Sebedestrukce

Anotace: propadnout lásce, co to je??

Ten pocit moc dobře znám. Stále dokola si zakazuji na něj jen pomyslet. . .
Přesto ho mám v hlavě pořád, každou hodinu, každou minutu. Patří mu každičký kousek mého těla, stačí aby se jen přiblížil a už se zmítám v otřesech nervozity. Srdce buší největším tempem, bojím se, že se roztříská o žebra. . .
Tep se stále zvyšuje. . .Pomalu se rozkočí! Stačí pouhá minuta zaznamenání, funkce a hladiny všech orgánů vyletí do vysokého nadprůměru. Těžko se dostávám z těchto euforických stavů.
Pak když se mě čas od času dotkne, adrenalim mi v těle vytryskuje po hektolitrech, takže je jasné, že líbání mi podlamuje kolena. . .Vznáším se někde v nebi a pocit slasti mě oslepuje natolik, že sebou nechám manipulovat.
Tyto chvíle zažívám občasně už dva roky. Vědomě si ubližuji. Je to takové sebepoškozování, jen bez jehli a nože.

Už když jsem Jonáše poprvé uviděla, velice se mi líbil. Začali jsme si spolu a já se do něj zamilovala. Bohužel, nám náš vztah moc dlouho nevydržel. Zbyly jen vzpomínky a chvilková sebelítost.
Ještě několikrát jsme se snažili náš vtah slepit, jenže asi jsme každý až moc hrdý a tvrdohlavý, takže to vždy na něčem ztroskotalo. Pak Jonáš odjel na půlroční stáž do anglie a já měla čas na přemýšlení. Došla jsem k závěru, že si bez něj nedokáži svůj život představit. Bohužel se s Jonášem v tomto názoru rozcházíme, jelikož po návratu do Čech mi ani nebyl schopen oznámit svůj příjezd. Začal si užívat života, zamiloval se do své svobody a nezávislosti, takže jsem mu v jeho budoucích plánech překážela.
Jen občas se mu zastesklo po mém obětí a polibcích, tak si je prostě ukradl a zmizel. Ze mě vždy zbyla jen troska, která po něm touží stále víc. A i když jsem si několikrát slíbila, že už se nikdy nenechám zmanipulovat a své city se vynasnažím potlačit, nikdy jsem to nedokázala. Stačilo pár krásných slov, pár lichotek a slibů a byla jsem znovu tam, kde mě chtěl mít. Létala jsem na křídlech omámení. Takhle je to pořád do kola. je to jak závislost které se nejde zbavit. Pořád čekám na to, kdo mě vysvobodí. . .