Ležela vedle něj, hlavu měla, stejně jako on, podepřenou rukama a železný vějíř položený za sebou. Zasněně se dívala na mraky a na tváři se ji mihotal lehký úsměv. Shikamaru usoudil, že tahle by se na ni mohl dívat celý den. V tom Temari jeho pohled zpozorovala a vzápětí se proti němu otočila aby skryla svoje červenající se tváře.
Shikamaru si toho všiml a překvapilo ho to. Opravdu by neřekl, že zrovna osoba jako Temari by se mohla stydět v takovýhle maličkostech.
Natáhl k ní ruku a jemně ji pohladil po vlasech. Pomalu se na něj otočila a usmála se. Přitiskla se k němu.
Leželi tahle ještě nějakou chvíli, užívali si vzájemné blízkosti.
V tom na sobě ucítili něco studeného. Oba otevřeli oči a pohlédli k nebi. Prší. Studené kapky se jim zařezávají do kůže. Temari se usmála. Otočila se na Shikamara v tom se prudce zvedla.
Déšť zesílil.
Popadla ho za ruku a rychle ho vytáhla na nohy.
„Budeme mokrý jak slepice!“ smála se od ucha k uchu a táhla ho za sebou.
Shikamaru byl překvapený. Nevěděl jak to popsat, ale když se na Temari díval, jak vesele skotačí v mokré trávě a tancuje mezi kapkami jako malé dítě, řekl si, že takhle ji snad ještě nikdy neviděl. Byla naprosto uvolněná.
Blbli spolu a bylo jim dobře. V tom se na obloze zamihotal obrovský blesk a následně ohlušující hřmění. Spustil se opravdový slejvák. Temari sebou vyděšeně cukla.
„Temari, co se stalo?“
Najednou vypadala úplně vystrašeně. Netečně koukala na černou oblohu.
„Temari!“ Shikamaru s ní třásl, „Temari!“
Začínal mít o ni strach.
Rychle se otočila, popadla svůj vějíř a běžela se schovat do altánku. Shikamaru rychle běžel za ní. Hrozně se klepala. Zimou a strachem. Nechápal to, nevěděl, co se s ní děje. Vyděšeně na ni koukal.
„Temari ….“
Vyčerpaně se sesula na zem, rukama si objala kolena a schoulila se do sebe. Po chvilce pohlédla na Shikamara.
„Promiň, já jenom ….“ Špitla. Najednou byla úplně jiná. „ …. Já se jenom hrozně bojím bouřky.“
A vzápětí uhnula pohledem. Jakoby se za to styděla. Navíc chtěla skrýt svoje slzy. Opravdu byla vyděšená.
Shikamaru takhle Temari vůbec nepoznával. Vždycky byla taková drsná, ostrá, s ničím se nepárala a tím svým hrubým hlasem mu vždy nadávala do idiotů a zbabělců. A teď …. Je tu jako malá vystrašená holčička. Je to skutečně Temari? Měl o ni starost, nerad ji viděl takhle vyděšenou. Hned si k ni přisedl a přitiskl si ji k sobě. Temari se k němu hned schoulila a položila si svoji hlavu na jeho hruď.
Znovu se ozvalo hlasité zahřmění. Temari vyjekla a přitiskla se k Shikamarovi ještě víc. Objala ho. Opravdu se bála.
„Neboj se …..“ zašeptal.
„Shikamaru ….“ Zašeptala zatímco se k němu ještě více tiskla. „Děkuju …..“