Snažit se zapomenout. . .

Anotace: není až tak snadné. . .každý máme jinou metodu

Už delší dobu jsem si připadala jak v láhvi od okurek.
Stísněné možnosti našeho malého města mě obkličovaly a neskutečně mě ubíjel fakt, že se v mém okolí nenajde snad žádný kluk, který by o mě stál.
Já o jednoho stála, velice!
On mnou nejspíše pohrdal. Alespoň tak mi přišlo jeho veškeré snažení.
Dva roky jsem se ubíjela faktem, že mě láska plus vše okolo, nenáleží. Bojovala jsem s depresemi a myšlenkami, že jsem k ničemu. Až pak. . .
Jednoho březnového večera jsem si řekla dost a začala jsem svůj milostný život brát jako jednu velkou hru. Hned ten večer jsem "zmáčkla start"
Byl pátek, všichni se chystali na jungle a já, i když tomuto stylu moc nefandím, jsem si řekla, že půjdu taky. Všude dobře tak co doma?
Od samého začátku akce po mě házel pohledy "školní idol" Petr. Vždycky jsem jím pohrdala pro jeho frajerství, ale proč si nepohrát?
Za chvíli už vedle mě tancoval. Dost se chytal. Několik nenápadných dotyků. Během další chvilky už stál vedle mě a zahajoval konverzaci. . .Pak už jsme se od sebe nevzdálili po zbytek večera. Strávila jsem s ním 7 hodin. Během té doby jsem tak trochu změnila názor. . .Je to sice frajer, který má až moc rád holky, ale proč by neměl? ony se mu samy nabízejí. Stačilo pár ukázek a měla jsem jasno.
Krásně se o mě staral a gentlemansky mi nosil pití.
Když jsme šli domů, rozloučili jsme se krásným polibkem.
Ten večer mi dal zážitek, který už jsem dva roky postrádala. Nebyl to totiž pouhý úlet, ale také náhled na některé věci z klučičího hlediska.

Hned další pátek jsem se ocitla sama na baru s Martinem, "týpkem", kterého znám už léta, ale jen tak od vidění.
Zpočátku jsme na sebe dělali "ksichty", po chvilce už seděl těsně u mě a zval mě na drinky.
Když už jsme oba měli celkem slušně upito, přesunuli jsme se do jiné místnosti, kde nebyl ani živáček. Uvelebili jsme se do gauče a povídali si. On si opřel svou hlavu o mé rameno a hladil mě po noze. Je jasné, že jen u hlazení to neskončilo.
Líbali jsme se asi 4 hodiny v kuse a pak jsme usnuli. Když se probudil, chtěl si mě vzít k sobě domů. Musela jsem mu připomenout, že tam už přece spí jeho přítelkyně. Rozloučili jsme se a každý šel svou vlastní cestou.

Další víkend, tekntokrát však v sobotu, na oslavě kamarádových narozenin jsem tak trochu popíjela s Michalem. Celý večer to mezi námi jiskřilo . Když jsme se potkali ve skladu, začali jsme se z ničeho nic líbat. Pak jsme si vždycky jen napsali "jsem ve skladu, zajdi". . .tak jsme zašli :)

Když jsem ještě týž den přišla v noci domů, přemýšlela jsem o tom všem, o těch posledních třech týdnech. Cítila jsem se tak nějak prázdně. Bylo sice hezké, uvolnit se, na nikoho se nevázat a jen si tak skotačit. Jenže najednou vás napadne myšlenka: "Komu z těch kluků na mě záleželo?" . . .Nikomu. Prostě si jen potřebovali dokázat jak moc jsou přitažliví a neodolatelní, nebo jsem pouze někoho zastoupila. Opravdu nádherná bilance, možná, kdybych se tak ochotně nenabídla, nic z toho by se nestalo.
já jen chtěla zaplácnout tu hlubokou samotu, bohužel v srdci stále zůstává ta jizva a vzpomínky, ty mrchy, vrací krásné momenty, kdy jsem byla šťastně zamilovaná.

Smutné, že je to minulost. . . .Jen já se s ní stále nemohu vypořádat.