Sága nezákonných aktivit part One

Anotace: Když ti bylo 13, myslel sis, že lidi umírají. Teď už víš, že je to jen tichý proces křičící hniloby a zvratků uprostřed tmavých pokojů. Děkuju všem za podporu.<333

Když ti bylo 13, myslel sis, že lidi umírají. Teď už víš, že je to jen tichý proces křičící hniloby a zvratků uprostřed tmavých pokojů.

Přece jsi to viděl.Přímo ve vaší koupelně, obtisknuté do linolea a bílých kachliček z falešného mramoru,obtisknuté do temných závrtů vany.

Rudé krvinky po tvých zrcadlech, po tvých stěnách.

Ležel tam,objímajíc sám sebe, obtočený okolo mísy z bílého porcelánu, okolo své splachovací záchrany, a zbytky jeho žaludku vcuclé do jeho chuchvalcových hnědých vlasů.

Doopravdy jsi nevěděl co se mu stalo.Prostě přestal fungovat. Díval se pořád na to stejné místo, čočky a zornice jako měkké záhyby večerních šatů, v ústech, v ústech měl pořád ten stejný dech, v nose zbytky ranní rýmy.

V krku změt jídel a mrtvých šťáv.

A žaludek?
V háji.

Do čeho ses to dostal?(ty, já, my?)
Do tohohle kolosálního zmatku?
Krev. Teplo. Střík. Teplo. Krev.
Mrtvola. Kvanta teplých stříkanců krve.
Zrcadla. Chtěl bys v nich něco vidět.
---
Rozbité rolety, nedostatek světla, studené pokrývky. Nepořádek na podlaze, rozházené knížky, papíry, věci- trička, ručníky - a malé nepotřebné nesmysly.

Chceš se zabít(trying to kill myself, baby), zničit svoje divný, divný tělo, ale, máš v sobě něco víc než jen pud sebezáchovy?
---
Bolest. Chceš ji, nechceš. Je to pomíjivá reakce těla na diskomfort(ostré předměty(narušení(rozpad rovnováhy))).

Jseš vyšinutej, jseš magor, a cítíš se fakt skvěle. Nic ti nemůžou.

Zítra se na tebe budou dívat jak na blbce. Víš to.
Co tam vůbec děláš? Ani tam pomalu nechodíš….
Co tu teď, najednou, děláš?
Ale víš co? Mimo mísu a nahej.

Chceš se napít všech těch alkoholických esencí, kterým ses dosud bránil(zuby, nehty, dásně, stehna).
Doopravdy chceš plivat krev(všude, všude po zrcadlech a jeho pokoji), a, a chcípnou. Chcípnout, chcípnout.
Ale tak jednoduchý to není, co?

Je něco ve zvracení krve.Romantický, je to tak romantický. Jako pugét růži. Kvetou ti v dlaních(mezi jazykem a patrem úst). Mají divnou pachuť mrtvých kousků rostlin, které se lepí pod bradu.
---
Kukuřice. Doopravdy je to jen granáty posázená bomba. Vybuchnou, a je popcorn, popcorn(a něčí amputovaná noha).
Jediné co máš je bílý měchovitý mozek, popcorn. Jsi vybuchlá, vyhlaslá bomba.
---
Je to láska.
Něco na tvým těle je divného.
Něco je špatně.

Co je dobře?
(Někdy je to všechno jen zdrcující tíha všude uvnitř.)
Je to jako by tě někdo škrtil,škrtil, ale zevnitř. Nemůžeš mluvit, hýbat se, být, ale pořád ještě všechno cítíš.
---
Když se díval na své oči, viděl dlouhou temnou chodbu snů, přeplněnou věcmi, které se mu rodily v hlavě. Byly tam květiny a stromy, rudé máky a dřevěné stoly, tmavé sluneční brýle na bílých dívčích hlavách. Byly tam rty, jemné a oblé a tekla z nich krev a moč.
Byli tam andílci, malí a baculatí, a jejich trička zářila mezi ostatními. Byli to zlatí bohové, démoni skrývající se za jeho tělem. Byli všude uvnitř, a věděl, že je mají v rodině. Věděl, že tohle je jeho DNA, jeho Rh faktor.

Někdy sníval, že se rozplynou, jako se rozplývá mlha nebo cukr.Pomalu, bez bolestí, stačilo by jen zamávat lžičkou.

