Spojeni krví

Anotace: Povídka je ve své podstatě romantická, ale napsaná trochu smutně....Ovšem nepasují tyto dvě věci svým způsobem dohromady? Přečtětě si ji a uvidíte...:) popř. zkuste něco jiného z mého repertoaru.

Spojeni krví

Odhoďte zábrany, které vás mají chránit, protože stejně mají podobnou symboliku jako pro býka červená vlajka. Odhoďte zábrany, protože jen jako blázni můžete hledat nesmrtelnost. A přitom ta nespočívá v tom že nezemřete. Je o tom co zůstane po vás až odejdete.

Já a Tetovaná. Natrefili jsme na sebe vlastně náhodou. Spojení krví. Svým způsobem komické. Ten večer jsem pil abych zapomněl na nevydařenou akci. Toho dne jsem držel prst na spoušti více než je zdrávo. A tak jsem večer pil. Vešla do baru takovým tím stylem, který za sebou zanechává obdivné mlčení. Taková ta ženská, ze které čiší něco, co říká: „Jsem sice kouzelná, ale taky mám drápky a když se mě dotkneš, tak je pocítíš v oblasti stehen.“ Odmalička jsem vyhledával potíže jen kvůli tomu, abych dokázal, že se umím se životem rvát. A ona. Ona byla výzva, kterou mé ego nebylo schopné odmítnout.

Objednal jsem dvě velké vodky. Teď se tomu vlastně směji. Vodka, nejdřív jemná a pak vás v krku brutálně spálí. Ona mi připadla přesně opozitní. Na pohled byla Tetovaná tvrdá ženská, dál jsem zatím neviděl ale ve správných rukou, v konečné fázi ale mohla být dost dobře jemná, hebká, přítulná… má.

Dvě. Čtyři. Šest vodek. Šlo to rychle. Ani jsme se nepředstavovali. Já ji jméno dal a ona mně? Já byl prostě já. O necelou hodinu později jsem již uháněl ve svém tmavém sporťáku městem a vedle sebe jsem měl tu nejzvláštnější ženskou, jakou jsem kdy potkal. Nedokážete si ji představit pořád, že? Byla středně vysoká a její tmavé vlasy s prameny rzi jí dosahovaly stěží k lícním kostem. Oblečená do kombinace černé a bílé s odůvodněním, že je to nejednoduší. A proč jsem jí dal jméno Tetovaná? Svým způsobem ani nevím. Na první pohled jsem žádné tetování neviděl. Ale k tomu později.

Přijeli jsme ke mně domů. Auto jsem nechal jen tak před vchodem. Otevřel jsem branku a nabídl ji ruku. Lehce sklonila hlavu aby upřeným pohledem svých očích dala najevo co si myslí o gentlemanech. Usmál jsem se. Nejsem člověk, co se zrovna směje, tak proč sakra? Asi to mám z toho chlastu. Každopádně jsem otočil hlavu směrem ke dveřím. Když se dotkla mé ruky projelo mnou zvláštní napětí. Asi takové, které způsobí to, že v jaderné elektrárně vyletí pojistky.

O dalších šedesát sekund později jsme ze sebe strhávali přebytečné oblečení. Poslední činnost, kterou jsem stihl provést bylo rožnutí dvou velkých svícnů u krbu. To jediné nás osvětlovalo.

Nebyla jako ostatní ženské, které jsem v životě měl. Nedaly mi nikdy pocit převahy. Ona si užívala a mě jakoby poskytovala jen tolik, kolik sama uzná za vhodné. Jako by musela mít ona to poslední slovo. Náš společný prožitek byl něco neskutečného. Poprvé v životě jsem měl snad radost z toho, že jsem uspokojil svou partnerku. Dřív šlo jen o to abych vystřílel co nejvíce ze sebe a pak end.

A ten večer tímhle neskončil. Nemyslím tím, že bysme pokračovali v minulé činnosti. Pošeptala mi do ucha ať jí následuji.

