To byl tanec

Anotace: Příběh jednoho večera.

Už zase seděla sama u baru a koukala na parket, kde tančily její kamarádky. Kolikrát už tohle zažila? Stálo to vůbec za počítání? Vždyť je to stále dokola. Poprvé, když někoho potká, tak je to super. Když ho vidí po druhé a slibuje si od toho něco, tak je to katastrofa. S každým mužem bylo nějaké poprvé, ale nikdy nenásledovalo po druhé. Uvažovala, kde dělá chybu. Je to snad její váhou. Uznala, že není žádná modelka, ale kolem bylo holek, které byly ještě širší a partnera měly. Problém musel být tedy jinde, ale kde? Snad v povaze? A nebo jí to prostě není souzeno?
Kolikrát už řešila tento problém, ale nikdy nedošla k žádnému pořádnému výsledku. Když se ptala lidí kolem sebe, tak jí každý odpověděl jinak. Pro některé byla jejím problémem váha, jiní si mysleli, že je krásná žena, a nechápali, proč je stále sama. Pak tady byli takoví, kteří jí říkali, že se k mužům chová jako ke kamarádům a ne k partnerům, proto nemá nikdy úspěch. Už z toho všeho byla unavená. Tolik nadějí a šancí, nevyšla ani jedna. Nechtěla slyšet, že se jednou objeví ten pravý, protože věděla, že to tak nebude. Vždyť každý, o koho stála, ji nechtěl. Ti, které milovala, ji opustili. Jak měla věřit, že potká někoho s kým si bude rozumět. Bylo to čím dál těžší. Něco je špatně, ale co? Další otázka, na kterou nezná odpověď.
Byla v místnosti plné mužů, kteří byli na lovu, ale ji žádný nezaujal. Naposledy zde byla s kamarády a byl tady taky on. Doufala, že se jí už nikdo nebude líbit. Bylo přece jen lepší být sama, než se trápit nad mužem, který o ni nestojí. No ale to ještě neznala jeho. „Jak jsem se do něj mohla tak zbláznit?“, pomyslela si. Ale odpověď znala sama. Byl to muž, který žil. Bylo na něm vidět, že miluje život, stejně jako ona. To ji vždy přitahovalo. Navíc se k ní choval galantně, což ji velmi lichotilo. Měla ráda galantní muže. A tančil s ní. Bože, jak ona miluje tanec. On s ní tančil, i když tvrdil, že mu to nejde. Byl opravdu moc milý. Je to měsíc, co tady spolu tančili. Jednou se sešli, povídali si, cítila se s ním dobře. Její intuice jí však říkala, že to nebude pokračovat. Jak ji nenáviděla. Vnitřní hlas nikdy nelhal. Doufala, že tentokrát se spletl, ale doufala marně. Chtěla s ním zase tančit, blíže ho poznat, strávit s ním více času.
Už zase seděla sama u baru a koukala na parket, kde tančily její kamarádky. Koukla se na hodinky. Půlnoc. Zrovna začali hrát ploužák. Otočila se zpátky k baru, aby se nemusela dívat na páry, které se k sobě tiskly. Raději si objednala Martini a přála si, aby to brzo skončilo. Opět začala být smutná. Chtěla se bavit, aby zapomněla na své smutky. Barman jí podal její sklenku, napila se a zkoušela myslet na něco jiného. Chtěla odejít ke stolu a zrovna jí někdo strčil. Nasupeně se otočila. Další opilec, který nedokáže udržet rovnováhu. Tak tentokráte se zmýlila. Byl to on. Vzal ji skleničku, položil na bar a odvedl ji na parket.