Holkař

Anotace: "Je to opravdu láska nebo si na lásku jen hrajeme, miláčku?"

S holkama mu to vždycky šlo lehce. Nechtěl se vázat, proč taky. Zajímavé byly hlavně ty začátky.Období, kdy vzájemné sympatie přerostly v něco víc. Poznávání se, známky zamilovanosti té, co si vybral. Se sexem nespěchal, musela to hodně chtít. Trochu si zahrával, trochu provokoval, přitlačil na pilu a jindy předvedl nezájem. Musela si ho vybojovat, musela ukázat, že o něj opravdu stojí. Uměl potrápit, ale i sladce utěšit. To mu šlo. Oceňoval, že do toho vztahu dokázaly jít s takovým nasazením, dojímaly ho projevy lásky, snesl výčitky, zajímaly ho slzy, pochopil vztek i projevy nenávisti. Párkrát žasnul, jak dotyčná, do které by to neřekl, uměla vytnout facku. Rád o sebe nechal pečovat. Ale stačilo pár týdnů, někdy měsíců a bylo to jednotvárné. Už nebylo nic, čím by ho překvapovala, on už vyzkoušel všechno,co chtěl a ona nepřicházela s ničím novým. Zavedený vztah. Nedával najevo nespokojenost, snad jen nudu. Občas ji sledoval, myslel na rozchod a ona nic netušila. Nemohl se ubránit tomu, aby si nepředstavil, jaké to bude, se s ní rozejít, jak to ponese, jak moc se ho bude snažit udržet nebo jestli to hned vzdá. Jestli bude plakat, slibovat, útočit nebo hrdě odejde středem. Bralo ho milování se na rozloučenou, s vědomím, že je to naposledy, to byla síla. Na dárky a pozornosti si moc nepotrpěl, byl zvyklý spíš dostávat, ale protože se rozcházel většinou on, zalíbilo se mu dát něco na památku, být velkorysý bylo příjemné a vědomí, že ta věc ho bude dotyčné připomínat, byla zábavná a tak trochu vzrušující. Takový byl.

On:S Anetou jsem vydržel zatím nejdýl a kdybych se nestěhoval, tak jsem s ní asi dál.I když určité svrbění jsem už měl. Teď je důvod, tak je docela úleva to rozseknout. Nakonec na vztahy na dálku nevěří ani Aneta. Ale je to úžasná holka a já začínám být trochu sentimentální, trochu se lituju, že mi bude chybět. Tak jí to říkám a taky, že už cítím to odcizení, že mi naskakuje po těle jako husí kůže, ale že můžeme vzpomínat na to, co bylo hezké. Zní to romanticky, myslím, že si s Anetkou zasloužíme romantický rozchod. Je roztomilá, jak to bere, snaží se a já souhlasím, že zítra budeme spolu naposledy. Když usínám, velmi na ní myslím, nejdřív mě bere touha a když ji ukojím, tak ani potom nemůžu zabrat, převaluju se a je mi nějak blbě. Zajímá mě, jak je na tom Aneta.
Už jsem u ní, má divně tvrdý výraz a nezvyklou sílu, když mě přivazuje k posteli."To ti to ale trvalo, než ses rozhoupal, už jsem to nemohla vydržet, tu přetvářku. Teď si tě konečně vychutnám, to nebylo jen tak, já jsem tvoje poslední, mám tě něco naučit. Konečně poznáš lásku. Žádné dojímání se, žádné hraní si na citečky, konec patetických ubohostí. Už nebudeš potřebovat druhé, abys mohl něco prožít jejich prostřednictvím. Vysvobodím tě, proto jsi přece střídal jednu za druhou, chtěls poznat tu pravou lásku, vpíjel ses do pocitů svých oveček, chtěls to taky a pořád se to nevedlo. Tak já jsem opravdu ta tvoje dobrá víla, jak jsi mě lichotivě říkával, jsem tu abych tě vysvobodila. Nedovedeš si představit, co všechno tě čeká. Láska je velmi mocná a silná, jen tak tě nepustí." Cítím jak mi po těle stéká pot, rád bych se vymanil, Anetu nepoznávám, má úplně jiný obličej, vypadá jako Madla, se kterou jsem chodil před ní.Snažím se vzepřít, ale jsem trapně slabý, celé tělo mám jako ochromené, cítím, jak mi buší srdce....

Konec. Je ráno, jsem konečně probuzený, zpocený, zamotaný do pokrývky, ruce poškrábaný, pálí mě v krku, v očích mám slzy nebo co, ale jsem sám. Byl to jen sen. Tak živý sen jsem v životě neměl. Ozve se pípnutí mobilu,sakra! Je to esemeska od Anety:" Miláčku, celou noc jsem na tebe myslela, myslím, že tě dnes večer přesvědčím, že jen já jsem pro tebe ta pravá."