Obdivoval jsem, jak rychle se dokázala obléci. Já si ve spěchu málem ustřelil své lepší já, když jsem si dával pistoli do pouzdra. Sedla na místo řidiče a jen natáhla ruku pro klíče. Ani jsem neprotestoval. Byl jsem zvědavý. Zavezla mě do čtvrti plné barů a diskoték. Pít už jsem neměl náladu. Ale přece se neshodím! Vystoupili jsme.Vedla mě kolem baru dozadu do uličky. Tušil jsem, že je divoká, ale mě se sex na ulici celkem příčí. Naštěstí jsem byl zase trochu vedle. V temné uličce svítila jen jediná neonová reklama. Velké svítící Vé a pod ním docela neuměle nasprejovaná podobizna zmije. Pod touhle reklamou byli nikým nehlídané dveře. Tetovaná jen lehce kopla do dveří a ty se poslušně otevřely. Vešel jsem jako by do jiného světa. Modré UV žárovky podkreslovaly atmosféru. Malá Asiatka se zrovna věnovala dvěma zákazníkům (zaráz,) ale my kolem ní prošli bez povšimnutí. Netuším jestli to byl bordel nebo jen tajný klub přátel bílé lajny, ale tam vzadu. Jo, tam vzadu bylo něco jiného. Poslední dveře otevřela Tetovaná zvláštním klíčem. Ani nevím odkud ho vykouzlila.

A byl jsem v jejím království. Když jsem se jí zeptal jestli tetuje lidi ona odpověděla záporně.

„Netetuji lidi. Jen píšu na jejich kůži to, co se oni o sobě bojí vzít na vědomí. Chceš abych psala i o tobě?“

Romantika. Já, který ve dne nemá problém s tím aby zlikvidoval bandu chlapu se teď bojím ženské.

Zvědavost.

Přemohla mě zvědavost a myšlenka toho, že to je jen další zkouška praní se s vyzvou života. Přikývl jsem. No a to nastartovalo můj začátek konce.

Svlékla mi tričko a sedla si mi do zad. Přes oči mi dala pásku. Necítil jsem se nikterak v ohrožení. A to, že jsem se mnohdy otáčel i před vlastním domem, jestli mě nikdo nesleduje. Nevěřím nikomu protože jenom pak mě nikdo nezradí.

Začala mě tetovat. Začala na mé pravé lopatce, skončila na pravé paži. Nevím jak dlouho to trvalo než skončila. Hodinu? Dvě ? Věčnost? Nemám tucha. Ale výsledek mě šokoval. Vždy jsem o sobě tvrdil že jsem vlk. Ale to, že jsem ho viděl mi vyrazilo dech. Vlčí hlava vyjící z mé pravé lopatky na krvácející květinu na pravé paži. Já to už někde viděl. Kde to jen bylo?

Ona.

Samozřejmě. Její bříško. Ona tam má kytku, která krvácí. Ona je tou kytkou.Tak proto jsi moje malá Tetovaná. Objal jsem ji kolem pasu. Najednou byla přesně ta jemná, ochablá, hebká, jakou jsem si ji vysnil. Byla má. Políbili jsme se. Už ne tak vzrušeně. Jenom jemně. Lehce. Blížilo se ráno a já věděl že to končí. Cítil jsem že chci říct ta dvoje slůvka, které jsem vždy říkával jen ironicky.

Promluvila za mě. „Teď jsme spojeni krví. Je to pouto, které nelze přetrhnout a jediné co ho může rozbít, je smrt. Už se uvidíme jen jednou. To tetovaní, které jsem udělala já tobě, je poslední, které mám. Už žádné nepřibude. Je to pouto mezi námi. Tak jako jsme se měli potkat. Nehledala jsem tě, tak jako ty mě ne. Prostě jsme se shledali. Ale věř tomu, že jsme nezničitelní a ať se stane cokoli povstaneme. Neříkej to. Já tebe taky. A teď prosím běž.“

