i hvězdy se umí smát! 2.díl

Anotace: Pokrok? těžko. . .

Dva dny. . .ležím v posteli. Nejím. Nespím. Celou dobu přemýšlím a vzpomínám.
Každou třetí hodinu mi příjde smska od Teda. Chce se se mnou sejít a pokusit se mi to vysvětlit, jenže i kdyby ty dopisy vůbec nic neznamenaly, naše důvěra je v tahu.
Jak mu mám důvěřovat?
Už tenkrát, když jsme se poprvé setkali, jsem mu důvěřovala a to jsem ho vlastně ani neznala.
Tenkrát jsem v drogerii vybírala parfém pro bráchu, který měl narozeniny. Nemohla jsem se rozhodnout mezi dvěmi vůněmi, tak jsem se jednoduše přitočila ke klukovi opodál. Když na mě upřel ty svoje čokoládové kukadla, málem jsem oněměla, nakonec jsem však ze sebe dostala co jsem chtěla. Nejen, že jsme vybrali tu nejlepší vůni, ještě jsme se u toho báječně pobavili. Seznámení jsme šli oslavit do nedaleké kavárny.

Trhnu sebou. Usnula jsem. Ze spánku mě vytrhl zvonek. Než se staším vyhrabat z postele a dojít ke dveřím, dotyčný zazvoní třikrát.
Jen co otevřu dveře a spatřím v nich Teda, už si v duchu nadávam, proč já nána pitomá se nepodívala do kukátka, jenže v zápětí si uvědomim, že se společnému setkání stejně nevyhnu.
Nevím co mám dělat a on asi zřejmě také ne. Dlouhou dobu tam jen tak stojíme a koukáme jeden na druhého.
Zase hledím do těch jeho čokoládových očí a vím, že mě pořád přitahuje, tak jako tenkrát v té drogerii.
Nevydržím. . .
Přistoupím blíž a on mě začne líbat. Nebráním se. Po prvních pár polibcích zjišťuji, že tohle je přesně to, co mi tak moc chybělo. On mi chyběl.
Vezmu ho za ruku a vedu ho do /pro něj už dost dobře známého/ bytu.
V pokoji se na sebe vrhneme a pak už jen cítím jak si vzájemně sundaváme oblečení a milujeme se na mém psacím stole.

Když je po všem, začínám si uvědomovat, že takovou vášeň, už jsem hodně dlouho nepocítila. Ale také si uvědomuji, že jsem podlehla a to hodně lehce.
Nevím co se to se mnou děje? V posledních dnech se chovám opravdu hodně zajímavě. Všechny mé ukvapené závěry, deprese, které nikdy nemívám, sebelítost, nespavost a dnešní divoký sex. . .
Myslím, že vše pramení z té nejistoty, z obav o náš vztah na kterém mi velice záleží. Dokonce víc než kdy dřív.