Taky někdy sníval, že by jeho táta nebyl jeho táta. Nebo, že by nebyly zákony.Že by nebyly všechny ty věci co pracovali proti nim. Vždyť oni chtěli být jenom happy.
Chtěli mít jenom svůj vlastní dům, svoji zahradu, své soukromí- své soukromé polibky a měkké úsměvy.
---
Kdybych se měl pokaždé kdy se zasměješ zasmát taky, upadly by mi rty.
(Kdybych měl pokaždé když zvracíš zvracet taky, nemám žaludek.)

Dokážeš si to představit?

Pohlédl jediným zaprášeným oknem dovnitř, do místnosti plné šramotu a par. Vzduch se tu válí, koulí se mezi nohy a dusí prostor prstů. Chytá tě a dýchá přes tvoje tělo, dělá si z tebe sítko, filter, přes který projde jen nikotin a voda.

Tvoje neschopnost je okno pro druhé – okno, ve kterém vypadají líp, a chytřeji, mohutněji, je to místo kde zkurveně září.

Občas, občas je to rychlý proces krátkých úderů tepu a krve a srdce.

Tati, I love you.
---

Píšeš příběh o vlastnostech a nemocech lidí(jenom lidí?). Máš Krutost a Lhostejnost, dva, kteří by se měli dělit o vězeňskou celu, ale jsou ve škole, v třeťáku, a přemýšlí o dalších činech bolesti.

A potom je tu Tichost a Anorexie, postavičky s vlastním komplexním světem. Sníš o tom, že jednou budou světoznámí všude ve světě, a jejich jména už nebudou jen odkazy na psychiatrickou léčebnu.

---
Doopravdy, po pravdě, mu jeho otec- tatínek- připomínal jeden ze zázraků (jako jedna-jeden- z těch vysokých staveb co existují tolik stovek let, ale přece jenom se vnitřně hroutí. Hroutí se z tohoto století, z tohoto roku)-nechápal, nechápal, že dokázal tak dlouho přežít. Že dokázal tak dlouze a opravdově milovat všechny ty drogy a alkohol. I když, na druhou stranu, je mu teprve 35. Je teprve mládě zázraku, teprve začátek sklepení, začátek dveří a haly a , a – právě slyšíš jeho kroky(temný šepot ,drobná havěť mezi koleny).
Probudil se. Cítíš, jak se blíží kuchyni, kuchyni ve které právě stojíš.

Vejde do dveří, podívá se na tebe, jde se napít vody. Potom se na tebe znovu podívá a usměje se. „Ahoj, Same.“ Šeptne, a vypadá, vypadá čistě. Střízlivě.
Stoupne si těsně před tebe, dokud se nedotýká tvého břicha.
Zamumláš, „Ahoj, tati,“ ale víš, že to nemá rád.
Položí ti ruce okolo pasu.
---
Vlastně není tvůj táta. Adoptivní, náhradní, nebiologický.

Ale přesto je to špatně.To mezi vámi je špatně. Je starší, ale je nádherný.Víš to.

Pije, šňupe, zvrací. Ale je krásný.

A ty jsi jeho andílek, říká to. A on musí mít pravdu.

Proč nemůžou nikdy přiznat všechny ty věci mezi nimi?
---
Stane se to brzo(jeho tričko se ztrácí pod postelí). Je to skoro tady(země je studená a vlhká, měli jste zatopit, ne šukat.) Brzo(zakopne, ale udrží balanc, a usměje se.) Cítíš tu esenci v plicích a srdci, koluje ti v tepně(všechna lust, a want a chceš, chceš moc).Víš, že máš postříkaný obličej, mokré cákance přes nos a obočí(je to sexy, je to hot, je to on a ty to neudržíš).

Je to nové, nezvyklé, okouzlující(zvláštní a uklidňující)(druhé kolo).
Pohlcuje tě ten pocit překvapených výkřiků a děsivých lekání, setkání, která se neměla stát(je to tiché víc a hlasité Bože).

Nějak se to nedá změnit(mění se jenom pokrývky a prostěradla). Je to stálé, pevné, kmen stromu, vykotlaný, ale stále ve svých základech(v jeho základech).Nezlomený(oh, dear, kroutíš očima, protože co je tohle za pocit?Je to jako střílet se stále dokola a u toho masturbovat,počkat, je to lepší).

---
Původně chtěl být operním pěvcem, ale nakonec zjistil, že okolo krku nemá dost tuku. Tak se spokojil s tím, že běhal po klubech a hlasem vychlastaným vodkou a pivem –je to sexy, tvrdily dámy- přezpívával všemožné balady o velkých láskách a nocích pod hvězdami(končí těhotným břichem a potratem, které vidíš v zrcadlech).