Odešel jsem a vážně ji neviděl až do dnešního rána. Na chlup přesně je to čtvrtý rok od doby, co jsem se nechal tetovat. Vlk stále vyl na květinu. Dnes ráno měly věci nabrat trochu jiný směr.
Na místo toho, abych jel přebrat prachy z kšeftů, jsem byl poslán do banky pro obsah nějaké schránky. A tady jsem ji viděl. Stála u přepážky. V ruce zbraň. Zase s ní byla cítit ta dravost, železnost a neústupnost. Ona přišla pro něco a bez toho nechtěla odejít. Když mě uviděla usmála se. Pak dvakrát vystřelila do stropu. Cítil jsem jak se ze mě dere řev. Jako by mě vlk na zádech hnal pro mou květinu.

Vystřelila po třetí a jako na zavolanou se rozrazily dveře, ve kterých stála ozbrojena ochranka. Tasili zbraně a chtěli Tetovanou zastřelit. Viděl jsem, jak prst na spouští jejich zbraní kmitá.

Skočil jsem.

Ale nebyl jsem dost blízko.

Tetovaná dostala zásah do břicha.

Schoulila se jako malé dítě do polohy plodu. Přiskočil jsem k ní a snažil se jí obejmout. Neplakala. Věděli jsme oba, že je konec. Tohle byl důvod, proč má kytka krvácí. Mé svědomí řvalo. Proč se to stalo? Proč tu vlastně byla?

Ti chlapi z ochranky se stále blížili. Vzal jsem pistoli Tetované a oba v mžiku oddělal. Pak jsem malý revolver upustil. Lidi začali panikařit. Všichni kolem utíkali, ale já jsem Ji pořad držel v náručí. Chci zavolat záchranku, ale ona jen vrtí hlavu, že prý je to zbytečné. Jsme na konci linie. Pouto, které přeruší jenom smrt. Proboha, Tetovaná. To ne!

Policajti. Tasím svou slečnou ráže .45 a kryji se za sloupek. Tetovaná si tiskne ránu. A sleduje mě. Usmívá se. Vykouknu zpoza sloupku a posílám policii malé olověné překvápko. Jeden padne, druhý jde dál. Zkouším se kotoulem dostat do lepší palebné pozice, ale policajt je na mě moc dobrý. První kulka mě zasáhla do pravého ramene. Škoda, že jsem pravák. Zbraň mizí někde v dáli. Plazím se k jediné ženské, ke které jsem v životě cítil něco jiného. Ani to pojmenovat neumím. Tetovaná se jen usměje v křeči: „Promiň, nikdo z nás si to nevybral. Prostě… Jsme byli spojeni krví. Víc, než vlastně tušíš.“

Nevěřím tomu.

Ten policajt je pořád za mnou. Nahmátnu revolver mé umírající lásky. Prudce se otočím, tak jak to jen jde a zkouším vystřelit.

Prásk.

Vystřelili jsme oba. Já ho trefil do čela. Ironie. Cítím jak mi jeho kulka zasahuje záda. Přesněji pravou lopatku. Motá se mi hlava.

Tetovaná se naposledy usměje. Pak se jí začínají klížit oči.

Chci jí to říct !

V ústech mám krev, ale chci jí to říct.

Te…Teto…Tetovaná…Miluji tě.

Výňatek z pitevního protokolu
Muž 25 let, běloch, Příčina smrti dvě střelné rány a následná ztráta krve. Vyjmut jeden projektil, který se do těla dostal v oblasti pravé lopatky, druhý projektil prošel pravou paží a přeťal jednu z tepen.

Poznámka: Zdá se mi to nebo ten policista střílel do míst kde měla oběť tetovaní?

Dívka 23 let, běloška. Příčina smrti střelná rána do břicha poranění neslučitelná se životem. Projektil zůstal v žaludku.

Poznámka: Dívka má celé břicho tetované jen na místě kudy prošla smrtelná střela je NEtetované místo ve tvaru kytky. Divná náhoda.