Moje malá Lo

Anotace: bylo léto krásné horké léto ve kterém jsem se zamiloval,bylo to něco jako by to do mého života vběhlo,ale už jsem to znal a byla to má součást..byla to má vzdálená sestřenice..začal jsem si to uvědomovat....snažil se ji přiblížit...poznal ji a nezapomněl.

Přišla tak nečekanně s ďolíčky v tvářích mi naproti...v očích měla slzy má malá Lo....v jejím břiše rostl nový život...bylo jí teprve 17 byla tak mladá a krásná....její rty obtáhlé řvavě červenou rtěnkou.bosé nohy a světle růžové šaty.....v jejích tmavých očích se třpytila jiskřička štěstí,ale zároveň těžkého utrpení,které prožila a snažila se na něj zapomenout....i když ona sama tvrdila opak,že je šťastná....já viděl své.
Byl to nekonečný pocit štěstí držet v náručí mou malou Lo.. Který mě až dojímal k pláči.Mně takového drsňáka pod kterým se skrýval něžný a citlivý mladý muž.
Nikdy jsem nebyl šťastnější....vybavovaly se mi vzpomínky na ni.....na nás...náš začátek...ale zajímavé je,že ne na náš konec.
Její rty se dotýkaly mých.....a já řekl miluji tě.ona jen odpověděla:,,Taktéž''!!!

Vše začalo tak náhle....bylo léto a já je trávil hodně s kamarádáma ,byl jsem venku...pořád kolem našeho dom chodila dívka s blond vlasama,věděl jsem,že je to má vzdálená sestřenice,ale měl jsem od ní jistý odstup ani jsem sám nevěděl proč.
V její blízkosti jsem se červenal a lehtalo mě v bříšku...a snažil se ji vždy nějak odbýt....jako bych oněměl když jsem s ní byl sám...ona vždy povídala taky vypadala celkem nervózně...myslel jsem,že je to normální....nějak jsmese extra moc neznali....
Jednou zamířila k nám domů....chodil jsem v tý době k nim....na doučko z matyky....chtěla jen pozdravit...máma chtěla abych e s ní normálně bavil,ale já prostěnějak nechtěl....bylo mi zasenějak nevolno,tak jsem si vymyslel,že mám horznej hlad.....a běžel jsem nahoru...
Přemýšlel jsem o tom...další den mě napadlo,že bych mohl jít zase já k nim...jen tak pozdravit....taky jsem šel byl strašnej slejvák....jenže ona nevyšla ze svého pokoje povídal jsem si jen s její babičkou...když se zeptala jesli ji má zavolat...dostal jsem trému a řekl,že ne...
Litoval jsem toho....tehdymi bylo asi 17 a jí bylo 13 vůbec na svůj věk nevypadala vypadal starší...
Po pár měsiících jsem si uvědomoval,že j ji vlastně miluju....
Jak jí bylo 15 tak jsem se s ní potkal na zábavě u nás v městečku ,kde jsme se opili a byli strašně opilí a žádná tréma už nebyla svedla ona mě....ta malá 15letá žába svedla 19letýho vzdálenýho bratrance...
Podle toho,co jsem si s ní párkrát psal na chaatu pod nějakou přezdívkou to byla opravdu malá Lolita...Proto jsem jí říkal sám v duchu malá Lo...
Začali jsme spolu chodit....bylo to hezké,ale muselo to být naprosto tajné....
Rodiče by nás zabili....další rok jsem nastoupil na vejšku....měl jsem vlastí byt,do které jsem si Lo vždy zval...
Věděli jsme,že náš vztah nemá budoucnost,aspoň ne tady ve městě kde nás lidi znají....chtěli jsme odejít do ciziny naše vytoužená zemé byla Amerika...Lo ovšem měla strach bála se vzdát naší rodiny....aby jim nedala o sobě vědět...
Mueli jsme se po několika měsících spolu rozejít...já se rozhodl,že půjdu na brigádu do Ameriky o prázdninách.....Lo zůstala sama.....říkala,že jí bud chybět....jak jsem se vrátil....a ptal se rodičů...Lo odešla nikdo o ní nic nevěděl...
Objel jsem celou Ameriku,ve všech zpávách a vzkazech o ní bylo půl roku marného hledání....vrátil jsem se zět domů...Po měsíci mi došel dopis...
Psala mi Lo,že se má dobře a nemám se o ni bát,ale,že potřebuje menší částku peněz,že je na tom špatně abych ji to poslal....Na uvedenou adresu...poslal jsem jí něco...Čekal jsme aspoň odpověĎ nedošla....byl jsem sám doma a truchlil nad vším....bylo mi 20...dělal jsem druhým rokem vysokou školu elektro...
V tom zazvonil zvonek otevřel jsem a tam byla moje malá Lo....málem bych ji nepoznal...v očích měla slzy...usmívala se byla šťastná....a měla bříško....to děťátko bylo moje.....a i přesto,že jsme vzdálená rodina je t odítě ormalní podle výsledků...
Všde mi vyprávěla proč odešla...chápal jsem těhotná se mnou...to by rodiče nebyli moc nadšení....museli jsme to říct....a nevzali to s potěšením,ale ani ne tak,jak jsme se báli.....
Malou Lo miluji a nikdy nepřestanu...