Byl dobrej:

„Sing for your lover(jsi to ty?)
Like blood from a stone(někdy tě tak svírá, až to bolí)
Sing for your lover(ale zpívá někdy pro tebe?)
Who's waiting at home(a čekáš, a čekáš, a usínáš na gauči,šálek kávy v ruce)
If you sing when youre high(a on kouří, kouří jednu za druhou, a ty jsi jenom rád, že nekouří jednoho za druhým.)
And youre dry as a bone(kromě té skvrny od kafe na tričku)
Then you must realise(brečet už ses odnaučil)
That you're never alone(a on se vrátí, a směje se.)
And you'll sing with the dead instead“(a zkácí se na prahu.)
(Summer’s Gone-Placebo)

---
„Jsi jediná věc, která je moje.“šeptá, malé cancourky potu se válí mezi vámi, a ty se snažíš neusnout. „Jsi mojí součástí, a já tvojí. Jsme určeni být spolu.“

Mlčíš, nevíš jak mu říct, jak mu říct—cokoliv.Jak mu jakkoliv něco říct.
Díváš se do stropu a pozoruješ stíny a pavučiny. Někdy si představuješ že mezi nimi visíš.

„Máme dokonalý vztah.Jsme dokonalí Same.“ Pokračuje, svým tichým hlasem, a dlaní ti přejíždí páteř.

Nechceš mu říct, že vlastně je to úplně naopak. Naopak. Jste katastrofa mezi vztahy.

„Nikdo nás nikdy neuzná.“ Ujede ti z pusy, a hned jak se stane, chceš to vrátit zpět. Nechceš se s ním hádat, odporovat mu, ubližovat. Chceš si užít tu střízlivou chvilku co spolu máte.

Zarazí se, opravdu se na chvíli zarazí, a zdá, zdá se ti, že to nepřejde. Že vstane z přikrývek, odejde z pokoje a půjde se opít.

Ale on jen pokrčí rameny. „Moje uznání je to jediné, které potřebuješ.“
Procedí přes dásně a zuby, a políbí tě, rychle, a bys nemohl argumentovat.

Ani jsi nechtěl.
---

O den později, sedíš nad úkolem do matiky, počítáš, papír víc poškrtaný než popsaný, a ozve se klepání.

Zbystříš, pomalu se soustředíš.

Klepání se ozve znovu, dutý sound, rychlejší, netrpělivější.

Stoupneš si a pomalu obejdeš židli a stůl, a vypotácíš se z kuchyně.

Za dveřmi je stín, cítíš ho. Ten někdo není u dveří, je kousek dál, na jejich trávníku.

Ale přece se nemusíš bát.

Ta chvilka kdy otevřeš dveře a tvůj rozhled se zvětší o půl metru, si uvědomíš, že to byla chyba. Chceš je zavřít, ale už to nejde. Mezi futrem a hranou dveří je dlaň, oranžová, s pachem potu a města.

Hledí na tebe jakýsi chlap, okay, spíš kluk, ale , do prdele, je velkej. Větší než ty, větší než ty otevřené dveře, které jsou teď už jen nepoužitelná ochrana(něco jako prasklý kondom).

Jeho oči tě pozorují, lačně, a tvoje tělo se k němu čím dál tím víc blíží.

Totiž, on se blíží k tobě.

„Ahoj, buzerante.“ Prosyčí mu mezi škvírami v zubech, a jeho dlaň se teď dotýká tvého ramene. Je ti odporný, a něco v něm v tobě vyvolává nouzový stav.

Snažíš se vypadat odvážně, ale třepou se ti kolena.

„Co chceš?!“ Tykáš mu, i když je starší než ty.

Usměje se, dosti zlověstně, a jeho druhá dlaň je teď u tvého pasu.
„Viděl jsem co spolu děláte. Všem to řeknu.“ Zúží se mu oči, jsou malé jako ty škvíry mezi kachličkami ve vaší koupelně.

„Nic spolu neděláme.“ Odprskneš a hned si uvědomíš svoji chybu. Ani ses nezeptal koho myslí.Teď, teď je to v hajzlu.

„Ale děláte,ty malej parchante. Jste dost nechutní.“ Odplivl si na jejich kamennou cestičku, a Sam si zapřísahal že to místo večer vydesinfikuje. (Pokud se večera dožije.)

„A i kdyby, co je ti do toho?“ Našel v sobě Sam kousek odvahy, ale hned toho litoval. Na jeho tváři se rýsovala mapa pěsti.

„Co je mi do toho?“ pousmál se pak kluk, okay, tak spíš muž, protože nikdo tak mladý nemůže být tak nechutnej, že ne?, a olízl si rty. „Odteď,“ -poukázal na jejich situaci, Sam zády přišpendlený k dřevěnému plátnu vnitřní strany dveří-„Odteď, je mi do toho všechno.“

A tím to teprve doopravdy začalo.

