Brána osudu

Anotace: první šance. . .možná poslední. . .

Toho dne jsem si šla s kamarády sednout do jedné malé hospůdky. Nikdy dříve jsem zde nebyla, ale kamarádi si jí tak moc vychvalovali, že jsem s nimi musela také jednou vyrazit.
Tak si sedíme, popíjíme už asi třetí houbu, když v tom u baru zahlédnu někoho, koho jsem velice milovala.
Strašně dlouho pozoruji toho člověka a přesvědčuji se o tom, jestli je to doopravdy on a nebo je to jen krásné zdání. Přece jen jsem ho 5 let neviděla a to je sakra dlouhá doba.
Když vidím jak se osoba křečovitě směje a u toho křivý to své obočí, mám jasno - je to on.
Je to ten kluk se kterým jsem v 17 chodila. Bláznivě jsem se do něj zamilovala a on mi tak moc zlomil srdce.
Tři roky po té jsme se občas potkávali a vždycky jsme se spolu zapletli, bohužel každý v tom viděl něco jiného.
Já lásku a on? Pouhý flirt?
A pak zmizel. . .Odjel do zahraničí.
Zpočátku jsem na něj dost často myslela, dnes si občas vzpomenu, jen tak letmo. Přece jen to byla moje největší láska.

Přemýšlím jak na sebe upozornit.
Nemůžu si pomoc, stále mě přitahuje. Otevírají se staré vzpomínky, je divné, že spíše ty hezké, ty zlé jako by někdo vymazal.
Vydávám se k baru. . .
Stoupám si kousek opodál a obědnávám si další pití, když se otočím, stojíme proti sobě - tváří v tvář.
Hledím do těch očí, které pro mě znamenaly svět.
Také si stačím všimnout, že se ani trošku nezměnil.
Usměje se a řekne tím svým ukňouraným
hlasem:"Ahoj Míšo."
V tu ránu jako by neexistovalo okolí. . .Jako by nikdy neodjel, jako by neuběhlo těch 5 let.
Stačí pár pohledů a jsem úplně mimo. Pak mě ještě obejme a dá mi pusu na tvář.

Povídáme si o jeho cestách a mé životní kariéře.
Dokonale mě okouzlil. Pryč jsou kamarádi, pryč je i můj přitel. . .Jsme zas jen my dva.
Skvěle se bavíme a vzpomínáme na staré časy, během té doby vypijeme spousty panáků.
Příjde mi, že zmoudřel, konečně ví co od života chce. Už to není ten namachrovaný frajírek, kterého jsem znala a který mě tak zklamal. Asi proto si vůbec nedávám pozor kam se celý večer ubírá.

Když mě v noci doprovází domů, neudrží se a začne mě líbat. Ježiši, to je taková krása. . .
Vydržíme tam stát v objetí celé dvě hodiny, pak raději odcházím domů.

Když ulehám do postele, myslím jen na něj. Když mi během noci příjde několik krásných zpráv, jsem skoro v jiné dimenzi.

Druhý den máme sraz ve skate parku - naše dřívější místo schůzek. Probíráme celou předešlou noc a hlavně budoucí dny. Nevím co mám dělat! jak se zachovat?
Pořád tak nějak nemohu uvěřit tomu, že by se dokázal tak moc změnit. Já už nechci aby mě opět zklamal.
Celých 5 let byl v mém srdci, sice potlačován, ale byl tam.
Jenže i svého nýnějšího přítele mám velice ráda. To on mi dodal nový optimismus a sílu žít, vytáhl mě z mých depresí a i přes jeho velikou pracovní vytíženost, pro mě moc znamená.

Měsíc jsem se rozhodovala s kým vlastně chci být. . .Už jsem měla jasno, opustím svého nýnějšího přítele kvůli své první a největší lásce. . .Byla jsem rozhodnuta čelit překážkám a nástrahám. Bylo to mé nejlepší rozhodnutí. . .
Jen kdybych nezjistila, že jsem ve třetím měsíci těhotenství. . .co dál?