Láska s vůní azura 1. díl

Anotace: Napsáno v nudném nedělním odpoledni.

Prolog

V pokoji panovalo příjemné šero, narušované pouze občasnými záblesky světel z aut, co zrovna projížděla kolem. Vzduch byl chladivý a voňavý, prosycen těžkou mořskou solí. Okno bylo otevřené dokořán, dlouhá záclona se tu a tam nadzvedla, když dovnitř zavál svěží vánek. Z ulice sem zaznívaly zvuky motorů, cinkání, smích a mnoho rozhovorů v různých jazycích.
Na pohodlné posteli vedle sebe ležel mladý pár. On se opíral o pelest a chvíli co chvíli si zcela samovolně projel rukou nepoddajné černé vlasy, zatímco ona mu ležela v náručí a tiše vydechovala. Ručičky hodin se pomalu posouvaly do hlubin noci a jim se nmilosrdně krátil čas, který ještě mohli strávit spolu.
,, Miluješ mě?“ zeptala se náhle ona a její společník sebou trochu přistiženě trhl, neboť si již nějakou dobu myslel, že spí.
,, Elen, sakra, co to je za otázku?“ Bezradně se rozhlédl kolem sebe, nicméně noční stolek zel prázdnotou. Cigarety i se zapalovačem musely zůstat v autě a zrovna když měl měl na ně takovou chuť!
,, No, Danny, podívej se na to jednoduše,“ nedala se Elen tak lehce odbýt a natočila hlavu tak, že si hleděli z očí do očí. ,, Jsem tady už dva týdny a zítra odjíždím. Chodíme spolu deset dní a přesně polovinu z toho spolu spíme. A zatím jsem neslyšela jediné slovíčko lásky!“ Na kratičký okamžik se zdálo, že jí vytrysknou slzy. Hlas se jí podivně zachvěl a Danny raději uhl pohledem, neboť srdcenlivé scény se mu odjakživa příčily.
,, Bylo to hezký, ne? Tak to nekaž, prosímtě,“ Výmluvně jí pohladil po vlasech, ,, Budu na tebe vzpomínat a těšit se, že za rok zase přijedeš. Ok?“ Odtáhla se od něj a prudce se narovnala.
,, Řekla bych, že naše představy se trochu liší,“ S těmito slovy se začala oblékat. Dlouhou dobu vládlo v pokoji ticho, přerušené jen občasným Dannyho tichým tureckým nadáváním. Elen mu nerozuměla a ani se o to nesnažila. Natáhla si sukni, tílko, vklouzla do sandálů a teprve, když měla ruku na klice, zarazila se.
,, Kdyby sis to rozmyslel, odjíždím z hotelu přesně v poledne!“
,, Hm,“ Na tohle Danny neměl co říct, ale ona ani na odpověď nečekala. Tiše vyklouzla ze dveří a zmizela v hluboké turecké noci.

Taxík už přijel a ona stále mlčky stála pod schody u recepce, na očích velké sluneční brýle a opírala se o svůj kufr. Občas zalétl její pohled ke vchodu, jako by stále doufala. Nicméně kromě dvou hotelových hostů nikdo neprošel.
,, Elen, zatraceně, už musíme jet,“ Výkřik jejího otce ji přiměl k návratu do reality, a tak s povzdechem zamířila na rušnou ulici. Když se usadila do auta a řidič za ní zabouchl dveře, naposledy se podívala na hotel, kde toho tolik prožila. Bylo jí smutno, nicméně cítila, že se vrátí. Intuice jí to říkala a Elen neměla důvod nevěřit svým pocitům.

1.

Celý den byla obloha zamračená a zhruba každou hodinu pravidelně pršelo. Ulicemi se proháněl vítr s intenzitou skučícího severáku a lidé pobíhali sem a tam zachumláni do bund a kabátů.
,, Zatraceně,“ Už od rána na něj všechno doléhalo. Nejprve zjistil, že zapomněl zaplatit účet za vodu, pak se mu rozbilo auto, do práce dorazil pozdě, protože byla zácpa, krátce na to mu volala přítelkyně a rozešla se s ním, jelikož si našla jiného, což mu také na náladě nepřidalo, a nakonec si vylil všechnu zlost na nebohé sekretářce, která před pár minutami vyděšeně vyběhla z jeho kanceláře, se slzami na krajíčku.
Zamračeně zíral na potemnělou obrazovku počítače a cosi bezmyšlenkovitě ťukal do klávesnice. Některé dny, jako například tento, by se hodilo vyškrtnout z kalendáře, nebo je proležet v posteli. Bohužel, při jeho současném postavení ve firmě si takový luxus nemohl dovolit. Nejbližší dovolená ho čekala o Vánocích, což pořád ještě znamenalo měsíc práce, které navíc nejspáš stráví sám ve velkém, nedávno pronajatém bytě, s dohasínající svíčkou a chmurnými myšlenkami na ubíhající roky bez rodičů, manželky a dětí, které nikdy neměl.
Dobrý nápad mu vnukl jeden jeho kolega, s nímž se náhodou včera srazil na parkovišti a on se pochlubil dvěma letenkami kamsi do tropů pro sebe a svou drahou polovičku.
Zamyšleně si skousl ret a v návalu čirého zoufalství zapnul internet. Nemusí přece hned někam daleko, mezi davy lidí a na přeplněné pláže, kde se po něm každý večer budou plazit u baru místní křehulky. Jako ideální se mu jevilo Turecko. Přestože procestoval mnoho zemí, zrovna tam nikdy nebyl a neuvěřitelně ho lákalo poznat nepoznané. Moc dlouho neváhal i ihned si telefonicky objednal desetidenní pobyt v, pro něj neznámém, městě. Člověk se nemá bát riskovat.