Ten den si umýváš tvář, a mezi kapkami vody vidíš malé hvězdičky, malé obkrouhlé rybky, vidíš labuť a vidíš tančit bílou dívku mezi nimi.
---

Dojde domů ožralý a básní ti o nějaké ženské(kurva).

Ráno mu přilepíš na ledničku vzkaz: „Příště mi radši jednu vraž. Give me a pain that I am used to.“
(Depeche Mode)
---
„Hej, hej, jsi okay?“ přiběhne k tobě Petr, jeden z tvých lepších kámošů.

Vidí modřinu pod okem, a bojí se o tebe. To je něco co oceňuješ.
Většina ostatních to jen přehlídne.

„Jo, jasně. V pohodě.“ Usměješ se, ale pak tvoje tvář škubne bolestí, a z úsměvu se stává polokřivý škleb.

„Táta?“ zeptá se, a obejme tě.

Zavrtíš hlavou. „Petře? Mohl bys, mohl bys pro mě něco udělat?“

---
Řekneš, „Mám to.“

Pousměje se, a zase vidíš ty jeho křivý zuby.

Doopravdy nemáš nic.
---

„Prosím tě, přestaň.Prosím, aspoň dneska ne.“ Škemráš, když uvidíš jeho potácející se postavu mezi dveřmi.

Jsi unavený, unavenější než kdy předtím, a nemáš sílu se s ním hádat. Dneska si chceš jen lehnout, a spát vedle něj.

„Same, Same.“ Vzdychá ti do obličeje, a věsí se na tvé ramena. Přemýšlíš, jestli se z toho někdy dostane. Jestli někdy doopravdy přestane a koupí ti tu zatracenou zmrzlinu,kterou máš už dva roky slíbenou.
---
„Tys mi lhal ty zmetku.“

Praští tě do břicha, a něco se stane relativním.

Stáhne ti kalhoty, ale dál nic nedělá. Jenom se dívá, dívá, jak se ti třepou lýtka, jak ti stydne kůže a stoupá ti husí kůže.

Venku je mínus deset.

Stojíte na balkóně, tam, kde ti řekl.

Rozbije to zatracené cédéčko a jeho střepy ti střílí do kolen. Snažíš se být potichu, ale opravdu to bolí.

Když se ti okolo pat rozprostře kaluž rudé čerstvé krve, do které pomalu padají sněhové vločky, rozhodne se, že můžeš jít.
---
Vidí ty jizvy, ale neptá se, co se stalo.
Trpí představou že si to děláš sám, a vyhodí všechny žiletky a ztupí nože.

Přijde ti k smíchu, když se pak stejným nožem pokouší nakrájet chleba.
---
Dělá si z tebe poslíčka. Nejdřív se chtěl hackovat do školního systému a stáhnout všechny data.

Musel’s poprosit Petra, protože ty nic takového neumíš.(A Petr, Petr se na nic neptal.)

Bylo to těžký, a přišlo ti to zbytečný.(Noci a noci kdy se schovávali v IVT a zkoušeli kápnout na to debilní heslo. Dny a dyn šmejdění po kabinetech a odposlechu na záchodech.Připadal si jako děvka.)

Co z toho budou mít? (Podle toho co viděl, šlo jenom o soubory s výukou, známkování, vysvědčení. Možná šlo o data studentů?)

Ale neptal se.

Jenom obrátil kapsy a nechal se zatlačit do zdi.
---

„Sweetness,sweetness I was only joking when I said I like to smash up all your teeth to your head.“
(Placebo-Bigmouth Strikes Again)

Je to fun, protože on ví co dělá. Chceš ho nějak omluvit, chceš nějak zapomenout na ty slova co ti říká, na ty pěsti, které se potkávají s tvým žaludkem, ale , ale on ví co dělá.

Dává to všemu úplně jinou dimenzi, a o to víc si ceníš, když je střízlivý.

Nedokážeš se doopravdy zlobit.

„Same.Dáš si kafe?“ řekne ráno-spíše v poledne- a ty se vždycky musíš usmát. Nejde to, zlobit se. Usměješ se, velký, upřímný tichý smích, velká dlaň lásky a tepla.

Kývneš, a je něco ve víkendech, v těch dnech ticha a malých gest, které ti stvrzují, že všechno to za to stojí. Tohle stojí za ty chvíle v posteli , kdy pijete kafe a sledujete televizi a smějete se stupidním filmům.

Nechal by ses týrat, kdyby to znamenalo, že tyhle dny vždycky přijdou.
---